Náš kardinál a náš autor
Vědec, kardinál – a kromě toho také autor tohoto listu. Tak bychom mohli velmi zjednodušeně titulovat podle potřeby osobnost Tomáše Špidlíka. Snad se vyplatí začít tou poslední charakteristikou. Když jsem mu v uplynulých letech posílal e-maily, jestli by nám do týdne nemohl napsat článek, odpovídal často do dvou dní. U odpovědi býval už článek přiložen. Někdy jsme mu kvůli tomu telefonovali rovnou do Říma. S pocitem viny, že bude určitě nějaká vatikánská siesta a budeme rušit.
Bral telefon osobně a vyhověl nám.
Přispěvatel, o kterém noviny sní
Tomáš Špidlík splňoval požadavky, nad kterými si editoři a redaktoři zoufají: sežeňte slavného, ale "neprofláknutého" autora, odborníka, který to napíše rychle a dobře a ne moc dlouhé. Který se nebude předem ptát na výši honoráře a vyhrožovat soudy, když mu změníte titulek. Jednou z těchto zázračných bytostí byl právě Tomáš Špidlík. Navíc dokázal na totéž téma napsat vždycky něco jiného.
Splňoval novinářský ideál – říci složité věci jednoduše a nespadnout do banality. Asi za to může jeho životopis. Jako chudý student si na gymnáziu v Boskovicích musel přivydělávat dáváním lekcí méně bystrým studentům.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní rodinné foto.
To je dobrá škola, zvláště v případě, když se chcete věnovat teologii.
Takový astrofyzik mluví o věcech, které skoro nikdo neviděl, a přitom chce, aby mu lidé rozuměli. Teolog mluví o věcech, které neviděl vůbec nikdo, a má přitom tutéž ambici.
Cesta pro inspiraci na Východ
Mnozí Češi, když slyší slovo jezuita, vybaví se jim duchovní temno. Tomáš Špidlík patřil k jedné ze slavných etap jezuitského řádu. Když v roce 1940 vstupoval do jezuitského noviciátu, tedy jakési přípravky na vstup do řádu, byli jezuité jedním z největších řádů na světě, s desítkami tisíc členů byli považováni za oporu papeže, provozovali nesmírné množství škol, vedli vatikánské rádio i vatikánskou observatoř.
Jakmile to konec války umožnil, Tomáš Špidlík v souladu s jezuitskou praxí studoval v cizině. V roce 1948 začal s teologií v Maastrichtu a pak již jako kněz pokračoval ve Florencii. Komunistický puč způsobil, že Špidlík zůstal v cizině. Sám na to období vzpomíná: "Mezi představenými se diskutovalo, kam mě jako kněze poslat pracovat: do Vatikánského rozhlasu v Římě, do koleje Nepomucena za spirituála nebo mě poslat na studia do Pontifikálního orientálního ústavu? Došlo ke smíru tím, že mi byly svěřeny všechny ty tři funkce, a já každý den putoval od jedné práce ke druhé."
V Římě pak působil šest desetiletí. Své znalosti mohl využít od roku 1984 i jako poradce Kongregace pro svatořečení a později i člen Kongregace pro východní církve. Od roku 1991 působil v Centro Aletti v Římě, což je ústav zabývající se východní spiritualitou.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní rodinné foto - s maminkou v Římě.
Vedl duchovní cvičení pro papeže
Špidlíkovo jezuitství se projevuje v jeho univerzálnosti. Nezapomíná na své domácí kořeny, je však v podstatě kosmopolita. Působí na slavných univerzitách, a přesto zvládne mluvit lidově. Dokáže vystupovat na kazatelně, ale také v rozhlase a novinách.
I jeho zaměření na Východ je typicky jezuitské. Tento řád se od doby svého vzniku pokoušel proniknout do Indie, Japonska a Číny a snil svůj ruský sen. Rusko nakonec jezuité neobrátili, když však byl řád koncem 18. století zrušen, přežila zde jejich větev díky přízni carevny Kateřiny – a to později přispělo k obnovení řádu.
Tomáš Špidlík představuje také část této tradice, která znamená nejen výlety do geografické ciziny, ale také do jiných myšlenkových světů. Západní křesťanství je sice otevřené, často však až příliš racionalistické. Špidlík ostatně někdy citovával charakteristiku Čechů jako Slovanů s německou hlavou. To, že čtenáři mnoha jazyků měli takový zájem o Špidlíkovy knihy o východní spiritualitě, naznačuje, že tu byl hlad po osobním pojetí víry, které nevychází z nějakých abstraktních definic, ale osobní zkušenosti lidí.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní rodinné foto - v Dolomitech 1985 (Špidlík uprostřed).
Kardinál známý neznámý
To, že se stal v tak pozdním věku kardinálem, je také součástí jeho "jezuitství". Jezuité totiž většinou žádné hodnosti nedostávají. Být jmenován kardinálem u nich často znamenalo ocenění za celoživotní vědeckou práci. Titul kardinál znamená především oprávnění volit papeže a také možnost být jim zvolen.
Tomáš Špidlík byl Janem Pavlem II. kardinálem jmenován v roce 2003, jenže to již byl ve věku, kdy podle církevního práva volit papeže nemohl. Při volbě posledního papeže však byl pověřen pronést úvodní slovo. Spisovatel Paul Collins ve své knize o posledním konkláve vzpomíná na to, jak se začátek prvního kola volby nečekaně protáhl. Píše: "Závěrečnou duchovní řeč pronesl šestaosmdesátiletý český kardinál Špidlík, odborník na východní spiritualitu a křesťanské umění, což je vhodná kvalifikace pro kázání v Sixtinské kapli." Co volbu protáhlo? "Mluvil snad Špidlík příliš dlouho?" ptá se Collins. Ale ne, spíše kardinálové, kteří to od roku 1978 nedělali, neměli s volením ještě zkušenost.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní foto - kardinál Špidlík s papeřem Janem Pavlem II.
V každém případě víme, že Špidlík dovedl mluvit dlouze i krátce, jak bylo třeba. A pokud svět čekal na nového papeže o něco déle kvůli Špidlíkovi, bude mu to teď na věčnosti jistě odpuštěno.
Je paradoxem, že širší veřejnost o něm více slyšela, až když dostal onen pomyslný kardinálský klobouk. Zrovna on patřil k lidem, kteří nepotřebovali tituly, aby o nich někdo věděl. Také se zdá, že s Tomášem Špidlíkem to bude naopak než u jiných veličin. U některých osobností, když je jim přes devadesát a někdo se o nich zmíní, lidé se podiví: "On ještě žije?" V tomto případě lidi možná ještě roky bude napadat: "On už opravdu nežije?"
Jan Jandourek, redaktor týdeníku Reflex, dříve pracoval jako editor v MF DNES
x x x
Kdo slyšel jeho kázání, toho bavilo žít
Život není čas, je to setkání s přáteli, psával rád kardinál Špidlík do svých knih jako věnování. Mým životním štěstím je, že jsem se s ním mohl setkat a patřit do okruhu jeho přátel. Jak k tomu došlo?
Vzpomínám si na naše první setkání. Bylo to v Brixenu, v létě roku 1975, kde zasedání Křesťanské akademie končilo duchovní obnovou, kterou páter Špidlík vedl. Byl jsem tehdy gymnazista se zájmem o spiritualitu. Snad proto mi tehdy v paměti utkvěla zmínka o ženě vysoké mystiky, kterou otec Špidlík údajně sám znal. Vyvolal tím v sále napjaté očekávání slovutných jmen. Jak vyšlo najevo, měl na mysli svou matku, která nepřerušila modlitbu růžence ani při krmení slepic. Házela jim zrní v rytmu jednotlivých zdrávasů a stačila každou slípku ještě pěkně oslovit. Vše se tak pro ni stávalo součástí rozhovoru s Bohem.
Ideál svatého Ignáce z Loyoly vidět Boha ve všech věcech si tak budoucí jezuita přinesl do řádu již z rodných Boskovic. Studium tradice církevních otců na Papežském orientálním institutu v Římě pak jen potvrdilo, že pravá mystika není útěk, ale návrat do života v jeho plnosti. Živý Bůh se totiž nezjevuje jinak než v konkrétním životě. Tato epizoda je charakteristická pro osobnost Tomáše kardinála Špidlíka a takto mi zůstává v paměti.
Ignác z Loyoly
Dodnes ve mně budí údiv jeho nedostižné umění vysvětlovat hlubokou teologii a vysokou mystiku způsobem, jemuž rozumí i prostý člověk. Stejně tak fascinující pro mne byla Špidlíkova otevřenost vůči těm, kteří nesdíleli jeho víru. Byl jsem častokrát svědkem toho, jak se právě tito lidé cítili Špidlíkovou osobností přitahováni. Jako kdyby vnímali, že jsou jím přijímáni a mohou u něho být svobodní a sami sebou. Ten, kdo se s otcem Tomášem setkal, chtěl být lepší, i když ještě třeba nevěděl jak. Jedna Italka to vyjádřila takto: "Bude mi chybět jeho úsměv, který duší proniká a očišťuje ji."¨
Kdo slyšel Špidlíkovo kázání, toho bezesporu začalo bavit žít. Nepoučoval totiž, ani nemoralizoval, ale ukazoval krásu víry v Boha, která člověka osvobozuje. Živý Bůh chce lidi svobodné, ne otroky, tvrdil Špidlík. Dobře věděl, že do role otroka se člověk často vmanévruje sám, když má za to, že musí udělat to, co ho jako první napadne. Je to neustálý urputný boj. Aby to názorně vysvětlil, vyprávěl nám Špidlík v semináři tento vtip: Jeden člověk pil. Sotva v neděli vyšel z kostela, už ho nohy táhly do vedlejší hospody. Zpovědník mu poradil: "Příští neděli se před hospodou zastavíte, zamyslíte se a řeknete si: Jsem svobodný člověk, mohl bych jít na pivo, anebo nemusím. Otočím se a půjdu svou cestou." Příští neděli to dotyčný zkusil. Před hospodou se zastavil a řekl si: "Jsem svobodný člověk." Obrátil se a udělal první krok, druhý, třetí krok směrem od hospody. Pak se zastavil, setřel si pot z čela a řekl si: "To je mé první vítězství v životě, to se musí oslavit…"
Kardinál Miloslav Vlk a kardinál Tomáš Špidlík (vpravo)
Z toho, co jsem dosud napsal, by se mohlo zdát, že Špidlíkův život byl jen samý vtip a legrace. Ve skutečnosti však prošel velkým utrpením. Cítil jako své povolání ukázat světu hodnotu slovanské spirituality, a to v době, kdy se v akademických kruzích nesměla zmiňovat bez útrpných posměšků. Je-li dnes na Západě možné mluvit o spiritualitě srdce s respektem, pak je to hlavně Špidlíkova zásluha. Jan Pavel II. dobře věděl, kým Špidlík byl a čím přispěl evropskému křesťanství. I proto mu udělil kardinálskou hodnost. Když dnes vzpomínáme na tuto významnou osobnost českých dějin, vidíme v něm nejen kardinála, profesora, vzdělance, ale především ryzího a laskavého člověka.
Richard Čemus, jezuita, žák Tomáše Špidlíka
x x x
Kardinál mířil domů, zasáhl osud
Kardinál Špidlík, který sehrál významnou roli při volbě současného papeže, zemřel právě v den narozenin Benedikta XVI.
Špidlík byl shromážděnými kardinály v roce 2003 vybrán, aby přednesl jednu ze tří exhortací, tedy duchovních proslovů před volbou budoucího papeže.
"Jedná se o projev mimořádné důvěry k duchovní hloubce a kvalitě kardinála Špidlíka. Exhortace je duchovní upozornění kardinálům, aby při volbě zohlednili i duchovní rozměr, a ne pouze současnou politickou a společenskou situaci," vysvětlil provinciál českých jezuitů páter František Hylmar.
Zprávu o úmrtí kardinála přijal s hlubokým zármutkem i brněnský biskup Vojtěch Cikrle. "Pro mě osobně byl kardinál Špidlík vnitřně krásným člověkem formovaným vírou, jezuitskou spiritualitou a vědomostmi. Vždy jsem považoval za čest, že brněnská diecéze dala světu takovou osobnost," uvedl Cikrle.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní rodinné foto (Špidlík uprostřed).
Na druhou polovinu května přitom kardinál plánoval cestu do rodného kraje. "Jsem z toho velice smutná. Usilovala jsem, aby se ještě jednou za svého života do Boskovic podíval. Plánovali jsme to na 21. května, ale bohužel se už to neuskuteční," uvedla místostarostka Boskovic Jaromíra Vítková, která se s kardinálem osobně dobře znala.
Ačkoliv Špidlík procestoval celý svět a většinu života strávil ve Vatikánu, na svůj rodný kraj nikdy nezanevřel. "Už šedesát let se toulám světem, ale nejsilnější a nejhezčí vzpomínky mám na Boskovice. Prožil jsem tu ty nejhezčí roky, mládí, gymnázium, na starý hrad jsem chodíval, zůstalo to ve mně," vzkázal po loňské oslavě svých devadesátin ve Vatikánu, kterých se zúčastnila i delegace z Boskovic.
O blízkém vztahu kardinála a Jihomoravanů svědčí také do posledního místa vyprodaný sál Mahenova divadla v Brně. Při plánované návštěvě tady Tomáš Špidlík chystal přednášku na téma hledání průsečíků mezi kulturou západní a východní Evropy. Byl totiž jedním z největších odborníků na vztahy mezi katolickou a pravoslavnou církví.
"Ještě před pěti dny jsme spolu o chystané přednášce mluvili. Plánovali jsme pro něj i hudební překvapení - ukázku díla Janáčka," uvedl šéf činohry Národního divadla v Brně Zdenek Plachý. Dodal, že představitelé divadla chtějí k uctění památky kardinála Špidlíka připravit v termínu plánované přednášky vzpomínkovou akci.
Psal mi pohlednice, nepotrpěl si na dlouhá psaní
Neteř Tomáše Špidlíka Ludmila Švandová si svého strýce užila nejvíce v dětství. Budoucí kardinál odešel totiž brzy do zahraničí a udržovat kontakty přes ostnaté dráty nebylo vždy snadné.
Ludmila Švandová prodává knihy v křesťanském knihkupectví v Boskovicích. Mezi jinými teologickými texty se objevují i díla jejího slavného strýce, zesnulého kardinála Tomáše Špidlíka. Ten byl nejen jejím příbuzným, ale také kmotrem, celoživotním rádcem a kamarádem. Nejvíce vzpomínek na něj má žena z dětství. Oba se narodili ve stejném domku na břehu potoka Bělá v Boskovicích. "Bydleli jsme nějakou dobu s ním u prarodičů. On se o mě musel starat a já jsem ho občas zlobila," vzpomíná bývalá učitelka. Přísným vychovatelem ale mladý Tomáš nebyl. "Vždycky mě uklidňoval hrou na housle. Mou oblíbenou byla Komáři se ženili," vzpomíná Špidlíkova kmotřenka.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Příbuzná kardinála Špidlíka - Ludmila Švandová u rodného domu, v rukou drží almanach vydaný k 80. narozeninám Špidlíka.
Tomáš Špidlík odešel ovšem brzy na studia do Brna, na Velehrad k jezuitskému řádu a nakonec až do Maastrichtu studovat teologii. "Pak už jsme se dlouhá léta neviděli, protože se nemohl vrátit. Už jsme si jenom psali," ukazuje Švandová na krabici přeplněnou pohlednicemi z mnoha koutů světa. "Posílal pohlednice, vždycky stručně něco napsal. Nepotrpěl si totiž na dlouhá psaní," popisuje. A jenom u pohlednic to zůstalo skoro dalších dvacet let. Až v roce 1966 dostala Ludmila Švandová s manželem povolení k návštěvě strýce v Itálii.
"Dodnes jsem mu strašně vděčná, protože jsme od úřadů dostali povolení pouze na osm tisíc lir, což byl pakatel. A i když jezuité nemají žádný majetek, tak on si od řádu nějaké peníze vyžádal a ty nám pak dal, abychom mohli strávit krásné tři týdny v Itálii," vzpomíná.
Špidlík doprovázel manžele Švandovy na cestě do Pisy a Florencie. "Vzal nás do galerie Uffizi, což byl úžasný zážitek, protože strýc studoval i výtvarnou výchovu a umění rozuměl. Byl naším průvodcem po galerii a ke každému obrazu nám něco vysvětlil, co znamená a jak jej máme chápat," vypráví Švandová.
Zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Archivní rodinné foto.
O tři roky později navštívil Špidlík rodné Boskovice. Měl to ale nadlouho být jeho poslední pobyt ve vlasti. Během normalizace se hranice uzavřely a vatikánský teolog se stal pro komunistický režim opět nepohodlným.
"Psali jsme si, ale bylo to velmi náročné. Jako učitelka jsem totiž musela hlásit každý kontakt s cizincem. On mně psal, ale já mu mnoho ne, protože jsme měli strach," vzpomíná Švandová.
S kmotrem se Švandová viděla až po převratu. Při návštěvě Říma mu tenkrát dovezla české uzené, kterého se v Itálii nedostávalo. "Měl ho rád a těšil se, až si ho udělá. Italská kuchařka mu ho z lednice vyhodila, protože jí smrdělo," říká se smíchem Švandová.
Jan Brož, regionální mutace MF DNES Brno a Jižní Morava
Tomáš Špidlík - základní faktaNarodil se 17.12.1919 v moravských Boskovicích. Vystudoval gymnázium v rodném městě, před válkou začal na brněnské univerzitě studovat latinu a češtinu. Po uzavření českých univerzit vstoupil v roce 1940 do jezuitského řádu. Po první přípravě na Velehradě dostudoval teologii v Maastrichtu v Holandsku, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. Rok nato odešel do italské Florencie a roku 1951 se ujal funkce spirituála v české papežské koleji Nepomucenum. Na tomto místě vytrval 37 let (1951-1989). Přitom však dokončil svá studia na papežském Orientálním ústavu doktorátem a specializací ve spiritualitě křesťanského "Východu". Od roku 1954 vyučoval východní a patristickou teologii na Papežském orientálním ústavu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském ústavu Terezianum v Římě. Jako docent hostoval na jiných světových univerzitách, mezi nimi např. v Kinshase v Africe a v St. Paul v USA. Uznání jeho vědecké práci bylo vyjádřeno mnoha čestnými doktoráty, například na Pravoslavné teologické fakultě v Cluji v Rumunsku. Institut ekumenických studií v Connecticutu (USA) dokonce nese jeho jméno. Prezident Václav Havel ho v roce 1998 vyznamenal za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řádem T. G. Masaryka. V roce 2003 byl vyznamenám italským prezidentem Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění. O tom, jak ceněným teologem byl, svědčí také to, že v roce 1995 dával jako první Čech duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a římské kurii. V roce 2003 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Zdroj: www.radiovaticana.cz |
x x x
Nedokončený rozhovor: Neměl jsem čas umřít dřív
Kardinál Tomáš Špidlík slavil loni v prosinci 90. narozeniny a byl zavalen prací i příjemnými povinnostmi při přijímání návštěv a zástupů gratulantů.
Zároveň přistoupil na korespondenční rozhovor s MF DNES – část dotazů stihl hned, další slíbil zodpovědět později. Své odpovědi nazval "Rozmluva o pohádce 90 let".
Na jeho češtině nebylo posledních padesát let strávených ve Vatikánu vůbec znát. Ani náznak přízvuku. Stejně tak ani stopa únavy, kterou by u člověka slavícího devadesátiny většina lidí očekávala. A když jsme spolu loni na začátku prosince domlouvali zmíněný rozhovor pro MF DNES, udivil mě kardinál Tomáš Špidlík i další věcí - raději než telefonicky, chtěl odpovědi na zaslané dotazy poslat e-mailem. "Lépe to bude mailem, v těchto dnech tu bude mnoho zmatku," vysvětloval. Jeho hlas zněl mladě, byl plný energie.
Podle blízkých za něj navíc u počítače nikdo nesedával, s technikou si jubilant rozuměl, navíc prý vášnivě rád komunikoval s celým světem hned v několika jazycích. Počítač ve své rezidenci ve Vatikánu zapínal denně.
Na zodpovězení všech otázek boskovický rodák před životním jubileem dostatek času již nenašel. Z dotazů si vybral jen některé, hlavně ty, které se týkaly jeho dětství a mládí. Na slíbený velký rozhovor ovšem nezapomněl. Občas poslal z Vatikánu krátký e-mail, pozdrav k svátkům a podobně. Naposledy psal před letošními Velikonocemi. I dva týdny před svou smrtí mě ujišťoval, že s posláním odpovědí stále počítá. "Nyní jsem ale nemocný... Požehnané Velikonoce...," omlouval se a opět připojil i přání. Bohužel už poslední.
Kardinál Tomáš Špidlík
Vaše maminka chodívala na pouti, byla to právě ona, kdo vás k víře přivedl?
Když se na své dětství dnes dívám s odstupem, je mi srozumitelnější. Otec a matka byli psychologicky velmi odlišní. Otec se cítil nešťastným. Byl těžko nemocen, potřeboval stálé obsluhy a byl v podstatě snílek. Stále přemýšlel o tom, co by mělo přijít a nikdy nepřicházelo. Dával vinu nám a my jsme před ním utíkali. Matka byla naopak pravá poutnice. Všude, kde šla, objevila něco pozoruhodného, kvítek nebo i zlámané kolo, všecko ji upoutalo. A když musela něco nemilého dlouho snášet, utekla na čas na pouť. To jí otec měl za zlé, ale byla to jediná možnost, jak vydržet. A já jsem se po matce stal poutníkem po celém světě.
Co je pravdy na tom, že jste za dob studií psal jízlivé kritiky na profesory?
Nebyly jízlivé. Jednou to tak vzali, když jsem ve studentském časopise napsal o nich báseň. Ale zastala se mne jedna profesorka, která se tomu uměla srdečně zasmát. Už tenkrát jsem si uvědomoval, že poutníka potkávají i příhody nemilé a nezbývá než se jim umět zasmát, aby se staly zážitky normálními. Dodnes věřím, že je žert jediná opravdová obrana proti bludům. Tak to dělají všecky totalitární režimy – žert je zrelativizuje, proto nesnášejí vtipy. Je mně takových ideologů líto.
Kardinál Tomáš Špidlík
Jaké bylo vaše první setkání s jezuity?
Potkal jsem je nečekaně na své životní pouti v okamžiku, když se blýskalo a hřmělo. Vypadá to, jako bych si náhodou u nich usedl na lavičku, abych si oddechnul. Ale ta stála na kolečkách posouvajících se neúnavně dopředu. To mne upoutalo. Vždyť sv. Ignác napsal v reguli, že jeho následovníci mají být ochotni "mnohá místa projít a žít na jakémkoliv místě světa". To mne upoutalo. Ignác sám to tak dělal dlouho, ale nakonec ho papež zadržel v Římě. I mně se tak přihodilo, ale ne docela. Vždyť právě z Říma jsem si často odskočil na pouť do Ameriky, Austrálie, Afriky, a všude mě něco upoutalo.
Váš život je bohatý a plný zvratů. Co považujete za nejklíčovější okamžik, který vás nejvíce ovlivnil?
Myslím si, že tu byl opravdu jeden moment. Když jsem po zavření českých vysokých škol a po vláskovém uniknutí z nebezpečí koncentráku zůstal o Vánocích roku 1939 naprosto bezradně stát doma, poslala mne matka do kostela, kde se na konci roku zpívalo TeDeum "za obdržená dobrodiní v tom roce". Vzpomínám si, že jsem silně zaváhal, mám-li se k takovému zpěvu upřímně přidat. Ale pak jsem se odvážně přidal a mohu po tolika letech dosvědčit, že to prozřetelnost přijala a odměnila.
Co pro vás znamenalo pozvání od papeže Jana Pavla II. k vedení duchovních cvičení? A následovně jmenování kardinálem?
Byla to zase jedna zastávka na pohyblivé lavičce při mé životní pouti. Bylo by zdlouhavé vyprávět o tom, jak jsem se dostal k tomu, že jsem se stal specialistou pro slovanskou duchovnost v neslovanském světě, který se o to nezajímal. Ale bylo to zásluhou slovanského papeže. Hned nato jsme mohli zorganizovat mozaikovou výzdobu první kaple ve Vatikánu, která se dá nazvat slovanskou. Kardinál pak byl užitečný k tomu, že jsem mohl navázat tolik užitečných ekumenických styků na Východě. Dnes už jsem například napočítal přes 160 překladů mých knih do cizích jazyků, první arabský vyšel ještě s dovolením Saddáma Husajna v Bagdádu.
Jak se mezi vaše spisy dostaly pohádky? A jak jste se dočkal tak požehnaného věku?
Proč mají děti rády pohádky? Protože věří, že za vším, oč se lidé tolik starají, musí být něco daleko hlubšího a skutečnějšího, než je to, co se vidí navenek. To je zásadní postoj k dobru a víra, že to dobro nakonec definitivně zvítězí. A okolnost, že jsem žil tak dlouho, mně dala příležitost to potvrdit trochu ze zkušenosti. Umřít jsem nemohl dřív, protože jsem k tomu nikdy neměl volný čas.
Devadesátiny kardinála Tomáše Špidlíka
Narozeniny jste slavil několik dnů. Jakými způsoby?
Slavili je moji přátelé z Čech i ze světa. Byly s nimi i vysoce postavené osoby vládní, kulturní i církevní. V duchu jsem si pomyslel: Je něco takového myslitelné pro chlapce ze ševcovské moravské rodiny? Jistě ne, bylo by to nelogické a směšné. Ale vidím to jako velký dar Boží prozřetelnosti. Jak jinak si vysvětlit, že jsem právě v den svých narozenin mohl sloužit liturgii se Svatým otcem právě v té slovanské kapli a kde on v kázání stručně a výstižně ty ideje shrnul a že si to našlo tolik ohlasů v tisku. Po mši mně pak papež stiskl ruku a dodal: "I nadále dýchejte dvěma stranami plic." To znamená, harmonií mezi Východem a Západem. Je to pohádka? Víte, že já v pohádky věřím?
Pavla Komárková
x x x
Špidlíkův svět obrazů skrze okno šanghajského hotelu
Co nevidíte, jako by neexistovalo. Dnešní svět je svět obrazů, vyprávěl mi před lety ve Vatikánu jeden z nejpozoruhodnějších Čechů naší doby, kardinál Tomáš Špidlík. Vzpomněl jsem si na jeho slova, protože zpráva o jeho smrti mě zastihla v sobotu v čínské Šanghaji. Řečeno jinak – viděl jsem to v obrazech. Nejdříve písmenka v mobilu o skonu a pak jsem si na chvilku vybavil několik našich setkání.
Zatmění Slunce v Šanghaji (22. července 2009)
Špidlíkův obrazový postulát jsem pak ještě analyzoval z oken svého pokoje ve třicátém patře šanghajského hotelu a uvědomil si, jak český národ špatně vidí či vůbec nevidí "svět v obrazech". Pupek planety totiž není někde u nás v Evropě, ale z Ameriky se pomalu přesouvá sem – do Číny. Navíc síla Šanghaje, největšího sídla říše středu, je neuvěřitelná. Toto jediné město chce v sobě spojit vitalitu Hongkongu, slávu Londýna, rozmanitost New Yorku a disponovat více penězi než všechna tato tři města dohromady. My si to na rozdíl od jiných pořád neuvědomujeme, nepřipouštíme, nevidíme to v obrazech.
Stejně jako se nám nevybavují a nevybavovaly jiné obrazy, o kterých často hovořil Tomáš Špidlík. Ten poměrně přesně viděl a tušil, co zemi přinese ideologie komunismu. Odmítal ji z podstaty věci, ale současně ji nekritizoval zjednodušeně na základě povrchního nedostatku spotřebního zboží, ale jako typický příklad nesvobody.
Kardinál Tomáš Špidlík
Svoji vlast pak neviděl jako uzavřenou oblast, kde se narodíme, zůstaneme žít a která je zvenčí nekritizovatelná, ale vnímal ji jako otevřenou společnost. A dokázal k ní mít stejně vřelý vztah i po desítkách let života v cizině.
Hodny následování pak byly především dvě Špidlíkovy vlastnosti. Velmi lpěl na svobodě v tom nejširším smyslu slova. A nikdy si svoji vnitřní svobodu nenechal nikým vzít. Druhou vlastností byla otevřenost a vlídnost k ostatním, tedy něco, co se v moderní společnosti už tolik nenosí, čeho se kvůli svým kariérám a osobnímu prospěchu někteří lidé dokonce programově štítí. Špidlík byl také na hony vzdálen pejorativnímu pojmenování, kterým tento plebejský lid označuje některé duchovní. Nebyl to žádný "flanďák". Naopak hledal duchovní souznění i v jiných církvích, nejenom v té své katolické, snažil se vybudovat mosty mezi evropským Západem a Východem. Nepotřeboval k tomu předvádění se, jaké vidíme u politiků, ale použil pouze dobrou vůli bez jakýchkoli bočních úmyslů.
Kardinál Tomáš Špidlík patřil svým dílem mezi nejvýznamnější a nejzajímavější Čechy posledních desetiletí. Smutné ovšem je, že většina národa jeho myšlenky nezná, nikdy je neslyšela a ani se o ně nezajímá. A pak se divíme, že máme vlády, jaké máme. Vždyť my si je zasloužíme. Tu příští už vidím "po špidlíkovsku" v obraze. Naštěstí zde, v oparu mezi šanghajskými mrakodrapy, nejsou alespoň vidět provařené tváře vůdců našich politických stran a jejich nesmyslné předvolební billboardy.
Viliam Buchert
x x x
RozloučeníRakev s ostatky kardinála Špidlíka byla do pondělního večera 19. dubna 2010 vystavena k poslednímu rozloučení v kapli římského Centra Aletti. Zádušní mše svaté se konala v úterý 20. dubna v 11:30 ve Vatikánské bazilice, přičemž obřad posledního rozloučení a promluvu pronesl Svatý otec. V Praze byla zádušní mše svatá za spásu jeho duše byla sloužena také v úterý (od 18:00 hodin) v katedrále sv. Víta. Podle poslední vůle kardinála Špidlíka budou jeho ostatky po obřadech v bazilice svatého Petra převezeny do České republiky. Ve středu 21.dubna v podvečer budou dočasně uloženy do krypty olomoucké katedrály sv. Václava. Veřejnost bude mít do 29. dubna (mimo pondělí 26.4.) možnost uctít památku zesnulého otce kardinála a pomodlit se u jeho rakve, která zde bude vystavena do dne pohřbu na Velehradě. Poslední rozloučení se zemřelým kardinálem při mši svaté ve velehradské bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje proběhne v pátek 30. dubna v 16.00 hodin. Liturgii bude předsedat Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Zdroj: www.radiovaticana.cz |
Papež promluvil při zádušní mši za českého kardinála Tomáš Špidlíka
