Zázrak se nestal, soud rozhodnutí arbitráže nezměnil, republika musí americkému podnikateli Lauderovi zaplatit, takže jsme chtě nechtě v roli onoho Čecha. Můžeme si malovat, co bychom za to měli: Deset solidních nemocnic. Hokejovou superhalu.
Platy pro učitele a lékaře. Nebo prostě každý z nás půlku tuzemské dovolené.
Člověku se chce na někoho ukázat prstem. Ty, ty za to můžeš, ty mi to vrať. Majitelé Novy už podlézavě nabídli na míse hlavu ředitele. Ale ten si jen zkusil, co se smí, jako když grázlík zkouší trpělivost paní učitelky.
Tu tisícovku pokuty si zasloužíme. Ne jako trest, ale jako výstrahu. Zvolili jsme politiky, kteří popřeli svůj pravicový i levicový program a sehráli na nás habaďuru podobnou jako pan Železný na svého partnera.
Potřebovali televizi, aby jim pomohla učinit pravdu ze stokrát opakované lži: a sice, že koalice je opozice. Ale jde to ještě dál - už dříve politici volili do televizní rady spíše osoby závislé než moudré.
Už dříve pro ně bylo výhodné bezpráví milejší než neutrální spravedlnost. Pokud chceme to vše svalovat na klausovsko-zemanovské období, připomeňme si, že Vladimír Špidla byl místopředsedou a Pavel Dostál ministrem opozičněsmluvní vlády.
Nikdo z politiků neodstoupil, nikdo nezvolal - tady se krade za bílého dne! A povoluje-li to zákon, proboha, změňme ten hrozný zákon! Plaťme tedy. Snad nám aspoň dojde, že mizerní politici nikdy nejsou zadarmo!
