Tomasz Stanko střídá fráze, rozdělované odmlkami do téměř váhavě odsazovaných úseků, s charakteristickými vzlyky nebo zvukově zkreslenými výkřiky, ale také s klidnými legatovými pasážemi v rychlém pohybu. Rozhodující však vždy jednotné náladové ladění, které dokonale dodržují všichni Stankovi podstatně mladší partneři. Pianista Alexi Tuomarila má dokonalou úderovou techniku, z níž plyne zářivý, průrazný tón v jednohlasých pasážích, který vytváří výborný protiklad k úzkostlivému výrazu Stankovy trubky. Občas, byť výjimečně, dovede využít i mehldauovského kontrapunktického vedení mezi pravačkou a levačkou (například v Grand Central). Kytarista Jakob Bro věrně drží nasazenou náladu, a rytmika (basista Anders Christensen a bubeník Olavi Louhiviori) skvěle dodržuje zásadu současného jazzu, v němž nejde o vytváření průběžného beatu, nýbrž o zvukově odlišené zvrstvení, které vystupuje do popředí podle toho, jak to hudební logika vyžaduje.
Obal alba Tomasz Stanko Quintet - Dark Eyes
Z deseti skladeb patří osm autorsky Stankovi: každá z nich je dostatečně odlišná a výrazná, ale všechny mají společný rys nezaměnitelné hráčské i autorské invence. Zvláště pozoruhodná je nejdelší (desetiminutová) The Dark Eyes of Martha Hirsch, která je kvintesencí dokonale navozené temné nálady. Toto základní ladění dovede Stanko spojit i s latinským koloritem ve své skladbě Samba Nova. Dvě skladby klasika polského jazzu Krzystofa Komedy pak názorně ukazují prameny, z nichž Stanko čerpá své osobité polské dědictví: jeho Dirge for Europe je vskutku důstojný žalozpěv, jaký Evropě Komedovy generace slouží jen ke cti.
Soudobý jazz má věru málo tak výrazných osobností, které svým výkonům dovedou vtisknout dokonalou pečeť.
O desceTomasz Stanko Quintet: Dark Eyes Skladby Obsazení |
