Pokud přejdeme z žánru tragédie do komedie, můžeme parafrázovat: "Tak už se, prosím, rozpusťte," popřejme poslancům z celého srdce. Sledovat jejich agonii je bolestivé.
Sami zákonodárci včera učinili důležitý krok k tomu, aby se už konečně rozešli do svých domovů. Vrátili Ústavnímu soudu úder. Ve čtvrtek hodil politikům na hlavu účelový ústavní zákon. V pátek drtivá většina poslanců podpořila dohodu svých vůdců a změnila ústavu trvale.
Podivný hrdina naší doby Miloš Melčák už zase vyhrožuje, že včerejší hlasování napadne u Ústavního soudu. I mnohem serióznější politik, Martin Bursík, však vášnivě varoval před dalším možným zásahem soudců. Jestliže čtvrteční verdikt žádnou krizi nevyvolal, zákaz změny ústavy by nenechal kámen na kameni.
Jeden z důvodů, proč dal Rychetského sbor za pravdu Melčákovi, spočíval v tom, že politici zákonem o ukončení volebního období měnili pravidla za hry. A tento důvod stále trvá. Základní zákon změnili nikoli z ušlechtilých pohnutek, ale aby se mohli rozpustit. Sněmovna nefunguje, ústava nefunguje. Bylo potřeba to změnit.
Ne jako když si vysazujete na skalku květinky, aby byla ladná. Ale jako když vám praskne vodovodní těsnění a vy hledáte jakýkoliv předmět, kterým byste zastavili proud vody. Tento stav krajní nouze byl také podle všeho jediným možným stavem, za nějž jsou zákonodárci schopni se dohodnout. O slabém místě ústavy věděli minimálně jedenáct let. Už v roce 1998 se totiž Sněmovna rozpustila na základě jednorázového zákona. V tučných dobách však dali přednost stranickým zájmům před hledáním shody nad úpravou základního zákona.
Není tedy pochyb o tom, že změna ústavy je, jak se říká, retroaktivní (mění pravidla za hry) a účelová.
Podstatnější důvody, kvůli kterým ústavní soudci smetli ve čtvrtek jednorázové "zaříznutí" Sněmovny, však odpadají. Nikdo na světě nemůže svrchovaným zástupcům lidu upřít právo základní zákon kvalifikovanou většinou trvale změnit, pokud neznásilní jeho ducha.
Pokud by například politici třeba stoprocentní většinou rozhodli o zavedení trestu smrti nebo o zákazu kritizovat rozhodnutí prezidenta, musel by Ústavní soud taková rozhodnutí okamžitě zrušit, protože popírají zásadní principy práva. Pokud si poslanci přidají možnost, jak dospět k předčasným volbám, nepopírají nic. Snaží se po svém zbavit obtíže, která znesnadňovala vládnutí. Dodejme, že sice vládnutí možná směšné, často chybné, ale především přísně demokratické.
Nemá smysl předjímat, zda si pánové Melčák a Kalvoda opravdu znovu postěžují. A už vůbec ne případné rozhodnutí Ústavního soudu. Z hlediska prosté logiky nezakroucené do paragrafů však výhody ústavní změny převažují nad nevýhodami, aniž poškozují práva a svobody občanů.
Hejkalové ústavní krize, rozpočtového provizoria, které na nás politici pouštějí, jsou papírovými strašidly. Jednodušší rozpuštění Sněmovny a nové volby jsou jednoznačně ozdravným prostředkem. Dlouhá agonie slabých vlád a rozhádaných sněmoven plných přeběhlíků a kariéristů škodí zemi – a to nejen teď.
Je utrpení na to jen koukat. Tak už se konečně rozpusťte, když můžete.
