Také je mazané být v menšině, ale vlastně ve většině. To je pochvala politických schopností snovatelů oné smlouvy. Jenže: stabilitu nezajišťují nějaké dvě strany, nýbrž systém.
ODS ani ČSSD jej nemají v trvalém pronájmu, byť se tak tváří. Nejsou nezvratnými garanty demokracie. Nikdo jim nedal mandát, aby nám zajišťovaly jakousi "stabilitu".
V Itálii padaly po desetiletí vlády jako na běžícím pásu, však mohli bychom být radostni, kdybychom užívali plodů této "nestability".
Shrňme: opoziční smlouva nebyla hanebnost. Nýbrž politická běžnost. Stejně tak nebyla ušlechtilým státotvorným činem. Nýbrž politickou běžností.
Ovšem slušné by bylo, kdyby Klaus a Zeman veřejně řekli, že se dávají dohromady kvůli sobě. Kdyby nám netvrdili, že je to pro naše dobro. A kdyby tento svazek poctivě pojmenovali koalicí mocenských křesel, o nichž přece každá koalice je.
Prý tedy s volbami přijde konec opičácké dohody. Věřme, že po těch čtyřech letech naše politika zase trochu pokročila k normálu. Že už nebude vytvářet všelijaké kejkle, ale vcelku obyčejné koalice.
Ať se třeba spolčí ODS s KSČM. Nebo lidovci se socialisty. A třeba Koalice s Caligulovým koněm. Jenom ať neříkají, že to dělají kvůli nám a našemu klidu.
