Druhá možnost je tím svůdnější, že rakouští diplomaté přestali včera strašit svévolným otevíráním problému. To lze snadno vyložit jako "zradu" národních zájmů. Není nijak jasné, pro kolik Rakušanů je jaderná energie skutečně problém, a kolik z mnoha hlasů proti Temelínu odráží jen lidskou nechuť k neovladatelnému.
Ale to není důležité: tvrdá "obrana národních zájmů" i proti celé unii se může některým politikům a stranám v Rakousku jevit jako důležitější než zdravý rozum či zájem na soužití se sousedem a s partnery v EU.
To je léčka národních zájmů, do které může upadnout každý, ne jen Rakousko: když se někdo prohlásí za národního bojovníka o národní zájem, dokáže snadno vzdorovat výzvám rozumu i svým skutečným zájmům. Rakušané mohou do této léčky upadnout a ukončení diskusí o Temelínu jim k tomu dává druhou šanci. Strany všech barev mají nyní příležitost vyhlásit další "válku" své vládě a vyvolávat neklid.
Výsledkem těchto bojů, vedených na odiv voličů, může být další posun voličských nálad, který dále ztíží český vstup do unie. Za Rakousko ho už dost komplikují vlivní populisté, vládní Haiderovi Svobodní.
"Druhá šance" však nekončí u bran Temelína. Včerejší jednání poukázalo na další jablko sváru mezi Rakušany a Čechy: na dopravní politiku, kde chce Vídeň ochranu pro své Alpy a Praha liberalizaci. Lze jen tajně doufat, že po "poučení z Temelína" už nebude takový zájem o nekontrolované smršti sousedských sporů jako dosud.
