Miniraketoplán je v dějinách americké kosmonautiky první bezpilotní kosmickou lodí, která samostatně přistane na Zemi. Něco podobného se podařilo v roce 1988 tehdejšímu Sovětskému svazu s raketoplánem Buran.
Ten nicméně letěl jen jednou. Další lety se Sovětům nezdály ekonomicky přínosné.
Raketoplán X-37B odstartoval 23. dubna a na oběžné dráze tak strávil více než sedm měsíců. Americké letectvo neupřesnilo, jaké úkoly ve vesmíru plnil. Před zahájením mise pouze uvedlo, že cílem letu je prověřit řídicí systém a tepelný štít a vyzkoušet autonomní operace na oběžné dráze.
Plavidlo tvarem vzdáleně připomíná klasický raketoplán, má ale proti němu asi čtvrtinové rozměry. Energii získává ze solárních panelů, nikoli z palivových článků. Na oběžné dráze může vydržet až devět měsíců, zatímco raketoplány zde obvykle tráví zhruba dva týdny.
Kosmickou loď začal americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vyvíjet koncem 90. let. Později projekt převzalo vojenské letectvo a hlavní cíl programu začal být utajován. Někteří experti soudí, že konečným účelem používání miniraketoplánů je urychlení vývoje podpůrných bojových a zbraňových systémů.
