Alarmující na celé kauze především je, že nešlo o jakousi pokoutnou akci zdivočelých operativců, ale že o ní věděli šéfové vojenského zpravodajství. Navíc je málo pravděpodobné, že by Nagyové dali k dispozici své profesionály a již se nezajímali o výsledek jejich práce. Jediný důvod pro vysvětlení jejich "hloupého" chování je, že moc dobře věděli, o co vlastně jde, a doufali, že ze získaných informací a "očka" u paní Nagyové budou něco mít.
Nezákonnou akci si navíc předali dva ředitelé tajné služby (Ondrej Páleník skončil ve funkci v listopadu 2012 a vystřídal ho Milan Kovanda). Věc tak budí dojem, že sledování na zakázku bylo běžnou věcí, kterou před sebou odcházející a nastupující ředitelé ani nemuseli schovávat.
Lidé by zřejmě tajné službě, placené z jejich daní, spíše odpustili jiná pochybení, ale současná kauza jen potvrdí všeobecný názor, že "politika je špína", a obavy z přebujelé moci tajných služeb.
Další ostudou je že, policie mohla sledovat komunikaci mezi Nagyovou a šéfy tajné služby. Z policejního usnesení sice vyplývá, že napíchnutý byl jen telefon Nagyové, ale přesto lze jaksi předpokládat, že ředitel tajné služby si ohlídá, s kým a o čem mluví do telefonu. Zvláště pokud dohaduje nepovolené sledování. Zřejmě i zde platilo policejní pravidlo z odposlechu jiných vysokých státních úředníků či podnikatelů: "Ono je vůbec nenapadlo, že bychom po nich mohli jít a tohle si dovolit."
Právě tajná služba přitom často školí policisty, jak využívat zpravodajskou techniku a jak se proti ní naopak bránit.
Jde o velký průšvih tajné služby, která se přitom prezentuje jako serioznost sama, a to především díky svým nesporným úspěchům v Afghánistánu a práci se spojenci z NATO.
A to, o čem rozzlobeně mluvil premiér Petr Nečas před poslanci, totiž že zatýkání hrdinných generálů z Afghánistánu zkazí pověst České republiky, se přece jen, byť z jiné strany, naplnilo. Ale pověst nezkazil způsob jejich zatýkání, ale to, co zavinili. A není jediný důvod, proč s nimi jednat jinak než s jinými "sprostými podezřelými".
