Tajemství kamenného lesa

K nejznámějším českým nalezištím zkamenělého dřeva patří Lounsko, k nejznámějším, už čtyřicet let popisovaným exemplářům pak takzvaný mradický araukarit - roztříštěný zkamenělý kmen, který ležel uprostřed řeky Ohře u Mradic. Při nízkém vodním stavu se objevoval vršek jeho pařezu nad hladinou - lidé mu říkali podle tvaru zkamenělá žába. Nedávno si pro větší část mradického araukaritu - celkem jedenáct kusů - přišli paleontologové s moderní technikou. Strom byl vyzvedáván kousek po kousku pomocí traktoru a lana, které přivázali potápěči.

Nakládal ho autojeřáb. I odborníci jeho vyzvednutí považují za velkou událost. Amatérští paleontologové z lounského sdružení Araukarit (obecné pojmenování pro zkřemenělé dřevo), kteří strom vyzvedli, chtějí sestavit kmen dohromady a vystavit na důstojném místě v Lounech. V tomto městě existuje dokonce muzeum Zkamenělý les specializované na tato dřeva.

Známá naleziště

Česká republika: Nová Paka, Mradice, Očihov, Kryry (okres Louny), Rakovnicko, Doupovské hory, Zbůch (okres Plzeň), Nové Strašecí

Svět: Arizonský národní park a Yellowstoneský národní park v USA, řecký ostrov Lesbos, naleziště dřevitých opálů u Herlan na Slovensku

Blízká muzea: Nová Paka, Louny, Kadaň, Chemnitz (Německo)

Mradický araukarit se správně biologicky nazývá Taxodioxion Gypsaceum a rostl před šedesáti pěti miliony let. To znamená, že kolem jeho kmene mohli pobíhat poslední dinosauři. Je předchůdcem dnešních tisů a podvědomě ho všichni znají ze školních obrazů malíře pravěku Zdeňka Buriana. Nalézají se i starší kmeny z doby permokarbonu, staré asi dvě stě dvacet milionů let. V této podobě se dochovalo poměrně mnoho druhů rostlin, například i přesličky nebo primitivní kapradiny, ačkoli u prvohorních exemplářů už se druh určuje mnohem obtížněji. Přitom dřevo, které se mění v kámen, znají vědci už dlouho. A pro zajímavost: článek v časopisu Vesmír o něm vyšel například už v roce 1905.

Poslové z pravěku
Na první pohled stále araukarit vypadá jako dřevo, ale jeho váha by každého, kdo by jej chtěl zvednout, přesvědčila, že má spíše co do činění s horninou. Stejný pocit máte, když kamenné dřevo ohmatáte. Fosilizace rostlin je analogicky podobný proces, jakým vznikají zkameněliny živočichů, třeba známých amonitů nebo trilobitů. "Petrifikace, tedy kamenění, není v přírodě proces náhodný, ale zcela zákonitý.

Umožňuje ho souhrn různých chemických a fyzikálních pochodů," píše v jednom z prvních článků o mradickém araukaritu v lounském regionálním Kulturním měsíčníku místní badatel Josef Houda v roce 1972. Aby dřevo zkamenělo, musí být splněna jedna základní podmínka - ke kmeni nesmí vzduch. To se stane nejčastěji, pokud strom pohřbí říční bahno anebo sopečný popel. Řeka však může strom postupně přemístit a často se kmen i rozláme, tak jako mradický araukarit. Mnoho společného má kamenění i se vznikem uhlí, ačkoli to probíhá za mírně odlišných podmínek, především za působení bakterií.

"Podobné nálezy dávají vědcům vodítko, chtějí-li zrekonstruovat, jak vypadal takový třetihorní les," říká paleontolog Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity Zlatko Kvaček. Kamenné dřevo není vyloženě vzácné, ale za velké kusy se na západních burzách slušně platí, až čtyři tisíce marek. Jak se vědcům podaří určit po milionech let druh stromu? "Je třeba uříznout tenkou destičku a zbrousit ji. Pletivo na destičce pod mikroskopem pak vědci porovnávají s pletivem současných stromů. Jelikož je to práce pomalá a mravenčí, mnoho i světově unikátních kusů prostě zatím zůstává nepopsaných," vysvětluje Bořek Zasadil, amatérský paleontolog a profesí mimochodem chirurg, muž, který vylovil mradický araukarit.

Do vězení za kámen v kapse
Podmínky pro výskyt zkamenělých dřev jsou příznivé prakticky po celé zeměkouli, přesto existuje několik věhlasných nalezišť. Název muzea v Lounech, Zkamenělý les, není poetický výmysl lidí, kteří jej otevřeli, ale doslovný překlad anglického výrazu Petrified Forest. Tak se nazývá národní park v Arizoně - asi nejznámější naleziště araukaritů na světě. Několik desítek metrů dlouhé kmeny podobné tomu mradickému tam leží v poušti naprosto bez ladu a skladu. Nebylo ani třeba je odnikud vykopávat.

Příroda je sama vypreparovala - odkryla je zpod vrstev, které je překrývaly. "V parku panuje velmi přísný režim. Kdo si odtud odnese jen malý kousek a strážci ho u něj najdou, tomu hrozí pokuta, nebo dokonce vězení," vypráví Bořek Zasadil, který v Arizoně byl. V České republice je asi největším pojmem mezi paleontology specializujícími se na araukarity Nová Paka.

Před budovou klenotnice tamějšího muzea leží venku asi osmimetrový araukarit, který je takto vystaven pod širým nebem. Po Podkrkonoší se v pomyslném žebříčku na druhé příčce umisťuje Lounsko, kde není nouze ani o kuriozity. V obce Hředle mezi Louny a Rakovníkem se zkamenělý kus dřeva dokonce stal součástí pomníku.

Tři na světě
Mezi araukarity se vyskytují opravdové unikáty. Bořek Zasadil ukazuje v muzeu Zkamenělý les například dosud neurčený kus nalezený v Kučlíně - veliký asi jako cihla. Tento kámen má až kouzelnou schopnost vstřebávat vodu. Nasliníte si prst, přejedete jím po povrchu a loužička zmizí během vteřiny, jako na rozpálené plotně.

Další kuriozitou z lounského muzea je zkamenělé dřevo prostoupené železnými rudami - limonitem, pyritem a dalšími. Když na něj někdo sáhne, má pocit, že se dotýká kolejnice. V jiném zdejším araukaritu se dochovaly chodbičky - dílo dřevokazného hmyzu. U vchodu do věže stojí však opravdový unikát - bílý kmen pískovny ve Velké Černoci. Jeho specialitou je malý otvor v kmeni - stopy práce obyčejného datla. Takové stromy s dírkou-ptačím hnízdem jsou popsány jen tři na světě. Kmen s otvorem ovšem teprve čeká na svůj vědecký popis, neví se ani, jaký to byl biologický druh. Zkamenělé stromy jsou zkrátka stále v mnohém otevřenou kapitolou vědy.