Na kodaňském summitu věnovaném změně klimatu loni v prosinci političtí lídři vyjádřili vůli naléhavě bojovat proti globálnímu oteplování. Jelikož se blíží další klimatický summit, který se uskuteční letos v prosinci v mexickém Cancúnu, mezinárodní společenství musí dosáhnout konkrétních výsledků a posunout se při řešení výzvy vpřed. Jeden z návrhů předkládají v následujícím textu norský a etiopský premiér.
Klíčovou složkou globální reakce na změnu klimatu je financování. V tomto ohledu vyspělé země na kodaňském summitu přijaly cíl, že do roku 2020 společně uvolní 100 miliard dolarů ročně na řešení potřeb rozvojových zemí. Tyto prostředky se mají do rozvojových zemí převádět v kontextu smysluplných – a transparentně realizovaných – opatření.
Ekologičtí aktivisté demonstrují v Paříži před summitem o klimatu v Kodani
Poradní skupina na vysoké úrovni pro financování snah souvisejících s klimatem (AGF), zřizovaná generálním tajemníkem Organizace spojených národů Pan Ki-munem, jíž jsme předsedali, byla ustavena proto, aby identifikovala praktické návrhy na to, jak vyspělé země mohou takovou výši klimatického financování do roku 2020 uvolnit. Jedenadvacetičlennou skupinu tvořili hlavy států a ministři z vyspělých i rozvojových zemí, zástupci mezinárodních organizací, experti na veřejné finance a rozvoj a význační představitelé soukromého sektoru.
Pravda, současné globální ekonomické prostředí vystavilo finance v mnoha vyspělých zemích mimořádnému tlaku. Zpráva AGF nicméně dochází k závěru, že dosáhnout cíle - tedy do roku 2020 zajistit 100 miliard dolarů ročně - je sice náročné, nicméně uskutečnitelné. Bude to vyžadovat mix nových veřejných zdrojů, navyšování stávajících veřejných zdrojů a posilování přílivu soukromých peněz.
Meles Zenawi
Tři možné zdroje peněz
Závěry AGF, které jsme předložili generálnímu tajemníkovi OSN, obsahují významná poselství:
Zaprvé, klíčem ke shromáždění klimatického financování na této úrovni je cena uhlíku v rozmezí od 20 do 25 dolarů za tunu CO2 do roku 2020. Ceny uhlíku rozšiřují potenciál veřejného i soukromého financování, neboť zvyšují veřejné příjmy a vytvářejí poptávku soukromého sektoru po snižování emisí.
Zadruhé, desítky miliard dolarů ročně mohou vynést nové veřejné mechanismy. Patří k nim třeba aukční prodej emisních povolenek, uhlíkové daně či zpoplatnění emisí z mezinárodní přepravy. Obzvlášť přitažlivé jsou politické nástroje založené na zpoplatnění uhlíku, protože zajišťují příjem k úhradě adaptace na změnu klimatu v rozvojových zemích a zároveň vytvářejí pobídky k mitigaci (ke zmírnění dopadů změn klimatu – pozn. red.) ve vyspělých zemích.
Zatřetí, zásadní jsou přítoky mezinárodních soukromých investic. Většinu nízkouhlíkového, udržitelného růstu bude financovat právě soukromý sektor. Veřejné financování by mělo pomoci pákově zesílit klimaticky příznivé soukromé investice. Významnou úlohu násobitele v tomto ohledu mohou sehrát multilaterální rozvojové banky, v úzké spolupráci se soustavou OSN.
José Barroso, Jens Stoltenberg
My nabízíme, vy čerpejte
Několik zdrojů financování adaptačních a mitigačních snah v rozvojových zemích by bylo možné uvést do provozu poměrně rychle. Je třeba, abychom pokročili ve zřizování Kodaňského zeleného klimatického fondu, snad včetně regionálních a tematických nástrojů, kupříkladu Afrického zeleného fondu.
Zajišťování hospodářského růstu a řešení změny klimatu nemusejí být protichůdné cíle. Mohou a měly být jít ruku v ruce; potřebujeme klimaticky odolný, nízkouhlíkový růst. Je na vládách, mezinárodních institucích a soukromém sektoru, aby z naší analýzy čerpaly na podporu aktivit v oblasti klimatu.
Copyright: Project Syndicate, 2010. Z angličtiny přeložil David Daduč; titulek a mezititulky jsou redakční
