Šlo tedy o jakousi střední cestu mezi anketami fanoušků, jaké u nás byly obvyklé zejména ve swingovém období, a značně pozdějšími anketami s porotami, jejichž členové nemuseli být právě jazzovými specialisty.
Ze stovky oslovených jich odpovědělo asi šedesát. Hlasování se zdrželi někteří hudebníci, kteří nechtěli hodnotit práci svých kolegů. Jiní zdůraznili, že všech 25 CD neznají a nemohou se k nim tedy vyjadřovat. Jeden titul vyšel totiž vlastním nákladem, čtyři vydaly velké zahraniční firmy (USA, Japonsko, Německo), z nichž některé nemají u nás pravidelnou distribuci. Finanční možnosti pořadatelů ovšem překračovalo poslat všem dotázaným všech 25 CD: ostatně cílem ankety bylo získat mínění těch, kdo tuto hudbu sledují z vlastního zájmu, a u nich bylo možno očekávat, že se soudobou produkcí budou nějak obeznámeni.
V první desítce ankety skončil z produkce zahraničních společnosti jediný titul, šest alb našich firem však prezentuje zahraniční hosty, tři desky byly nahrány v zahraničních studiích, většinou v USA. I to je novum svědčící o vzrůstajícím navazování kontaktů našeho jazzu se světovým děním. Netroufám si to srovnat, ale zdá se mi, že ono tempo pronikání je v tomto "menšinovém" žánru rychlejší než v jiných.
České jazzové desky roku 2009Anketa České jazzové společnosti |
… a tempo neustává
Česká jazzová společnost na svém webu zveřejnila vyjádření všech, kteří se ankety zúčastnili, i reflexe těch, kteří k ní něco chtěli říct. Je to zajímavé čtení, dokumentující soudržnost dnešní zhruba třicátnické generace, k níž patří i většina hudebníků nejen z první desítky, ale i z celé loňské albové čtvrtstovky. Pochopitelně, odráží to solidaritu s vlastní produkční skupinou: ukazuje to už i mohutné vítězství vydavatelské firmy Animal Music, jejíž kvality však vesměs uznávají i členové dalších "stájí". Ale úspěšný start nové domácí edice CzechArt (vznikla teprve loni a má na svém kontě teprve dva tituly, z nichž oba zabodovaly v první desítce) svědčí o tom, že pro nové projekty je na této scéně místo.
Pozoruhodná je i kvalita vloni vydávané české jazzové hudby. Na rozdíl od dřívějšího post-bopového mainstreamu nyní vykazuje větší důraz na plynulé propojení skladby a improvizace; nad dříve převažujícími standardy dnes výrazně převažují originály, většinou od členů souboru. Starší jednoduché schéma téma-sóla-návrat tématu v nich střídá spíše prokomponovanější koncepce s častějšími mezihrami a vsuvkami a úsilím o jednotnou náladu celé nahrávky. Milosti patří upřednostňování rychlých temp a efektního "vaření" se zdůrazněným a průběžným beatem; do popředí se posunuje spíše zvýraznění barevné a zvukové stránky a někde i občasné dialogy a rozhovory sólových hlasů, připomínající dědictví free jazzu.
Tolik tedy k bilanci loňského roku, který přinesl až překvapující počet nových nahrávek zdejších jazzmanů. A nezdá se, že by tempo klesalo: do poloviny března se objevilo již devět desek s vročením 2010, přičemž ten počet nejde na úkor kvality.
Na přelomu letošního dubna a května uspořádá Česká jazzová společnost třídenní festival v pražské La Fabrice (vystoupí Ondřej Pivec Organic Quartet, Najponk solo, Infinite Quintet a další): možná i trochu provokativní odpověď na řadu festivalů, na nichž hlavní atrakci představují zahraniční hosté. I ti jsou ovšem nezbytní pro rozvoj našeho mladého jazzu. Ale "třicátníci" se mají k světu a mají i své obecenstvo.