Budíček v půl sedmé, hodina na snídani a ranní hygienu. Od půl osmé práce u pásu. Po čtyřech hodinách pauza na oběd. Odpolední čtyřhodinová směna bez zastavení. Pak opět jídlo. A zase do práce, povinný přesčas trvá tři až čtyři hodiny. Teprve kolem deváté desáté večer do fronty na sprchu. A nejdřív až v jedenáct do postele. A další den znovu a pak ještě čtyřikrát. Volná je jen neděle. Tedy pokud chcete.
Jedenadvacetiletá Jang Jü má na svůj věk za sebou už bohatou pracovní kariéru. Vystřídala práci v pěti různých továrnách. V šestnácti začala pracovat na více než plný úvazek v továrně na elektroniku. Začátky byly nejhorší, příchod z vesnice do velkého města byla neuvěřitelná změna.
Jenže zatímco u nás se mladí lidé stěhují do měst za vzděláním či za zkušenostmi, ona si šla stoupnout k pásu s jedinou vidinou. Uživit sama sebe. A pokud by se jí podařilo něco ušetřit, pak to může poslat bratrovi na studia.
Rodina si totiž nemůže dovolit vydržovat na škole více než jedno dítě. Spolu s matkou tak byly nuceny odstěhovat se do města, aby na bratrova studia vydělaly.
Po továrně na elektroniku zkusila továrnu na čisticí prostředky, potom práci v restauraci a znovu továrnu. Pro nadnárodní korporaci Mattel dávala u pásu dohromady hračky, které jednou svým dětem jen těžko koupí. Ona sama jako malá ani žádné hračky neměla.
Made in China
Na sedmdesát procent všech nově vyrobených hraček pochází z Číny, stejně tak sedmdesát procent všech hraček vyrobených v Číně pochází z jižních provincií. Zhruba každou pátou hračku, kterou letos děti najdou pod stromečkem, vyrobili někde tam.
Právě hračkářský průmysl si navzdory ekonomické krizi nevede úplně špatně, jenom za poslední rok stoupl vývoz z Číny o 6 procent. Firmy jako Mattel, Disney, Lego a další však platí čínským továrnám o pětinu méně. A to se samozřejmě nejvíc projevuje na platech zaměstnanců.
Dělníci pracují za minimální plat a přesčasy jsou pro ně jediná možnost, jak si alespoň trochu vydělat. Čínští dělníci a dělnice v továrně jí a spí v přilehlých ubytovnách. Tráví tak v práci většinu svého života. Volný čas jim vyjde tak akorát na spánek. Společenský život neexistuje.
Víte, s čím si hrajete?Mezinárodní kampaň za zlepšení pracovních podmínek při výrobě hraček se snaží přimět hračkářské firmy v čele s Mattelem a Disneyem, aby přijaly zodpovědnost za své dodavatelské řetězce a podnikly konkrétní kroky ke zlepšení špatné pracovní situace dělníků. Do kampaně se za ČR zapojila NaZemi - společnost pro fair trade.  Debby Chan z hongkongské organizace SACOM přijela do ČR upozornit na špatné podmínky v čínských továrnách na hračky. (15. prosince 2011) |
Každá továrna by se měla řídit etickým kodexem a čeká ji pravidelná inspekce. Od roku 2004 existuje ICTI CARE, systém Mezinárodního svazu výrobců hraček, který by měl na nově ustanovená pravidla dohlížet. Firmy slíbily, že budou objednávat výrobu pouze u těchto certifikovaných továren, ale zatím se situace ani trochu nezměnila.
"Velké společnosti nejsou žádná charita. Jde jim především o zisk. Pokud na ně společnost nebude tlačit, k žádné změně nedojde," upozorňuje Debby Chan z hongkongské společnosti SACOM. Právě tato nezisková společnost se rozhodla dohlížet, zda se určené regule dodržují, a sama provádí inspekce v čínských hračkárnách.
"ICTI CARE hájí zájmy firem, nikoli práva dělníků," popisuje Debby Chan. Společnost SACOM se snaží na nelepšící se podmínky upozornit a dostatečně problematiku zmedializovat, aby nadnárodní firmy skutečně zlepšily svůj přístup.
Místo na školu zpět do továrny
Sama Debby si uvědomuje, že Mattel nebo Lego za situaci dělníků vysloveně nemohou. Je ale v jejich silách zatlačit na čínské továrny, aby jejich podmínky zlepšily či jim zvýšily plat. Cesta po světě s mladou dělnicí Jang Jü je jeden ze způsobů, jak na problém upozornit.
Jang Jü se brzy zase vrátí do Číny a zřejmě ji opět čeká práce v továrně v těch nejhorších podmínkách. Právě kvůli návratu do Číny se odmítá nechat fotografovat, ani jméno Jang Jü není pravé. Doufá, že její již vystudovaný bratr začne vydělávat dostatek peněz, aby i ona mohla studovat. "Vím toho málo o světě, chtěla bych ještě na školu. Nejraději bych studovala angličtinu a věnovala se tanci," zasní se.
