„Syrská válka se stala největší humanitární krizí naší éry. Světu se nedaří uspokojit potřeby uprchlíků a hostitelských zemí,“ uvedl podle BBC Antonio Guterres, Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Slova Guterrese iDNES.cz potvrdila koordinátorka programů Člověka v Tísni v Sýrii Jitka Škovránková: „Situace se dlouhodobě zhoršuje. Lidé propadají panice. Humanitární pomoci je stále málo. Nyní 75 procent Syřanů žije pod hranicí chudoby a 80 procent nemá práci.“
OSN registruje přes 3 miliony syrských uprchlíků, nicméně varuje, že počet Syřanů, kteří v důsledku války museli opustit svou zemi, je daleko vyšší. „Minimálně jednou tolik lidí uteklo ze Sýrie, ti nejsou registrovaní u OSN,“ řekla Škovránková.
Syrští uprchlíciPodle UNHCR je uprchlíků ze Sýrie:
|
Nejvyšší počet hledá bezpečí v sousedním Libanonu. Rodiny, které přicházejí do uprchlických táborů, jsou vyčerpané. Některé strávily i rok útěkem od vesnice k vesnici. OSN varuje, že cesta do táborů je pro ně čím dál těžší, protože musí různým ozbrojeným gangům platit úplatky.
 |
Cesta do uprchlických táborů je ztížena i tím, že okolní země přijímají omezený počet uprchlíků. Uprchlické tábory se staví a počty příchozích se musí regulovat. Desetitisíce lidí čekají na hranicích, kde žijí v provizorních neformálních táborech. Nevládní organizace se jim tam snaží dodávat potraviny.
Syrský konflikt začal v březnu 2011, kdy opozice vyšla do ulic a demonstrovala proti režimu prezidenta Bašára Asada. Situace se v zemi zhoršila zejména v poslední době v souvislosti s postupem ozbrojenců samozvaného Islámského státu. Za tři roky konfliktu zemřelo přes 190 tisíc lidí.
Z uprchlického tábora se stal domov
Občanská válka v Sýrii trvá již čtvrtým rokem a naděje na brzký návrat do vlasti se u uprchlíků zmenšují. Z tábora Zátarí, který byl otevřen 28. července 2012, se pro mnohé stal domov. Fungují zde nemocnice, trh, kadeřnice nebo hodiny taekwonda či fotbalu pro děti. Nicméně hygienické zázemí je nedostatečné, například jednu toaletu sdílí v průměru 47 lidí. Navíc se v táboře rozmohly zločinecké gangy.
Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), který tábor společně s jordánskou vládou spravuje, v něm nyní oficiálně pobývá 79 526 lidí, z nichž 57 procent je mladších osmnácti let.
V Zátarí se odehrávají i ty šťastnější momenty života, každý den se tu narodí v průměru jedenáct dětí a lidé se berou. Šestnáctiletá Rafah si nedávno vzala pětadvacetiletého Gassema. „Jsem šťastná. On je také Syřan,“ řekla al-Monitoru. Pár plánuje mít brzy děti. Novomanželka říká, že manželství jí také otevírá cestu do školy.
„Chtěla jsem chodit do školy, ale můj otec mi to nedovolil. Nemyslel si, že je to bezpečné.“ Také dceři tvrdil, že jí titul ze školy bude k ničemu, až se vrátí domů.
Jordánské ministerstvo školství spolu s UNICEF v táboře provozují tři školy, které fungují na dvě směny. Ráno se vzdělávají dívky, odpoledne chlapci. Loni do lavic usedalo 18 tisíc dětí, nyní by to mělo být o 4 tisíce více, přesto školy nestačí. Jedna třetina dětí ve školním věku se do škol nevejde. Hind Omer, vzdělávací expert UNICEF, řekl, že další tři školy by se měly otevřít na podzim.
„V Sýrii většina dětí chodí do školy, ale tady jsou třídy přeplněné,“ postěžovala si Manal, matka čtyř dětí, která před válkou byla učitelkou angličtiny. Manal trvá na tom, že děti se musí chodit vzdělávat, protože jiné varianty, nečinnost a nuda, jsou velkými hrozbami. „Nemůžeme zde jen sedět, mé děti by se zbláznily,“ řekla.
Podle UNICEF tři miliony syrských dětí nechodí do školy a je riziko, že toto číslo poroste. Zajištění vzdělání alespoň některých uprchlých dětí se daří díky zahraniční pomoci. Například Evropská unie investovala od začátku syrského konfliktu více než 30 milionů eur (přes 830 milionů korun) na vzdělávací programy pro Syřany v Jordánsku.
Více než 90 procent obyvatel Zátarí pochází z Dará, ležícího na jihu Sýrie, a přilehlých vesnic, kde žilo převážně konzervativní sunnitské obyvatelstvo. Jedna rodina řekla al-Monitoru, že se obává posílat své dcery do školy, protože by je cestou mohl někdo obtěžovat.
Utrpení syrských civilistů ukazuje i tato reportáž:
27. ledna 2014 |
Někteří uprchlíci ze Zátarí sní o vysoké škole
Osmnáctiletá Amne, která je v táboře rok a půl, zde dokončila dvanáctou třídu a ráda by pokračovala ve studiu na univerzitě. „Chci jít na univerzitu, ale pro nás je velmi těžké studovat zde v Jordánsku,“ řekla. Její slova potvrzuje i dvacetiletý Jusuf, který byl před vypuknutím války zapsán na technickou vysokou školu v Damašku. Ve studiu chtěl pokračovat i Jordánsku, což se mu zatím nesplnilo.
„Jordánské univerzity zaplňují místa studenty spíše ze Zálivu než syrskými uprchlíky,“ řekl úředník z jordánského ministerstva školství. Navíc, pokud by studenti již studovali v Sýrii, uznání jejich předchozího studia by bylo obtížné. UNHCR vytvořilo program, který umožňuje dvěma tisícům studentům jít studovat do zahraničí. Přestože mezi Syřany roste poptávka po vyšším vzdělání, rodiny nechtějí dovolit svým dětem odejít studovat do zahraničí.
Zahraniční studenti musejí v Jordánsku za studium platit více než místní. Navíc pokud uprchlík chce opustit Zátarí, potřebuje sponzora, který garantuje, že ho bude finančně podporovat. Syrští uprchlíci nesmí v Jordánsku pracovat, takže odejít studovat na jordánské univerzity je pro uprchlíky ze Zátarí nereálné.
Uprchlický tábor Zátarí
