Od roku 2011, kdy se pokojných protestů zmocnili extremisté, neexistuje žádná jednotná a vlastenecká syrská opozice. Některé opoziční taktické postupy jsou stejně brutální jako metody syrského režimu. Organizace spojených národů odhaduje, že za poslední dva roky bojů zahynulo 15 000 příslušníků bezpečnostních složek, 10 000 členů opozice a 45 000 civilistů. A OSN odsoudila radikální ozbrojené skupiny – které dnes představují většinu bojovníků v Sýrii – za vraždy, únosy, mučení, útoky, korupci a využívání dětských vojáků.
Pravda, či jen lživá propaganda? Syrský režim zveřejnil fotky, na nichž jsou údajně vesničané zranění při chemickém útoku.
Syrský povstalec ukazuje zbytky vládního granátu (leden 2013)
Extrémisté proti extrémistům
Sýrii zachvacuje chaos a svět neví, co si má myslet. Předseda amerického sboru náčelníků štábů Martin Dempsey přiznal, že Spojené státy postrádají jasný obrázek o situaci v Sýrii. Zvláštní vyslanec OSN a Ligy arabských států pro Sýrii Lachdar Brahímí uvádí, že se opoziční síly skládají z příslušníků 38 národností. Většinu jich dnes představují džihádističtí bojovníci napojení na al-Káidu. Britské ministerstvo vnitra varovalo, že stovky britských a jiných evropských muslimů bojujících v Sýrii po boku vzbouřeneckých skupin s vazbami na al-Káidu by se mohlo vrátit domů a provádět teroristické útoky.
Syrská státní zpravodajská agentura obvinila v únoru džihádistické vzbouřence, že v Chán Asalu odpálili raketu obsahující chemické látky – toto nařčení potvrzuje i britská televizní stanice Channel Four. Vzbouřenci naopak z útoku obviňují vládu (přičemž žádná ze stran není schopna prokázat, že při útoku byly použity chemické zbraně). Svobodná syrská armáda (FSA), kterou podporují USA, Velká Británie a Francie, popřela účast na údajných chemických útocích, ale neodsoudila brutální vojenské kampaně vzbouřenců.
Pohřeb syrských dětí, které podle opozice zahynuly při náletu vládních letadel v Aleppu (25. března 2013)
Syrský povstalec nabíjí minomet na předměstí Damašku (25. března 2013)
Když americký ministr zahraničí John Kerry ospravedlňoval plány na poskytnutí dodatečné pomoci Nejvyšší vojenské radě FSA, podivuhodně se odvolal na nebezpečí „umožnění, aby tuto zemi, srdce Blízkého východu…, uchvátili extremisté“. Stavět se však proti extremismu a současně podporovat FSA, v tom je křiklavý rozpor. I americké ministerstvo spravedlnosti ostatně kategoricky uvedlo, že většina FSA se hlásí k ideologii al-Káidy. Nejvyšší vojenská rada je v drtivé většině islamistická, přičemž v oblastech Sýrie kontrolovaných vzbouřenci už dnes platí islámské právo šaría.
Absurdní doufání
V tomto kontextu je přesvědčení Západu, že dokáže nasměrovat pomoc jen k určitým elementům opozice, absurdní. A stejně absurdní je i koncept „nesmrtící pomoci“, jako jsou brýle pro noční vidění, lékařské vybavení nebo pancéřování, protože do země už dnes proudí ze států Perského zálivu konvenční „smrtící pomoc“. Deník Guardian nedávno uvedl, že Jordánsko přijímá saúdské peníze na dodávky zbraní přímo syrským vzbouřencům. Zastánci této pomoci ze Západu, jako jsou Kerry nebo britský ministr zahraničí William Hague, si musí uvědomit, že tyto zásobovací kanály nerozlišují mezi opozičními skupinami.
A především musí západní představitelé pochopit, jak je nebezpečné stavět se v konfliktu jen na jednu stranu. To znamená, že Západ musí přestat ignorovat ponaučení z vojenského tažení v Afghánistánu v 80. letech, které usnadnilo nástup Talibanu k moci, a z intervence v Libyi v roce 2011, po níž vznikla slabá a rozdělená vláda, která musí neustále svádět mocenský boj s islamistickými ozbrojenci.
Lidé stojí v ulicích zničeného syrského města Dajr az-Zaur.
Francie, USA, Velká Británie a Turecko uznaly Syrskou národní koalici (SNC) jako budoucí prozatímní vládu Sýrie navzdory zprávám, že dvě třetiny z 263 zakladatelů SNC má vazby na Muslimské bratrstvo. Odstupující lídr SNC Moaz Chátib veřejně kritizoval americké rozhodnutí dát organizaci Džabhát Nasrá na černou listinu (coby „zahraniční teroristickou organizaci“) – a totéž učinilo Turecko jako klíčový stoupenec SNC.
Je přinejmenším paradoxní, že se demokraticky zvolené západní vlády spokojeně zaplétají s členy Muslimského bratrstva, ale odmítají spolupracovat s liberálnějšími skupinami. Naše stanoviska jsou například příliš liberální pro SNC i jeho klíčového stoupence Turecko, jehož ministr zahraničí se nechal slyšet, že džihád v Sýrii nesouvisí s terorismem. Západní vlády zlehčují varování lidí, jako je Alain Chouet, bývalý šéf francouzského Generálního ředitelství pro vnější bezpečnost v Damašku, který nedávno odsoudil vyzbrojování vzbouřenců Francií jako „naprosto nezákonné“ a popsal, jak „džihádistické milice mají přednost před ostatními“.
Peníze na zbraně neposílejte!
Dozvuky špatného přístupu k Sýrii se rozšíří daleko za hranice této země. Koneckonců se Sýrie nachází na národnostní, sektářské, regionální a geopolitické zlomové linii, kde se strategické zájmy Ruska, Číny, Íránu, Iráku a Libanonu střetávají se zájmy NATO, Turecka, Saúdské Arábie, Kataru, Kuvajtu a Jordánska. A regionální napětí je už nyní vysoké.
Vojáci Svobodné syrské armády si prohlížejí ulice zničeného města Dajr az-Zaur.
Zlepšování syrských vyhlídek na mír a demokracii musí začít diplomacií. Podstatou demokracie je zastoupení občanů a to by mělo pokrývat celou mozaiku syrského lidu. Každá skupina, která má zájem na budoucnosti země – včetně vlády, domácích opozičních skupin i skupin působících v exilu –, by měla být přizvána k účasti na oficiálních rozhovorech. A aby se vytvořily rovné podmínky pro všechny, je nezbytné uznat, že Liga arabských států (která už poskytla křeslo vyhrazené Sýrii SNC, tedy koalici kontrolované Muslimským bratrstvem) zastupuje autokratické země, jež v Sýrii podněcují sektářství a extremismus.
Během tohoto procesu musí západní vlády přestat poskytovat peníze nebo jiné typy pomoci opozičním skupinám v Sýrii a vyvinout tlak na Turecko a státy Perského zálivu, aby ukončily podporu extremistů. Veškerá finanční pomoc by měla proudit přes organizace typu Červeného kříže nebo UNICEF a poskytovat lékařskou péči civilistům, případně by měla být určena na financování poválečné obnovy.
Někteří nejvyšší představitelé si už potřebu nové interpretace možná začínají uvědomovat. Rada bezpečnosti OSN odsoudila nedávný útok opozice na mešitu v Damašku, při němž zahynul jeden vysoce postavený provládní muslimský duchovní. A americký prezident Barack Obama nedávno vyjádřil obavy, že se Sýrie „stane enklávou extremismu, protože extremistům se daří v chaosu“. Ve skutečnosti se však Sýrie enklávou extremismu již stala. Reagovat na to vojenskou pomocí znamená pouze proměnit katastrofu v apokalypsu.
Syrská válka má další oběť, vzácný minaret v Aleppu
Ribal Asad je ředitelem Organizace za demokracii a svobodu v Sýrii.
Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
