Třináctiletý Samír pracuje v kulečníkovém klubu v jordánském Irbídu. Ačkoliv je v této zemi dětská práce ilegální, zaměstnávání nezletilých v podřadných profesích za nuzný plat je tu zcela běžnou praxí. Samír za svou práci dostává čtyři dolary denně. Při dvanáctihodinové pracovní době to znamená asi sedm korun na hodinu.
"Nabízím kávu, čaj a čistím stoly od šesti hodin večer do šesti do rána. Nemám přestávky, ale když je klid, tak si sednu," vypověděl pro The Guardian. Pracuje šest dní v týdnu. Do školy chodil naposledy doma v syrském Homsu, ale od té doby, co na jejich dům dopadla bomba a zabila mu otce, musí pracovat.
Občanská válka vyhnala ze Sýrie tisíce dětí, které v exilu musí pracovat, aby přežily. Podle nejnovější zprávy Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jsou jejich vyhlídky katastrofické. Mezinárodní společenství napočítalo více než dva miliony syrských dětských uprchlíků, většina z nich žije v Libanonu a Jordánsku. Právě tam probíhal čtyřměsíční výzkum, z něhož zpráva vychází.
300 000 dětí bez vzdělání
A zveřejněná čísla jsou více než děsivá. Přibližně 70 000 syrských rodin je bez otce, více než 3 700 dětí přišlo o oba rodiče.
V neúplných rodinách jsou to mnohdy nedospělí chlapci, na něž přechází starost o obživu rodiny. Dívky na tom nejsou o moc lépe. Vyděšení rodiče se o ně tak bojí, že je vůbec nepouštějí ven. Kvůli tomu se až 300 000 syrských dětí, které s rodiči utekly do Jordánska a Libanonu, letos nepodívá do školy.
A problémy se týkají i těch nejmenších: až 77 procent miminek, která přišla na svět za syrskými hranicemi, nemá rodný list.
Je nemožné zapomenout
Syrské děti se v uprchlických táborech zotavují z válečných útrap, trpí psychickými problémy, některé z nich soustavně pláčou. Děsivé věci, které během války viděly, už nedokáží vymazat z paměti.
"Je nemožné zapomenout," líčí ve zprávě patnáctiletý Syřan okamžik, kdy před svým domem uviděl sedm mrtvol. "Je to jako by mě někdo bodl nožem, když si na to vzpomenu." Další děti musely přihlížet smrti svých blízkých a pohřbívaly jejich těla.
A únikem od reality jim není ani tvrdá práce, kterou musí vykonávat. Dětské radosti jako by v jejich světě neexistovaly. Vysoký komisař se proto obává, že právě syrské děti budou trvalými oběťmi války.
