Prezident Bašár Asad za pomoci íránských a ruských ozbrojených složek dokázal převzít kontrolu nad velkou částí území, které až donedávna ovládali povstalci. Ti se dlouhé roky se zbraní v ruce pokoušeli o vojenské svržení syrského prezidenta, kterého obviňují z páchání válečných zločinů. Jejich šance na vítězství jsou však mizivé.
Mírová jednání v ŽenevěSyrská opozice chce v mírových rozhovorech v Ženevě dosáhnout dohody o odstoupení syrského prezidenta Bašára Asada. Hovořit si o tom přeje přímo s jeho vyjednavači, řekl lídr opoziční delegace Násir Harírí. Asad z funkce odejít odmítá. Harírí by také uvítal, kdyby Rusko jako spojenec syrské vlády přimělo Asadův režim k rozhovorům o politických změnách. Jejich součástí by podle něj měla být nová ústava a svobodné volby, s čímž počítají i plány OSN. "Zdůrazňujeme, že naším cílem jsou politické změny, které docílí odchodu Asada hned na začátku," prohlásil Harírí na tiskové konferenci v Ženevě. Ta se konala před rozhovory pod záštitou OSN, které budou zahájeny v úterý. Zdroj: ČTK |
Asad v klíčovou chvíli využil nástupu Islámského státu. Bojem proti radikálům ospravedlnil účast zahraničních spojenců. Kreml opakovaně prohlašoval, že cílem ruských letounů je postavení Islámského státu. V mnoha případech však bomby padaly i na opoziční bojovníky, čas od času i civilní obyvatelstvo.
Vliv Islámského státu v Sýrii slábne, očekává se stažení velké části zahraničních vojsk, píše agentura AP. Část z nich však v zemi zřejmě zůstane. Plány na pokračování své syrské mise už naznačilo několik zemí. Nepřekvapivě je jednou z nich i Amerika, jejíž vojáci stále působí i v Iráku a Afghánistánu. V Sýrii se Američané původně měli starat pouze o výcvik kurdských jednotek.
Ruské základny a americký dohled
Počet amerických vojáků se během mandátu Baracka Obamy držel na hranici pěti stovek. Nyní jich zde působí více než 1 500 včetně členů speciálních jednotek či dělostřelectva. Američtí vojáci působí na více než desítce základen v Sýrii. Po uzavření bojů proti Islámskému státu přitom není k přítomnosti americké armády důvod.
Americká armáda chce v Sýrii zůstat až do ukončení mírových rozhovorů.
Američtí vojáci v Sýrii pomáhají s výcvikem Kurdů.
Armádní velení se však nechalo slyšet, že by na severu země rádo ponechalo část mise. „Ze Sýrie neodejdeme, dokud v Ženevě dostatečně nepokročí mírové rozhovory,“ uvedl ministr obrany James Mattis na počátku listopadu. O setrvání Washington požádaly i kurdské síly. Syrská vláda naopak vyzvala americké vojáky k odchodu.
Významným hráčem v Sýrii pravděpodobně zůstane také Rusko. Kreml nikdy oficiálně neuvedl, kolik vojáků a techniky vyslal Asadovi na pomoc. V září 2016 se hovořilo o asi 4 300 vojácích, od té doby však jejich počet pravděpodobně vzrostl. Moskva poslala do Sýrie rovněž desítky kusů armádní techniky včetně letounů i helikoptér.
Náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov minulý týden prohlásil, že Rusko výrazně zredukuje vojenskou pomoc syrskému režimu. Zároveň však uvedl, že ruští vojáci i část techniky zůstanou na letecké základně Hmímím a přístavním městě Tartús. V Sýrii budou i nadále působit ruští operativci, kteří se podílí na „vyjednávání míru“.
Letecká základna Hmímím, se stala syrským domovem pro ruské letectvo.
Syrská vláda dovolila ještě během bojů s Islámským státem Rusku na neurčitou dobu využívat základnu Hmímím, a to bez jakýchkoli nákladů. Základnu v Tartúsu má Kreml pronajatou na 49 let s možností dalšího prodloužení. Ruská strana plánuje modernizaci obou základen, aby mohly hostit větší počet armádní techniky.
Vliv Turecka a Íránu
Ze všech zahraničních spojenců Asada však v Sýrii ve velké míře zůstanou zejména jednotky Íránu. Írán dlouhodobě nejvíce investuje do udržení Asada u moci. Jeho vládě poskytuje finanční i armádní pomoc. Do Sýrie Írán vyslal i své proslulé Revoluční gardy. Na bojištích v Sýrii a Iráku padlo přes tisíc íránských vojáků.
Turecké jednotky působí zejména v příhraničních regionech Sýrie.
Turečtí vojáci se vrací do města Džarábulus.
Vliv je však patrný i v aktivitě celé řady polovojenských milicí. Ty čerpají peníze z Íránu a bojují na straně Asada. V poslední době působí pod jednotným názvem Národní obranné jednotky (dokument o těchto jednotkách můžete zhlédnout zde). Svůj vliv v zemi bude chtít zcela jistě posílit i libanonský Hizballáh, který Asadovi pomáhal v bitvách o strategicky položená města u hranic obou zemí (více o angažování Hizballáhu zde).
Obnova Sýrie začíná. Asad odměňuje Rusko a Írán, šanci cítí i Češi |
Poněkud opomíjeným státem v syrském konfliktu je Turecko. To se do bojů zapojilo na sklonku srpna loňského roku v rámci tažení proti Islámskému státu. Přeshraniční výpady však měly za cíl kontrolovat také rozpínavost kurdských jednotek. Turecká armáda přesný počet vojáků nasazených v Sýrii neuvádí, experti odhadují účast asi 2 500. Působí zejména ve městech al-Raj, Džarábulus a al-Báb. Asi 400 vojáků zůstává v Idlíbu jako součást dohody mezi Tureckem, Ruskem a Íránem.
Turecko v příhraničních oblastech buduje školy a nemocnice. Snaží se tak donutit k návratu syrské uprchlíky, kteří ve vysokých počtech přebývají na tureckém území. Armáda dosud neoznámila, jak dlouho hodlá v zemi působit po ukončení konfliktu. Prezident Recep Tayyip Erdogan však prohlásil, že boj s kurdskými ozbrojenci bude pokračovat.
23. listopadu 2015 |
