Stínové divadlo se v průběhu historie stalo tradiční součástí kavárenského života v syrském Damašku. Rozšířeno bylo ale po celém Blízkém východě a dostalo se i na Balkán. Vypravěči při svých představeních používají loutky z obarvené zvířecí kůže, aby pobavili diváky velkolepými příběhy, satirou, písni či veršem.
Organizace UNESCO zařadila na konci listopadu syrské stínové loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví, protože podle ní nyní potřebuje naléhavou záchranu. K úpadku tradice došlo nejen kvůli moderním formám zábavy ale především z důvodu vysídlení způsobeném občanskou válkou v Sýrii.
„Ještě před třemi nebo pěti dny to byla forma umění, kterou jste si nevydělali na chleba. Nyní přemýšlím o nákupu chleba a jeho konzumaci. Doufám, že se to změní k lepšímu,” popisuje situaci Šadí Hallak, který je posledním loutkářem svého druhu. Když se v roce 1993 rozhodl věnovat stínovému divadlu, jeho rodina se obávala, že ho už tehdy téměř zapomenuté umění neuživí.
Hallak oživil divadlo s pomocí starých příběhů a historických knih, všechny loutky si vyrobil sám. Vytvořené jsou z velbloudí, kravské či oslí kůže a každá postava má představovat konkrétní společenskou vlastnost.
Ačkoli umělec přišel o všechno, chce umění předat dalším
Při svých představeních používá Hallak průsvitné plátno, na kterém je namalovaná jedna z ulic starého centra Damašku. Nejčastěji umělec vypráví příběh o bezohledných obchodnících, které představují dvě tradiční postavy - naivní Karakúš a moudrý a lstivý Ajváz.
Sýrie vyhlásila amnestii pro armádní dezertéry, podle některých je to past |
Loutky Hallak ovládá pomocí dřevěných tyčí. Postavy se pohybují za plátnem, na které zezadu dopadá světlo reflektoru. Diváci tak mohou zhlédnout jedinečnou hru stínů.
Na začátku války přišel Hallak podle agentury Reuters ve východní části syrského města Ghúta o celé přenosné divadlo i třiadvacet ručně vyrobených loutek. Nelítostné boje ho donutily opustit domov a uchýlit se do Libanonu, kde dva roky pracoval jako dělník. Ve volném čase příležitostně hrál divadlo syrským dětem. Právě tam si ho poprvé všimli úředníci z UNESCO.
Nyní se Hallak do Damašku vrátil, aby tu založil školu stínového herectví, ve které se chce postarat o to, aby se dávné umění jeho předků zachovalo i pro budoucí generace, vysvětluje syrský kulturní úředník Raša Barhúm. „Dokážu si představit, že lidé budou šťastní, až uvidí, že toto umění přežilo a nezmizelo. Je důležitou součástí našeho dědictví a naší kultury,” uzavírá Hallak.
