Zaskočí nás někdy prapodivná slovní spojení, která je třeba luštit jako rébusy. Na Smíchově například, na bývalých továrních pozemcích, vyrostlo cosi, co se oficiálně nazývá ANDĚL MEDIA CENTRUM. Co to může v češtině znamenat? Říkám v češtině, poněvadž tento název prokazatelně neobsahuje žádný výraz anglický. ANDĚL, to je starobylé pražské toponymum; MEDIA, to je v češtině vžité cizí slovo, které nahradilo dřívější těžkopádné sousloví "hromadné sdělovací prostředky"; a CENTRUM, to je přece dávno přejatý výraz latinský, v češtině zcela zdomácnělý, kterému v daném případě odpovídá české slovo "středisko" (v angličtině má tato latinská přejímka jinou podobu: centre). Nuže, když si uvedené výrazy uspořádáme podle pravidel české mluvnice, dostaneme zcela srozumitelné spojení MEDIÁLNÍ CENTRUM ANDĚL. Avšak český tisk netečně opakuje oficiální syntaktický nesmysl a skloňuje takto: budova Anděl Media Centra. Jako by se nechumelilo.
Proč ale mluvíme o rébusu? Fantastické je totiž na té slovní konstrukci to, že žádná z možných kombinací těchto tří výrazů neodpovídá pravidlům české syntaxe. Nelze najít syntaktický vztah mezi výrazy ANDĚL + MEDIA, ani mezi výrazy MEDIA + CENTRUM (neboť substantivum MEDIA, stejně jako ANDĚL, nemůže stát jako přívlastek před řídícím jménem CENTRUM, respektive MEDIA). Z toho pak už vyplývá, že nelze vytvořit syntaktickou dvojici ze spojení (ANDĚL MEDIA) + CENTRUM, ani ze spojení ANDĚL + (MEDIA CENTRUM).
Další syntaktický rébus pochází z dílny Lidových novin, které zavedly ve čtvrteční příloze rubriku s názvem TOP 5 KNIHY. Proti tomuto výkonu se ANDĚL MEDIA CENTRUM jeví jako výtvor pouhého amatéra. Zase: žádný z použitých výrazů v kombinaci s kterýmkoli ze dvou ostatních netvoří syntaktickou dvojici. Těžko říci, zda je úžasnější kombinace 5 + KNIHY, nebo TOP + 5. Také je třeba poznamenat, že slabika TOP netvoří v češtině samostatnou lexikální jednotku.
Do páteční přílohy Lidových novin napsala 30. 11. 07 redaktorka Kvačková článek o tom, jak se české (a jiné evropské) vysoké školy umístily v žebříčku nejlepších světových universit, který uveřejnily The Times. Titulek formulovala takto: Do TOP 200 univerzit se Česko nevejde. Už jsem se zaradoval nad dalším rébusem, ale pak jsem si všiml, že v textu se pracuje se spojením [top + číslovka] jako se samostatnou jmennou konstrukcí. Autorka například píše: "Jak jsou na tom evropské univerzity? V TOP 200 je jich 86, v top 40 celkem deset." (Nechme stranou otázku typografickou, proč jednou je výraz top tištěn ve versálkách, podruhé v minuskách.) - Teprve teď se mi rozsvítilo. Tím se přece objasňuje i onen záhadný titulek TOP 5 KNIHY! Vždyť já jsem se na věc díval pohříchu jen z přízemní perspektivy české gramatiky, a nepoznal v tom syntaktickou konstrukci převzatou en bloc z angličtiny!
Zbytečnost, ba násilnost takové přejímky je ovšem nabíledni, není to nic jiného než jazyková křeč: paní Kvačková se zřejmě obává, že by se vyjádřila příliš obyčejně, kdyby řekla v prvních dvou stech nebo v nejlepších čtyřiceti. Ale tato psychologická stránka věci není tak důležitá; zajímá nás především syntaktická struktura celého výrazu: top 200 university. Jaké (či které) university? Nejlepší university. Top 200 university. Do jakých universit se Česko nevejde? Do top 200 universit. Opravdu, spojení top 200 se tu užívá jako anteponovaný neshodný přívlastek! Záhada je vysvětlena, výsledek však není o nic méně úžasný.
Když jsem onehdy zaznamenal v Lidových novinách spojení food kritička, naivně jsem se domníval, že je to případ čistě jen pro zasmání. Teď vidím, že jsem se smál předčasně. Postavit takto před podstatné jméno jako neshodný přívlastek jiné substantivum (notabene slovo, které se v češtině samostatně vůbec neužívá), to už samo představuje syntaktický anglicismus nejhrubšího kalibru. Užít však v tomto postavení celou syntaktickou konstrukci převzatou sakumprásk z angličtiny, to je - nu ano, anglicismus na druhou!
Bude-li tento trend v Lidových novinách pokračovat, můžeme se těšit, že tradiční vánoční anketa "Nejlepší kniha roku" bude příště vyhlášena již pod titulem BEST OF 2008 KNIHY. Redakce listu by tak nepochybně stvrdila svůj status top pioneera v procesu progresivní anglizace českého tisku.
. Petr Fidelius a Kam kráčí čeština?Pražský editor a kritik, vystudovaný filolog PETR FIDELIUS se již od dob, kdy byl nucen topit v kotelně a intelektuální činnost provozoval ve volném čase, věnuje analýze jazyka. Výsledkem toho byla mimo jiné kniha Řeč komunistické moci. Publikujeme cyklus, v němž Fidelius rozebírá některé aktuální jevy v českém jazyce. Dodejme, že autor je převážně čtenářem Lidových novin, a z nich tedy čerpá většinu dokladů, avšak jeho kritika se samozřejmě zdaleka netýká pouze tohoto listu.
|
