"Největší hvězdou jsem byl, když mi táta z Ameriky poslal koženou bundu se

"Největší hvězdou jsem byl, když mi táta z Ameriky poslal koženou bundu se cvoky. Komunisti měli schůzi a řešili, kdo mi ji zakáže nosit. Nepovedlo se jim to,“ vypráví Josef Vávra. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Syn Krále Šumavy: Dnes mě s úsměvem zdraví i komunisti

  • 204
Josef Vávra si až do roku 1989 nesl stigma svého otce, slavného převaděče Josefa Hasila. Nesměl mít jeho příjmení, vychovala ho babička a otce poprvé viděl až po více než 40 letech. Říká, že proti komunistům je třeba stále bojovat.

U mříží se krčí maličký chlapec. Je vyděšený. Pozoruje agresivního vlčáka, který se vrhá proti tyčím a naráží do nich. Za esenbákem stojí mladá žena, chlapcova matka. V komunistickém lágru je už dva roky a konečně znovu uvidí svého Josífka. Jeho otec je za hranicemi. Pohraničníci a estébáci mu říkají Král Šumavy.

Tahle drsná podívaná je nejstarší vzpomínkou Josefa Vávry na dětství. Vyceněné zuby psa už prý nikdy z paměti nevymaže.

Vávra je synem legendárního Krále Šumavy. Josefa Hasila, který nejdříve v uniformě Sboru národní bezpečnosti a později jako agent-chodec převedl desítky lidí na Západ, vytvořil rozsáhlou zpravodajskou síť a dodnes žije v americkém Chicagu.

Josef Vávra

Narodil se 16. ledna 1949 v ­Prachaticích. Jeho otec byl převaděč Josef Hasil zvaný Král Šumavy. Vávrovu matku Marii zavřeli komunisti do lágru společně s celou rodinou. Josefa vychovával do pěti let dědečkův bratr, potom babička, s ­níž žil ve vesnici Škarez. Vyučil se elektrikářem. V roce 1990 se poprvé setkal s otcem. S­ manželkou Věrou mají dvojčata Petru a Pavlu, obě vystudovaly obor angličtina a hudební výchova na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Teď se Vávrovi těší na­ první vnouče. V zimě žijí v ­Prachaticích, přes léto na chalupě ve Dvorech. Josef Hasil žije v­ Chicagu, je mu 89 let. I přes svůj ­věk je stále v celkem dobré kondici. V roce 2001 ho prezident Václav Havel vyznamenal Medailí Za hrdinství.

Až po roce 1989 mohl Vávra svobodně říkat, že jeho táta je hrdina. A v posledních měsících je na roztrhání. Spisovatel David Jan Žák o Hasilovi napsal román Návrat Krále Šumavy, který se stal bestsellerem. Vávra beseduje s pamětníky, podepisuje Žákovu knihu a vypráví o svém dětství a mládí.

"Najednou mě s úsměvem zdraví i bývalí komunisti. Žákova kniha konečně ukázala mého tátu v pravém světle a otevřela spoustě lidí oči. Četl jsem ji dvakrát. Některé pasáže mi více objasnily momenty z mého dětství," líčí 64letý zemitý chlapík z Prachatic. Podle pamětníků celý Josef Hasil.

Dokonce se mu ozval starší muž z Volar, který měl jako pohraničník jeho otce při jednom přechodu na mušce. "Jenže táta zrovna vedl ženy a děti, tak ho nechal projít. Na počátku 50. let stejně většina vojáků a pohraničníků tátovi fandila. Když se rozneslo, že Hasil má zrovna převádět, tak mu drželi palce. Změnilo se to, až když přišli na hranice kovaní komunisti, zblblí ze školení," vypráví Vávra.

Na rozhovor si udělal čas symbolicky 25. února, pětašedesát let po komunistickém puči. O to víc se rozohňuje nad stoupajícími preferencemi KSČM.

"Zatracení komunisti, nebýt jich, byl by můj život úplně jiný. A už zase vystrkují růžky a chtějí se vrátit k moci. Že se nestydí. Lžou lidem do očí a zapírají svou minulost. Je třeba na ni pořád upozorňovat," naráží Vávra na zastoupení komunistů v radě Jihočeského kraje.

Josef Vávra se narodil v lednu 1949. Hasil byl v té době v trestaneckém táboře. Komunisti ho ještě jako příslušníka Sboru národní bezpečnosti zavřeli za nelegální převádění tři týdny před svatbou s Marií Vávrovou. Soudu tehdy předsedal nechvalně známý vojenský prokurátor Karel Vaš.

Jenže Hasil po půl roce s bývalým letcem Antonínem Vítkem z lágru uprchl. S nohama plnýma krvavých boláků se dvojice dostala do Bavorska. A trest padl na Hasilovu rodinu a příbuzné jeho snoubenky Marie Vávrové.

"Když mámu zavřeli, vychovával mě dědečkův bratr ve Volarech. Prý mě k němu odvezl v ruksaku mámin bratranec. V mých pěti letech pustili babičku, která si mě vzala do vsi Škarez na Šumavě. Pomáhal jsem jí s hospodářstvím, oral jsem s koňmi. Matka se vdala do Budějovic," vzpomíná Vávra.

Kluci mu za žvýkačky od otce trhali ruce, nabízeli i vzduchovku

Do školy chodil v Šumavských Hošticích. Že není obyčejným klukem, poznal brzy. Jako jediný ze třídy nesměl vstoupit do Pionýra. Za žvýkačky od táty z Ameriky mu spolužáci málem utrhali ruce. Jeden kamarád mu za ně dokonce nabízel vzduchovku.

"Z Ameriky přišly i džíny, kostkované košile nebo barevné ponožky. Ale největší hvězdou jsem byl, když táta poslal pravou koženou oboustrannou bundu se cvoky. To mi bylo sedm let. Místní komunisti kvůli tomu měli speciální schůzi, kde řešili, kdo mi ji zakáže nosit. Nepovedlo se jim to. Bundu pak užili ještě moji sourozenci v Budějovicích," líčí podsaditý muž.

Po Josefu Hasilovi zdědil tvrdou šumavskou náturu i mrštnost. V mládí vyhrával na olympiádách v běhu na 100 metrů, ve skoku do dálky. Občas se musel i poprat. Když hájil tátovu čest. Jednou namlátil i vysoce postavenému komunistovi a jen prokurátorka v Budějovicích ho zachránila před jistým vězením. Vávra měl od dětství jasno: otec byl hrdina, který pomohl spoustě rodin.

Chtěl se vyučit zedníkem. Nemohl. Nakonec celý život pracoval jako elektrikář. Nikdy nesměl dělat mistra. "Abych prý špatně nepůsobil na ostatní spolupracovníky," říká. Na vojně se musel každý týden hlásit kontrášovi. Ten se ho neustále vyptával, jestli by otce udal, kdyby se vrátil. Vávra ho zase dráždil fotkami, na kterých byl Josef Hasil s americkými bouráky. V Chicagu totiž pracoval v továrně na výrobu aut.

Vávra občas opravoval elektřinu v místech, kudy chodil slavný Král Šumavy. Představoval si, jaké hrůzy musely skupinky při přechodu zažívat. Sám však o emigraci vážně neuvažoval. "Měl jsem rodinu a děti," podotýká.

S otcem se poprvé setkal až v roce 1990, kdy za ním přiletěl do USA. "Na letišti jsem vyhlížel mladého kluka, jak jsem ho znal z fotek. Byl jsem trochu zklamaný, když přišel už starší pán. Padli jsme si do náručí a mně se nahrnuly slzy do očí. Pak jsme si tři dny povídali o rodině a jeho přechodech. Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře," přemýšlí.

O pár měsíců později přiletěl Král Šumavy do Čech. Vzbudil nadšení, místní se na něj těšili. Podle Vávry se však našlo i několik jedinců, komunistů, kteří by ho nejradši na Šumavu nepustili. Dodnes je Vávra s otcem v kontaktu, pravidelně si telefonují. Bývalý nepolapitelný převaděč je i na prahu devadesátky v dobrém zdravotním stavu.

Před deseti lety začal jihočeský spisovatel David Jan Žák uvažovat, že zpracuje příběh Krále Šumavy a napraví pokřivený obraz ze stejnojmenného filmu, kde je navíc jako Král Šumavy představený pašerák Franz Nowotný. Sbíral historické materiály, mluvil s pamětníky. Ale ten nejdůležitější mu stále chyběl. Samotný Hasil. Teprve když se seznámil s Josefem Vávrou, nabraly práce na knize obrátky.

"Otec s Žákem nejdřív nechtěl mluvit, nerad vzpomínal. Až když jsme mu spolu zavolali, přistoupil na to. A dnes je samozřejmě rád," tvrdí Vávra.

Žákův román s názvem Návrat Krále Šumavy se hned po vydání stal trhákem. Spisovatele dokonce už oslovili nejznámější čeští režiséři, kteří chtějí knihu zfilmovat.

Fenomén Krále Šumavy se tak opět vrátil a Josef Vávra je z toho nadšený. Když bere do ruky propisku a připíše do knihy ke svému podpisu ještě Syn Krále Šumavy, vyzařuje z něj nefalšovaná hrdost. Ale i pokora.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video