Soud přihlédl ke složitému rodinnému prostředí, v němž Řepka mladší vyrůstal, a zohlednil i jeho doznání.
"Pochlubil se svým činem v hospodě a u soudu nezapíral. Svého otce však usmrtil úmyslně a přitížil mu i způsob provedení. Znalci navíc označili naději na nápravu za nepatrnou," odůvodnil verdikt předseda senátu Miroslav Novák.
Jak sedmapadesátiletého muže v domku, kde spolu žili, usmrtil, popsal Řepka zmateně a útržkovitě. "Dal jsem mu dvě rány do obličeje, ale nestačilo mu to, tak jsem mu vykopl zuby a pak jsem ho ještě píchl. Nevím kolikrát," popisoval.
Pletl páté přes deváté, při řeči se křečovitě usmíval a nemohl poznat ani kuchyňský nůž, kterým otce čtyřikrát bodl. "Šikanoval mě a vyhrožoval, že mě jednou stejně zabije," dodal.
Soud dal za pravdu státní zástupkyni Vladimíře Novotné, která vraždu označila za úmyslnou a plně prokázanou. Vzal ale v potaz také argumenty Řepkova obhájce Jaroslava Celnara.
Ten soudu připomenul, že pachatel vyrůstal v obtížném sociálním prostředí, matka ho opustila hned po narození, otec alkoholik se nestaral a ubližoval mu.
"Osud k němu byl nesmírně nevlídný. Absence lásky a péče nejbližších se nějak musela projevit," uvedl obhájce, který se pokoušel soudu dát k úvaze, že Řepka bodal nožem v sebeobraně.
Podle psychiatra Františka Skřivánka trpí otcovrah poruchou osobnosti. Jeho mozek poničily různé drogy a pervitin, na kterém byl závislý. Léčil se i v psychiatrických léčebnách, ale notoricky odtud utíkal.
"Pro takového člověka by byl nejvhodnější detenční ústav, střežené zařízení, které ovšem v republice zatím není," dodal znalec. Řepka se proti verdiktu neodvolal.
