Psychologové vědí, že tahle šťouravá zvědavost není vynálezem člověka mediální éry. Ten má ke šťourání jen víc technických možností, víc zaručených svobod a vymyslel si navíc "právo na informace".
Vpády do soukromí zúčastněných svou neurvalostí často přesahují hranici dobrého vychování. Do toho, jak to chodilo v ložnici Svobodových, je nám cizím vskutku houbeles.
Pohled touhle klíčovou dírkou uspokojuje jen bohapustou zvědavost.
Vedle neurvalých jsou však i "urvalé" vpády do soukromí, které uspokojují zvídavost. Ne zvědavost, ale zvídavost! Týkají se peněz a životů lidí, kteří nějakým způsobem řídí náš život: především politiků.
Pět verzí pana Čunka
Od koho si půjčil Stanislav Gross peníze na byt? Ačkoliv policie tento týden opět potvrdila, že z hlediska zákona je čistý jako lilium, my občané dodnes nevíme, kdo mu peníze na byt půjčil či daroval. Opravdu to bylo duo strýček Vik–Rod?
Taková půjčka či dar totiž z pohledu berňáku i policie mohla být naprosto neprůstřelná, z pohledu střetu zájmů se z ní mohou ježit vlasy. S tajeným věřitelem exministra Tlustého je to jakbysmet.
Kdo dvěma důležitým politikům pomohl k pěknějšímu bydlení? Že by jakýsi kapitán průmyslu? Bývalý estébák? Krejčíř? Charitativní spolek? A proč pan Čunek nabídl pět verzí, aby vysvětlil kde přišel k penězům?
Čert ví. Bohužel.
Zvědavost jako slídění
A tak dnes sice známe intimnosti života Karla Svobody (které jsou nám ve skutečnosti na nic), ale nevíme, komu vděčí důležití politici za příjemnější bydlo (a co případně nabídli protislužbou a jestli ta protislužba mohla ovlivnit náš život).
Bývalý guvernér národní banky a expremiér se zahalí mlčenlivostí a neřekne, co měl s komunistickými tajnými, přestože jsme se mu kdysi skládali na výplatu.
Prázdná zvědavost byla uspokojena, zvídavost nikoli.
Hlavní potíž je v dosavadním přesvědčení řady veřejných osobností, že "zvědavost" tohoto typu je stejná jako slídění po privátních pikanteriích.
Peníze jsou intimnost
Teď už poslanec ODS Hasil si před volbami ještě myslel, že dotazy na jeho majetek "přesahují hranici slušnosti a dobrých mravů".
I stvrdili si poslanci tohle přesvědčení dokonce zákonem o střetu zájmů – podle něj nesmím ani manželovi pošeptat, co jsem se dozvěděla z jejich veřejně neveřejných majetkových přiznání. Musí si to zjistit sám.
Mají to ti politici vlastně dobře vymyšlené: Milí občané, do ložnic se klidně dívejte, ale peníze jsou už příliš velká intimnost!
