"Pokud se podíváme na armádu v roce 1989 a nyní, srovnávali bychom dvě úplně jiné armády," konstatuje první zástupce náčelníka Generálního štábu Jaroslav Kolkus.
Za nejdůležitější změnu označuje rozpad Varšavské smlouvy a přechod z dvousetisícové armády založené na všeobecné branné povinnosti k početně nesrovnatelně menší, za to plně profesionální.
V roce 2008 má v armádě sloužit 35 tisíc lidí - jen 26200 profesionálních vojáků a 8800 občanských zaměstnanců. Počty vojáků někdejší armády se od druhé světové války pohybovaly v rozmezí od 150 do téměř 300 tisíc. Čtvrtinu tvořili vojáci z povolání.
Dvě armády na jednom poli
"Se Sovětským svazem na věčné časy", "Věrné a nerozlučné přátelství" nebo "Síla vojína je v komunistickém přesvědčení". Tak vypadala některá hesla, která zdobila kasárna tehdejší Československé lidové armády. A zdálo se, že tomu tak opravdu bude, když po Pražském jaru v roce 1968 sovětská vojska "natrvalo" zahnízdila v desítkách měst.
Odchod sovětských vojáků v roce 1991 pak historici i politologové považují za jeden z nejdůležitějších a logických milníků ve vývoji armády po pádu komunismu.
|
JAK SE MĚNILA A PŮSOBILA ČESKÁ ARMÁDA : |
|
1989 - Vedení KSČ uvažuje o nasazení armády k potlačení revoluce. Nakonec od plánu ustupuje. Armáda čítá takřka 200 tisíc vojáků. 2003 - Do operace IZ SFOR v Iráku vysílá na sklonku roku Česká republika příslušníky vojenské policie. Česká republika, jako první z postkomunistických zemí, velí elitní multinárodní jednotce NATO - 312. praporu chemické, radiační a biologické ochrany se sídlem v Liberci. 2005 - Končí povinná vojenská základní služba. Armáda se bude spoléhat jen na profesionály. |
Ze subjektu zaměřeného vyloženě na obranu státu a zakopaného na hranicích podle něj přešla armáda do stavu, kdy se od ní očekává, že bude plnit nejrůznější operace krizového managementu prakticky kdekoliv na světě.
NATO vnutilo armádě nové principy
Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek připisuje největší zásluhu ve změně armády právě Severoatlantické alianci. "Jako celek se změnila od základů a velký podíl na tom měl vstup České republiky do NATO a normy, které aliance dokázala armádě vnutit," soudí. Jen malou a moderní armádu totiž může aliance podle něj potřebovat.
Bývalý náčelník Generálního štábu a dnes generál ve výslužbě Jiří Šedivý tvrdí, že se díky tomu naprosto změnila kultura v armádě, ve které nyní působí nová mladá generace lidí vzdělaných jinými způsoby v zahraničí. "Samotný vstup do NATO, je prakticky současností a ta ukazuje, že tam patříme," říká Šedivý.
Za zásadní označuje fakt, že nejprve v devadesátých letech musela armáda změnit myšlení lidí a zbavit se těch, u kterých to nešlo. Jen díky tomu je podle jeho slov armáda schopná obstát například v zahraničních misích.
Povinná vojna? Končíme!
Dva roky na vojně, kde z chlapce vychovají chlapa, říkalo se. Na vojnu musel dříve prakticky každý, proto je podle expertů dalším milníkem vývoje československé a později české armády nejprve zkracování povinné vojenské základní služby a nakonec i její zrušení.
"Umožní to vstup do armády těm, kteří o ni mají skutečně zájem," konstatuje politolog Libor Frank z Ústavu strategických studií Univerzity obrany v Brně.
Údaje o tom, kolik branců narukovalo v roce 1989, chybí. Usuzovat lze jen z toho, že armáda čítala v lednu 1989 takřka 200 tisíc vojáků. O pět let později muselo do služby asi 45 tisíc mladíků. O dalších pět let později něco přes 30 tisíc a letos pouze 1600 a ti jsou poslední. Od příštího roku se armáda bude spoléhat v rámci své reformy jen na profesionály.
"Povinná služba měla být zrušena daleko dříve. To vědění, že prakticky skončí, ale pořád se nic neděje, armádě strašně škodilo," míní historik Aleš Knížek.
Škodily přehmaty se zakázkami
Patnáct let od pádu komunismu se stále armáda učí a její fungování provází řada skandálů především ze zbrojními zakázkami, shodují se experti. "Učí být součástí společnosti se všemi dopady. Nábor profesionálních sil, reklama, boj rozpočet," říká Ludvík Cimburek, bývalý hlavní armádní instruktor pro boj zblízka a zástupce ministerstva obrany u civilní správy v Iráku.
Politici se podle jeho slov zase učí, jak takovou armádu řídit. "Starostí prvních ministrů obrany bylo jediné, jak utratit peníze. Ti současní už řídí resort efektivněji a učí se obhajovat, na co ty peníze potřebují," rekapituluje Cimburek.
Nejvíce armádě podle něj uškodil nezájem politiků, který stojí za většinou problémů se zakázkami. "Deset let se nezajímali a neřešili armádní problémy, na které přichází řada až teď. S tím souvisí krizové nákupy, ke kterým armáda sáhla za nesmírných křečí. Celá devadesátá léta neexistovala žádná jasná koncepce," říká Cimburek.
Radim Turek, poslanec ČSSD od roku 1998 člen sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost, je v takovém hodnocení ještě kritičtější. "Armáda byla bezostyšně a účelově drancována soukromými firmami, přičemž se vůbec neřešila její aktuální modernizace v duchu třetího tisíciletí," říká.
Armáda se podle něj řadu let zbytečně pokoušela zakonzervovat svůj tehdejší stav. "Proto má armáda v modernizaci obrovský skluz a pořád se některých duchů minulosti neumí zbavit," dodává Turek.
Veřejnost vojákům nebývale věří
Fenoménem ve vývoji armády je, jakým způsobem roste její důvěra u veřejnosti. Od mizivých zhruba 26 procent po pádu komunismu na dnešních zhruba 50 procent. "Důležitým faktorem bylo, že při pádu režimu nebyla armáda použita proti lidem jako třeba v Rusku," připomíná generál ve výslužbě Jiří Šedivý.
Podle politologa Libora Franka je armáda mnohem pozitivněji vnímána veřejností kvůli větší otevřenosti. "Lépe se prezentuje, je více vidět její činnost. Více se otevřela a plní více funkcí," konstatuje.
Za důležité stupínky na symbolickém schodišti popularity se podle něj na jedné straně jasně odráží například působení armády při povodních a na straně druhé pak účinkování v zahraničních misí - od první války Iráku, přes Kosov a Bosnu až po mise polní nemocnice a elitních průzkumníků v Afghánistánu.
"Armáda si prostě zvyká na demokratický režim a učí se v prostředí, kde přístup k armádním informacím už není omezený jako dřív," vysvětluje armádní specialista Ludvík Cimburek.
