Starosti o peníze, neklid a tíha zodpovědnosti za vlastní osud tlačí misku vah s nápisem "dřív bývalo líp" dolů. Závažím na opačné straně je svoboda všeho druhu, možnost volby, šance žít barevnější život.
Jenže ty výhody současnosti bereme jako něco, co se našeho všedního dne tolik netýká. "Svoboda? K čemu mi je, když stejně nikam nejezdím. Za komunistů jsem nejezdil, protože jsem nemohl, teď nejezdím, protože nemám peníze," zní častá odpověď z televizních a jiných anket.
|
Srovnání minulosti a současnosti | ||
|
Souhlasíte s tvrzením, že... |
rozhodně nebo spíše souhlasím |
rozhodně nebo spíše nesouhlasím |
|
Je dobře, že režim po roce 1989 přinesl svobodu, která předtím nebyla |
86% |
11% |
|
Některé věci byly na minulém režimu dobré a ty se neměly rušit |
83% |
13% |
|
Za minulého režimu jsme se příliš orientovali na Sovětský svaz a teď zase na USA |
79% |
17% |
|
Za minulého režimu byl větší pořádek než dnes |
72% |
22% |
|
Za minulého režimu se lidé k sobě chovali lépe než dnes |
63% |
29% |
|
Po roce 1989 se většině lidí zhoršila životní úroveň |
64% |
32% |
|
Na rozdíl od minulého režimu se dnes lidé starají jen o peníze a nemají čas věnovat se jeden druhému |
79% |
17% |
|
Dnes sice dávají v televizi víc pořadů než za minulého režimu, ale klidně bych to oželel, protože je to beztak jen samá reklama a násilí |
70% |
27% |
Přednosti nové doby většině z nás připadají vzdálenější, abstraktnější než nezaměstnanost, rostoucí ceny, kriminalita a nedostatek volného času.
A protože se na druhé straně nechceme svobody vzdát, přejeme si nesplnitelné volně dýchat a zároveň mít jistotu, že se o nás někdo, rozuměj stát, postará. Sociolog Jan Hartl to nazval "spoléhačstvím".
Podobné rozporuplné výsledky - občané touží po svobodě i po pevné ruce státu - se ovšem objevují i v průzkumech v západní Evropě. Evropa vyznává řád a jistotu, Amerika řád a svobodu.
Samozřejmě, mysleli jsme si, že změna půjde snáz - a mysleli si to i mnozí politici na Západě. "Podcenili jsme, nakolik komunismus zničil tržní ekonomiku a občanskou společnost. Nedošlo nám, do jaké míry byly tyto režimy totalitní a centralistické," řekl agentuře ČTK bývalý francouzský ministr pro evropské záležitosti Alain Lamassoure.
| Co by bylo, kdybychom žili v reformním komunismu | ||||
|
Připusťme, že kdyby listopadový převrat neproběhl, tak by dnes v naší republice mohl být jakýsi reformní komunistický režim. Když ho srovnáte s dnešním kapitalismem, jaké by to bylo, pokud jde o | ||||
|
lepší |
stejné |
horší |
neví | |
|
Bezpečnost občanů |
53 |
28 |
8 |
11 |
|
Vztahy mezi lidmi |
32 |
42 |
14 |
12 |
|
Životní úroveň |
29 |
29 |
27 |
15 |
|
Hospodářskou situaci země |
27 |
29 |
28 |
17 |
|
Možnost lidí uplatnit své schopnosti |
14 |
30 |
44 |
12 |
|
Občanské svobody a lidská práva |
8 |
27 |
52 |
13 |
|
Demokracii |
6 |
22 |
57 |
15 |
| Poznámka: Údaje jsou v procentech Pramen: Sofres-Factum pro MF DNES a ČRo 1 - Radiožurnál, 937 dotázaných | ||||
České veřejné mínění ovládá hrozba ztráty zaměstnání. Kromě některých regionů není nezaměstnanost až tak krutá, přesto se jí lidé bojí čím dál tím víc (podle průzkumu IVVM 72 procent, to je jednou tolik než v roce 1990) a mnoho z nás vzpomíná na socialismus jako na šťastnou dobu, kdy každý měl práci.
Přes osmdesát procent lidí se přiklání k názoru, že bylo dobře, že za socialismu musel každý pracovat, zjistila firma Sofres-Factum v obsáhlém průzkumu pro MF DNES a Český rozhlas. Souhlasí s tím i nadpoloviční většina dnešních voličů pravice. Jen o něco méně lidí přitakalo ve výzkumu firmy STEM na otázku: "Měl by stát zajistit práci každému, kdo chce pracovat?" Co můžeme tváří v tvář hrozbě nezaměstnanosti dělat sami (stěhovat se, zvyšovat kvalifikaci, měnit místo), o tom příliš neml uvíme. Pracovní povinnost je jednodušší a známý "recept", který nežádá osobní úsilí.
A nezaměstnanost už dávno nebereme jako nějaké nutné zlo, kterým musíme projít na cestě k tržnímu blahobytu. Ochota utáhnout si opasky je podle průzkumů už přinejmenším pět let pryč.
Čili: chceme svobodu a zároveň popíráme svobodný trh.
"Většina lidí svobodu nevnímá jako podmínku toho, co se děje v ekonomice," říká Jan Herzmann, ředitel firmy Sofres-Factum.
| Výhody a nevýhody minulosti a současnosti očima Čechů | ||
|
plus |
minus | |
|
Socialismus |
jistota práce, sociální jistoty |
uzavřené hranice, celková nesvoboda, (až daleko za tím "nedostatek zboží") |
|
Kapitalismus |
svoboda obecně, podnikání,cestování |
nezaměstnanost, kriminalita,násilí |
Volný trh se podle něho dokonce stává v očích veřejnosti nepřítelem - vysává peníze, hrozí ztrátou zaměstnání a inflací.
"Pro část společnosti je výsledkem bída a mizerie, tedy negativní bilance. Těmto lidem je obtížné vysvětlovat, že celkově je to dobré a že jejich vnuci to ocení. Oni chtějí jídlo, práci, otop, lékařskou péči, tedy to, co měli za minulého režimu," řekla ČTK o českých poměrech Catherine Lalumierová, levicová poslankyně Evropského parlamentu.
"Naprostá většina lidí toužila po změně, s jednou podmínkou že pokud možno všechno zůstane zachováno," glosoval sociální ekolog a publicista Bohuslav Blažek v televizní diskusi Sněží. "A že ta změna bude něco navíc, jakýsi jeden víkend v týdnu navíc," dodal.
Výzkum ukázal, že dvě třetiny lidí si myslí, že se většině Čechů po roce 1989 zhoršila životní úroveň. (Pod tím dotázaní obvykle myslí "co si mohu koupit", "co si mohu dovolit".) Fakt je, že reálné příjmy obyvatel jsou zhruba na úrovni roku 1989, reálná mzda je o něco vyšší, důchody nižší. Pocit "životní úroveň poklesla" připisují sociologové spíš tomu, že stouply rozdíly mezi majetnými a nemajetnými: vidím, jak žijí bohatí, tudíž můj "průměr" se mi zdá nižší než dřív.
| Kdybyste si mohli svobodně vybrat, v jakém režimu byste chtěli žít | |
|
Minulý |
18 procent |
|
Současný |
55 procent |
|
Neví |
27 procent |
| Poznámka: Výsledek je prakticky stejný jako u stejné otázky polože né v roce 1997. Zatímco u lidí mladších třiceti let "vede" současný režim poměrem 74:6, u šedesátníků a starších je to už jen 40:30. Jediní voliči KSČM dávají přednost minulému režimu (12:60). | |
Ovšem výzkumy ukázaly, že Poláci a Maďaři mají o své životní úrovni ještě horší mínění než Češi. Ti si naopak myslí, že Polsko a Maďarsko jsou na tom po deseti letech demokracie lépe než Česká republika.
Veřejné mínění, když je nuceno srovnávat minulost a současnost, hovoří vlastně o utopii. O utopickém socialismu a utopickém kapitalismu.
"Lidé zřejmě očekávali kombinaci toho nejlepšího z obou systémů, avšak po roce 1989 se dočkali jak nových příležitostí, tak nových úskalí," napsali sociologové Joseph Hraba, Zdeňka Pechačová a Frederick Lorenz, kteří od počátku devadesátých let zkoumali situaci vybraných českých rodin. "Chtějí návrat ke způsobu života, v němž jde o víc než jen honbu za penězi, ale peníze si přejí mít, aby si mohli dopřát nákladný západní životní styl," vystihují základní rozpor v myšlení Čechů.
Stěžujeme si, že se každý jen honí za penězi a trpí mezilidské vztahy (v průzkumu firmy Sofres-Factum s tímhle konstatováním souhlasily čtyři pětiny oslovených), ale copak nemluvíme sami o sobě, copak se "jen o peníze" stará někdo jiný? A je chyba, že daleko víc lidí tvrdě pracuje prostě proto, že je ta práce začala bavit (což také dokládají sociologické výzkumy)? Oldřich Říha, od sedmdesátých let úspěšný rocker, změnu trefně popsal, když v magazínu Práva o svém domě a studiu ve vsi za Prahou řekl: "Zajedu autem za vrata a mám klid. Vybudoval jsem si to tam za komunistů a dneska se mi to opravdu hodí. Tenkrát spoustě lidí vrtalo hlavou, že mám takový plot, že přes něj nevidí. Dneska už to tak má půlka vesnice." Ovšem, ať si stěžujeme na drahotu, na uspěchanou dobu nebo na to, že se každý stará jen o sebe, neznamená to, že bychom dnešek rádi vyměnili za osmdesátá a předchozí léta. Důvěra v demokratický režim zůstává. Jen 18 procent Čechů by si raději žilo v socialismu, kdežto víc než polovina by cestu v čase zpátky odmítla. Pro někoho je to srovnání jednoznačné, jiní si zvykli, další o tom nepřemýšlejí, je to pro ně moc odtažitá otázka, jiné oba režimy přitahují, respektive odpuzují stejnou měrou.
