Nejprve krátce zrekapituluji, o co jde v současném sporu křesťanskodemokratického ministra s charitativním spolkem. Je to poučné.
Paní Marie Kaprálková odkázala Svobodovi dům v hodnotě kolem 50 milionů v roce 1992. Svobodův otec byl ošetřujícím lékařem paní Kaprálkové. V listopadu 2004, rok před svou smrtí, však Kaprálková sepsala novou závěť. V ní už majetek rozdělila mezi několik lidí a sdružení, mezi jinými i Domov Svaté rodiny. Čtyřpatrový činžovní dům podle tohoto dokumentu připadl charitě.
Nyní mezi panem Svobodou a právě Domovem Svaté rodiny zuří bitva, ve které pan ministr argumentuje opravdu křesťansky: "Kaprálková byla k sepsání druhé závěti zřejmě donucena pod pohrůžkou, že ji Domov Svaté rodiny připraví o střechu nad hlavou - její dům ve Fedrovské ulici, o který usilovali," řekl.
Prostě - křesťanskodemokratický ministr nedá charitě, která by v domě provozovala dobročinné zařízení, ani píď půdy zadarmo.
Tato právní bitva možná ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby se církvi (neboť křesťanskodemokratický ministr snad jedná jen tak, jak by se církvi líbilo; nebo ne?) skutečně vrátily všechny majetky, o jejichž navrácení katolíci usilují. Co by následovalo?
Ze všech objektů, ve kterých jsou ubytováni postižení či handicapovaní, by jejich klienti okamžitě letěli. Případně, kdyby to nešlo samo, by jako v případě Svobodova domu začala právní bitva o vystěhování.
Po jejím vítězném konci by byli handicapovaní na ulici a v církvi vráceném objektu by mohl vzniknout třeba hotýlek.
Kauza sporu křesťanského ministra s charitou ukazuje, že katolík se s charitou mazat nebude.
