Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Česko je desátou nejpokojnější zemí světa, tvrdí studie

  20:10aktualizováno  20:10
České republice se podruhé během devítileté historie počítání tzv. světového indexu míru podařilo proniknout do první desítky zemí. Vliv na pořadí má řada faktorů, mezi nimi kriminalita, politická stabilita, dopady organizovaného zločinu či vojenské výdaje. Nejlépe dopadl Island, nejhůře Sýrie.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Na desátou příčku zařadil Českou republiku takzvaný Global Peace Index (GPI), již devátým rokem poměrně komplexně pojatý „žebříček“ porovnávající situaci ve 162 zemích světa, v nichž žije 99,6 % světové populace.

Celý žebříček

Global Peace Index 2015

  • Souhrnný žebříček zemí začíná na straně 8
  • Celkovou cenu násilných konfliktů vyčíslil Global Peace Index na 13,4 % světového HDP.
  • Od roku 2008 se množství peněz utracených v souvislosti s násilím či konflikty zvýšilo zhruba o šestinu.

Pohled nejen na letošní pořadí tak o stavu ČR říká něco zcela jiného, než co v pochmurných barvách líčí - často jako názory jednotlivců, proniknuvší do dramatických titulků - zejména média s alternativním pohledem na realitu.

Česká republika se v žebříčku GPI nikdy neumístila hůře než na 18. příčce, do první desítky nakoukla i v roce 2011, kdy jí patřila pátá pozice. Letos se před ní seřadily Island, Dánsko, Rakousko, Nový Zéland, Švýcarsko, Finsko, Kanada, Japonsko a Austrálie.

V Evropě tedy Česku patří šestá příčka. „Evropa zůstává nejpokojnějším regionem světa,“ konstatuje zpráva.

Ze stálých členských zemí Rady bezpečnosti OSN dopadla nejlépe Velká Británie (39.) následovaná Francií (45.), ostatní se příliš „nevyznamenaly“: USA skončily 94., Čína 124. a Rusko 152. Je třeba poznamenat, že roli v pořadí hrály i faktory typu vojenská výzbroj či držení jaderných zbraní, tedy veličiny, které celkově život lidí v daných zemích prakticky neovlivňují.

Faktory ale mají různou váhu a ty důležitější se projeví více. Na úplném dně zůstaly země, z nichž nyní prchají statisíce či miliony lidí před válkami či humanitárními katastrofami: Sýrie, Irák, Afghánistán či Jižní Súdán.

Jak k číslu došli? A lze mu věřit?

Otázkou, která se u všech podobných výzkumů nabízí, je, nakolik jsou reprezentativní, jak dobře pracují s daty a jak je interpretovat. Co tedy víme o Global Peace Index a jak vzniká?

Jeho autorem je think tank Institute for Economics and Peace, který má hlavní sídlo v Sydney a několik poboček, jednu například v Oxfordu. Spolupracuje s vědeckými institucemi i mezinárodními organizacemi typu OSN či OECD. Na vlastní náklady se snaží definovat rizikové trendy v zemích, pochopit, z čeho vycházejí a jak (a proč) jsou pro konkrétní země drahé.

Institut používá pro sestavení žebříčku poměrně komplexní metodiku operující s řadou faktorů (metodika je rozepsána zde od stránky 101 dále).

„Nejpokojnější“ země. Co to znamená?

Přestože výstupem každoroční analýzy je tzv. světový index míru, jak zní doslovný překlad výrazu Global Peace Index, v titulku článku jsme použili výraz „nejpokojnější“. Lépe než nabízející se „nejmírumilovnější“ podle nás odráží výslednici jednotlivých veličin, které jsou do tvorby žebříčku promítnuty.

Anglický originál žebříčku místy uvádí, že se jedná o pořadí národů (nations), nikoliv výslovně států (countries). Data, která s sestavení žebříčků byla použita, ale hovoří za celé země, bez ohledu na to, zda jsou etnicky homogenní či různorodé.

„Žebříček zahrnuje 23 faktorů týkajících se přítomnosti násilí či obav z násilí, které byly původně definovány za pomoci mezinárodního panelu nezávislých odborníků v roce 2007. Od té doby byly tyto faktory každý rok znovu vyhodnocovány,“ stojí v popisu metodiky.

Zmíněné faktory dělí metodika na vnitřní (například co lidé soudí o kriminalitě ve vlastní zemi, jaké je množství sebevražd, počet násilných demonstrací, přístup ke zbraním) a vnější (mezi ty se řadí třeba vojenské výdaje, počty uprchlíků ze země či počet umírajících ve válkách).

Každému z faktorů přiřadili odborníci váhu na škále od jedné do pěti, přičemž vnitřní faktory se do celkového výsledku země promítají ze šedesáti a vnější ze čtyřiceti procent. Za povšimnutí stojí, že metodika pracuje jak s „tvrdými“ daty, tak i se subjektivními proměnnými, například s pohledem lidí na kriminalitu v zemi, v níž žijí.

U každého z faktoru se pak nachází zdroj dat, z nichž se při sestavení GPI čerpalo, období, z nějž data pocházejí - ne všechna jsou úplně aktuální - a slovní popis a zdůvodnění, proč byla metodika zrovna taková a ne jiná.

Žebříček se nesnaží říct, že se v nějaké zemi mají všichni lidé dobře či špatně. To ostatně ani není možné, každá země má obyvatele bohatší i chudší, šťastnější i takové, kteří si své problémy nezpůsobili sami. Global Peace Index ale může s oporou ve statistických datech nabídnout pohled, který říká, že se obyvatelé naprosté většiny zemí včetně těch evropských v průměru mají (co do míry „pokojnosti“) hůře než Češi.

Nejsvobodnější země? Kanada, tvrdí jiná studie

Výzkumů, které se snaží měřit blahobyt či kvalitu života v různých zemích, je celá řada. Například londýnský Legatum Institute před několika týdny přišel s pořadím zemí podle metodiky, jejímuž výstupu říká „index prosperity“ (viz zde).

Ten porovnává pořadí zemí v osmi kategoriích: ekonomika, příležitosti pro osobní podnikavost, zdraví, školství, osobní svoboda, bezpečí, společenský potenciál a kvalita vládnutí.

Česká republika se v něm umístila na celkovém 26. místě ze 142, v oblasti vzdělání jí patřila třináctá příčka. Celkově nejlépe podle institutu dopadlo Norsko, nejvíce osobní svobody si užívají Kanaďané.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.