Na jednu věc se ale můžete spolehnout: na majetkové rozdíly se u nás nehraje. Nejkrásnějším projevem takového rodinného rovnostářství bývají vánoční svátky.
Dáváme si dárky tak prosté, že ty mé, milionářské, nemají o nic vyšší hodnotu než ty, které si může dovolit moje maminka, toho času v důchodu. Cena těch dárků je v tom, co chováme ve svých srdcích.
Loni ode mě například všichni dostali krásný obrázek na zeď, kytičku zhotovenou z větvičky a lupínků smrkové šišky. Vše přilepené a zalakované na kousku ohoblovaného prkna ukradeného někde na stavbě!
Já zase dostal od bratra rozkošný kapesník s monogramem, který vlastnoručně vyšil, sestra se předvedla s nacpanou filmovkou a prostřednictvím nejdražší maminky mi Ježíšek nadělil lunární kalendář Krásné paní.
Hned na první straně toho nevšedního artefaktu jsem se dozvěděl, že kalendář "nemůže ani nechce nahradit odbornou literaturu", zároveň ale neváhá "přispět k porozumění a snad i poznání vesmírného řádu". Jen ten, kdo si klade vysoké cíle, může něčeho pořádného dosáhnout, zopakoval jsem si v duchu milionářskou mantru a chutě jsem se do kalendáře zakousl.
Fáze Měsíce, vliv znamení zvěrokruhu na stehna, boky či vyměšovací orgány stejně jako přesný čas, kdy vstoupí Pluto do Kozoroha, mi řekly o vesmírném řádu víc, než bych se nadál. Pro mou představivost se ale nakonec jako klíčový ukázal úplný seznam světových a mezinárodních dnů...
Jistě, každý zná Mezinárodní den žen, po celá desetiletí nejoblíbenější svátek českých mužů! A leckdo už nejspíš slyšel o Dni lidských práv (10. prosince) nebo o Světovém dni bez tabáku (31. května). Zvláštní je, že těch pár všeobecně známých "zasvěcených" dnů nikdy nenechávalo člověka na pochybách, na koho má myslet, případně co při nich nemá dělat.
Teprve díky kalendáři Krásné paní jsem ovšem zjistil, že existují i takové dny, které podněcují na prvním místě fantazii. No schválně, řekněte mi, jakým způsobem oslavíte Mezinárodní den pracoviště, komu půjdete blahopřát v Mezinárodní den smutku nebo proč bychom se měli spokojit pouze s Týdnem mozku, když bychom potřebovali přinejmenším rok?
A už vůbec netuším, k čemu nás pobízí Mezinárodní den biologické různorodosti... (Popravdě, tuším, ale odmítám uvěřit, že na tohle dal v OSN někdo štempla.) Češi nejspíš speciálně ocení Mezinárodní týden normalizace, který by nám mohl časem nahradit v posledních letech poněkud úpadkový První máj.
Taky bych doporučil pomalu a nenápadně vyřadit Týden solidarity s obyvateli všech koloniálních zemí a nejsem si jist, zda i Světový den UFO není trochu jalový důvod k oslavám, zvlášť pokud v kalendáři chybí Den makových polí.
Čímž se konečně dostávám ke konstatování, že několik dalších svátků je třeba neprodleně doplnit. Se skutečným znepokojením se ptám, jak dlouho budeme muset čekat na Světový den puků, Měsíc práv druhých houslistů či Mezinárodní týden objímání stromů?! A jak je vůbec možné, že dosud neexistuje Mezinárodní den milionářů?
Představuji si, že právě v takový den bychom s kolegy usedli do svých rolls-royců, maybachů a bentleyů a rozjeli bychom se po kraji hledat nějakého nefalšovaného chudáka, kterému bychom na krajkovém ubrousku nabídli jednohubku s krevetovým salátem a sklenku pravého šampaňského.
Úplně před sebou vidím tu za kopec se táhnoucí frontu bohatých dobrodějů, kteří jeden za druhým poklekají před otráveného a přežraného Syna Člověka...
. Kdo je Martin ReinerMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih a v letošním roce vyjde jeho nový román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. Více se dozvíte na adrese www.martinreiner.cz. |
