Manažer Vladimíra Hučína Zbyněk Horváth má pocit, že se policii nelíbí kandidatura jeho klienta do Senátu. Volebního manažera totiž vyslýchala kvůli plánovanému Hučínovu předvolebnímu mecheche kriminálka.
Vzhledem k tomu, že policisté měli od radnice informaci o připravované hromadné akci (nad dvě stě lidí), přišli se chlapi zeptat na detaily, jestli se nechystá extremistická akce. Když se dozvěděli, že ne, zase odešli. Celkem běžně konali svou práci a nikoho nijak neomezovali, zeptat se snad ještě policista na připravované shromáždění smí, i když je politické.
Přesto jak jeho volební manažer, tak senátor Jaromír Štětina postup policie považují za nehorázný a za zastrašování. Připomínám - když dělají na Letné mecheche kuřáci marihuany, chodí to na policii předem nahlásit. Jen tak ze slušnosti, aby je nikdo nemusel shánět.
Mirek Topolánek se zase nechal slyšet, že se mu manželka mstí svou politickou kariérou. Nově jmenovaný premiér je jistě obratný politik, ale jako ženoznalec trapně selhal. Paní Topolánková při práci na své politické kariéře s největší pravděpodobností nemyslí na něj, ale na sebe. A chce něco, co ji baví, dělat spíše bez něj, když na ní jinak poněkud kašle.
Je to celkem běžný (nejen) ženský postoj. Přesto si pan premiér přičítá takovou váhu, že zásadní životní kroky jeho paní chápe pouze jako just a truc vůči sobě. Připomínám - že ženu si musí chlap hlídat, ví každej Venca z kravína.
Americká administrativa - podobně jako výše jmenovaní pánové - trpěla od jedenáctého září tak intenzivním pocitem, že svět hovoří jen "o nich", že došlo k jednomu z největších zákonných narušení práv a svobod jedince v dějinách USA.
Práh legálního odposlechu bez souhlasu soudu se pro americké úřady brutálně snížil, špiclovat a odposlouchávat bylo možné prakticky kdykoliv kohokoliv. "Patriotic Act", jak se zákon jmenoval, platil několik let. Sedmnáctého srpna rozhodla soudkyně federálního soudu v Detroitu, že to musí skončit. Lidská práva vyhrála nad paranoiou.
Zdá se, že na exekutivní úrovni šílenství prohrálo. Rozsudek rozhodl, že stihomam už nebude klíčovou strategií americké vnitřní bezpečnostní politiky a že se vrátíme ke starému dobrému demokratickému modelu ochrany lidských práv a soukromí.
Americký soud zaplaťpánbůh nazval realitu - neboť opravdu ne každý telefonický hovor je "o nich". Americká vládní odposlechová paranoia skončí. U nás se obávám, že politikům proti paranoidním projevům v politickém i soukromém životě nepomůže nic. To by soud nemohl zvládnout.
