Supravodivá sůl
Supravodivost - schopnost některých látek, zejména kovů a jejich slitin, vést elektřinu prakticky beze ztrát - by mohla přinést převrat ve využívání energie. Problémem však je, že se supravodivost projevuje pouze při velice nízkých teplotách, čímž se její význam pro praxi výrazně smrskává. Michail Eremets a jeho kolegové na univerzitě v japonské Ósace však nyní v časopise Science informovali o novém slibném supravodiči. Je jím bratranec obyčejné kuchyňské soli, v níž vědci sodík a chlór zaměnili za cesium a jód. Látku pak stlačili tlakem dvou milionů atmosfér a vychladili ji jen dva stupně nad absolutní nulu (minus 273 stupně Celsia), aby získala supravodivé vlastnosti. Nadějný je zejména fakt, že jednoduchost tohoto nového supravodiče by mohla umožnit při pokusech vysledovat, jak supravodivost přesně vzniká. To by pak mohlo konečně vést k supravodičům fungujícím i při běžnějších teplotách, a tedy vhodným i pro běžnou praxi.
Norské ovce poznamenal Černobyl
Radioaktivní mrak vzniklý při havárii jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986 dodnes ovlivňuje chov ovcí až v Norsku. Spadlá radioaktivita se dostává z půdy zejména do hub. A protože norské volně se pasoucí ovečky si na houbách pochutnávají podstatně víc než lidé, zjišťují pak experti, že takovému skopovému se zvyšuje hladina radioaktivity. Zatím jediný reálný způsob, jak radioaktivitu snížit, který vědci vymysleli, je stáhnout ovce do ohrad, několik týdnů je krmit obilím, dokud radioaktivita neklesne na povolenou hranici, a pak teprve zvířata proměnit ve skopovou kýtu. Jak píše časopis Norway Now, deset let po katastrofě, v roce 1996, muselo touto procedurou projít čtyřicet tisíc ovcí. Loni a letos však vyrostlo hub víc, takže bylo nutné snižovat radioaktivitu vždy u devadesáti tisíc ovcí. Takové dozvuky jaderné havárie podle odhadů potrvají ještě dlouhá léta.
