Nátěr proti graffiti
Možná jsou graffiti - obrázky nastříkané sprejem na zeď - uměleckým žánrem, ale neříkejte to majitelům domů, na nichž se sprejeři vyřádili. Odstranit nežádoucí graffiti je drahé a ještě se při tom dále poškozuje fasáda. Tři německé výzkumné ústavy proto společně vyvinuly metodu, která by měla majitelům domů ušetřit starosti. Jde o ochranný nátěr z polymerů, který se dá lehce odstranit i s nastříkanými obrázky. Nátěr propouští vodní páru, takže umožňuje budově "dýchat". Odolává dešti, ale dá se smýt proudem horké vody, aniž by pak odstraněné chemikálie v půdě způsobily ekologické škody. Vzápětí pak lze na budovu nanést nátěr nový. "Ochranná vrstva nenarušuje vzhled budovy, a navíc ji ještě chrání před mikroorganismy," uvádí Fritz Loth z Fraunhoferova výzkumného institutu.
Simulátor opilců a šílenců
Učební simulátory jízdy v automobilu sice mohou naučit hodně, jenže obvykle nepočítají s reálnou praxí na silnicích, kde za volantem také sedí opilci, agresivní maniaci nebo lidé usínající únavou. Počítačoví odborníci na britské Univerzitě v Leedsu proto sestrojili simulátor, který náhodným výběrem nasazuje do výukových programů takovéto nebezpečné řidiče. Lidi, kteří se na simulátoru učí jezdit, tedy občas přes všechnu jejich snahu někdo při simulované jízdě nabourá, nicméně mají šanci vyzkoušet si reakce, jež jim mohou na silnici zachránit život.
Teplo nastavuje biologické hodiny
Je známo, že takzvané biologické hodiny v těle člověka se řídí světlem. Vědci z lékařské školy v americkém New Hampshire však v časopise Science informovali o svých pokusech, z nichž vyplývá, že organismus samočinně rozpoznává období dne také podle okolního tepla. A to dokonce tak, že změny v teplotě posouvají vnímání času bez ohledu na to, jaké je venku světlo. Díky tomuto poznatku je vlastně možné hledat tepelný způsob, jak člověka, který přiletěl z velké dálky a jehož organismus je ještě zvyklý na odlišný čas, šetrně přivyknout na čas místní.
Sojourner nemusel být první
Světovou veřejnost v polovině loňského roku vzrušily snímky neohrabaného amerického robota Sojourner, který po několik týdnů neúnavně brázdil povrch planety Mars. Nebyl to však první pokus dopravit na povrch "rudé planety" mobilního robota.
Archivy bývalého Sovětského svazu vydávají nejedno překvapivé svědectví - a nedávno je opustila zpráva o malém průzkumném vozítku, které bylo vyrobeno právě pro použití na planetě Mars. V roce 1971 byly dva stroje vyslány na povrch "rudé planety" na palubách sond Mars-2 a Mars-3. Jeden automatický průzkumník byl zničen při neúspěšném přistání, druhý pracoval méně než minutu - proto byla jejich existence raději utajena. Vozítka se měla pohybovat po speciálních "lyžích" ve vzdálenosti do patnácti metrů od mateřské lodi. Jejich úkolem bylo zjistit co nejvíce informací o fyzikálních vlastnostech povrchu Marsu. (TOMÁŠ PŘIBYL)
 Úřady ve třiceti pěti francouzských městech v úterý uzavřely ulice pro individuální automobilovou dopravu. Operaci s názvem "Do města bez auta" vymyslelo francouzské ministerstvo životního prostředí, aby ukázalo, že do práce se dá dostat i veřejnou dopravou, případně na kole či na kolečkových bruslích. Americký architekt Hans Walter Muller se tedy po pařížském bulváru Champs-Elysées projížděl na miniaturním kole, jež je doplněno elektrickým pohonem. Měl při tom kolem sebe speciální plastickou bublinu - zřejmě jako trénink, aby se neudusil, až zas vyjede mezi auta. |
