Při tomto spojení by signál nepředávala družice na nízké dráze (LEO) nebo na geostacionární dráze, ale aparatura umístěná v mnohem menší výšce - mezi 20 a 30 kilometry nad povrchem Země. Jejím nosičem by mohly být obří bezpilotní vzducholodě nebo letouny poháněné solárními panely. Pokusným strojem pro výzkum dlouhodobých letů ve stratosféře je například americký Pathfinder s rozpětím křídel přes 60 metrů.
Takto vytvořená síť by mohla sloužit především pro internet, ale také pro přenos multimediálních programů. Její největší výhodou by byla podstatně nižší cena ve srovnání s kosmickými spoji při podobných vlastnostech. Takto by také bylo možné velmi rychle vytvořit krátkodobé přenosové trasy sloužící při konkrétních příležitostech - vrcholových sportovních podnicích, konferencích, vojenských operacích, ale třeba i živelních pohromách.