Nejsou schopni dohody, příměří, míru, již vůbec koexistence s jiným etnikem či náboženstvím. Ani minutu se nerozpakují opásat výbušninou a spáchat sebevražedný útok proti nevinným izraelským civilistům.
Je otázka, zda jde vůbec o lidské bytosti. Říkají si Hnutí islámského odporu, ve zkratce Hamas. A ovládají palestinské pásmo Gazy...
Zhruba v tomto duchu se nese řada západních komentářů. Co si však myslí o své, respektive palestinské situaci sami příznivci Hamasu? Tento text nemá být obhajobou islamistů, ale pokusem o přiblížení toho, jak přemýšlejí.
Palestina není území, ale víra
"Hnutí islámského odporu věří, že palestinská země je zákonitým, posvátným dědictvím muslimů. Islámská země je svěřena generacím muslimů až do dne vzkříšení," píše se v chartě Hamasu, zakládajícím dokumentu hnutí.
HamasHamas (arabsky "nadšení", zkratka pro Hnutí islámského odporu) je palestinské islamistické militantní hnutí, které vzniklo v roce 1987 jako odbočka egyptských Muslimských bratří Al-Madžama Al-Islami. Od svého vzniku se dělí na dvě části. Jedna část je bojová složka Brigáda mučedníka Izz ad-Dína al-Kassáma, která funguje v utajení a provádí útoky. Druhá část je označována jako civilní či politická a poskytuje sociální služby, rekrutuje své členy prostřednictvím mešit, shání peníze a organizuje nejrůznější aktivity. Právě touto cestou si získává značnou popularitu. V lednu 2006 Hamas vyhrál volby do Palestinské národní správy. |
Hamas podobně jako většina muslimů vnímá Palestinu nejen v geografickém, ale i v náboženském smyslu. Území, které obsadil zkraje 7. století chalífa Umar ibn al-Chattáb, chápou muslimové jako dar od samotného Boha. Nemluvě o Jeruzalémě (arabsky al-Kuds neboli svatost či neomylnost), který je se svou mešitou Al-Aksá třetím nejposvátnějším místem islámu.
"Lidé nemají cestovat k jiným mešitám než k Posvátné mešitě (v Mekce), mešitě Al-Aksá a mé mešitě (v Medíně)," zní často citovaný výrok (hadíth) připisovaný přímo proroku Mohamedovi. Mešitu Al-Aksá jako "nejvzdálenější" zmiňuje také Korán. "Sláva tomu, jenž za noci přinesl Služebníka svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali…"
Má tedy člověk právo vzdát se území, které mu svěřil Bůh?
Islamisté tvrdí, že nikoliv. A za své považují území celého Státu Izrael, nikoliv jen palestinské autonomie. Souhlas s uznáním Izraele vedle případného nezávislého palestinského státu je proto v rozporu s náboženským přesvědčením hamasistů.
A to přesto, že řada pragmatických vůdců tohoto hnutí osvědčila instinkt, který by je za jistých okolností dovedl až k dohodě s židovskými předáky. Ta by mohla mít například charakter dlouhodobého, v pozemském měřítku de facto věčného příměří.
Nepřítel: Žid, nebo sionista?
"(Muslimské) společenství má proti sobě zlého nepřítele, který se chová podobně jako nacisté. Nedělá rozdíly mezi muži a ženami, starými a mladými..." uvádí také Hamas ve svém základním dokumentu.
"Až sionismus stráví území, která zrovna pohltil, pozvedne oči a bude hledat další kořist... Tak tomu bude stále. To je plán vykreslený v Protokolech sionských mudrců," dodává dokument radikálů.
Starší ročníky si patrně vzpomenou na komunistickými propagandisty nadužívané slovo sionismus, které - zjednodušeně řečeno - označuje židovské nacionalistické hnutí.
Středoevropané s ještě zažloutlejším rodným listem zažili doby, kdy nacisté i čeští antisemité argumentovali primitivním podvrhem ruské carské policie s názvem Protokoly sionských mudrců, který měl dokazovat údajné židovské spiknutí s cílem zmocnit se vlády nad světem.
Je nevkusné, ba nechutné, když Hamas argumentuje antisemitským pamfletem a srovnává úřady Státu Izrael se strukturami nacistické říše, které bez uzardění a co nejpřičinlivěji fyzicky likvidovaly Židy.
Proč přináší oběti?Proč se Palestinec rozhodne obětovat? Nemá helikoptéru a toto je vše, co může dělat. Máte-li pistoli, nepoužíváte kameny. |
Nicméně pojem "holokaust Palestinců" používají islamisté hojně právě kvůli významu, který tomuto slovu přikládá Západ. Vědomá operace s tímto vysoce citlivým pojmem naznačuje, že palestinští radikálové nepovažují holokaust za smyšlenku. V tom se liší od nynějšího íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda či některých západních kvazibadatelů.
Je také třeba říci, že islamisté obvykle rozlišují mezi sionistou a Židem. "Nepohoršuje mě židovská víra, nepohoršují mě Židé. Je třeba vidět rozdíl mezi judaismem a sionismem. To sionisté jsou zločinci," uvedl kupříkladu Mahmúd Zahhár, spoluzakladatel Hamasu, v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra.
Lze (poněkud zaujatě) namítnout, že se radikálové z Hamasu snaží v médiích vykreslit vlastní organizaci v růžovějších barvách. Za sionistu však může být podle některých islamistických výkladů považován každý židovský obyvatel Státu Izrael bez ohledu na věk či pohlaví. Zde se radikálové pouštějí na velmi tenký led, neboť tradiční muslimské právo některé kategorie obyvatel před vojáky chrání.
Je rovněž faktem, že Židé v muslimských zemích spadali spolu s křesťany do kategorie tzv. chráněnců a že se v islámských zemích obvykle těšili důstojnějšímu postavení i větší bezpečnosti než jejich souvěrci v křesťanské Evropě.
Kdo vládne v Gaze?Izrael kontroluje přístup k pobřeží pásma Gazy a jeho vzdušný prostor, hranice s Egyptem je rovněž uzavřena. Pásmo spadá pod palestinskou samosprávu. Od června 2006 Izrael zapověděl přístup do pásma novinářům - jako důvod uvedl nebezpečí pramenící z častých případů únosů, ale i úmrtí novinářů. Momentálně je pásmo Gazy pod kontrolou Hamasu, který vyhrálo volby v červnu 2007. |
Námitka, že šlo ze současného pohledu o zákonnou diskriminaci Židů a křesťanů, je nejen ahistorická, ale neobstojí ani ve srovnání s krutou vypočítavostí nábožensky ospravedlňovaných pogromů, které se v Evropě udály.
K principu chráněnců se hlásí rovněž charta Hamasu, když konstatuje, že "ve stínu islámu mají příslušníci tří náboženství - islámu, křesťanství a judaismu - koexistovat v pokoji a bezpečí".
Což neznamená, že by Židé v náboženském smyslu byli bez poskvrny. Ano, prorok Mohamed byl ovlivněn řadou židovských náboženských představ. A s židovskými kmeny jeho společenství zkraje existence žilo v přátelství. Pozdější rozchod však jeho učení významně ovlivnil. V Koránu se mimo jiné píše, že "lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou Židé".
Sluší se však dodat, že prorok Mohamed měl na mysli náboženskou, nikoli etnickou příslušnost.
Vláda všech se všemi
"My všichni - muslimové, Židé i křesťané - můžeme žít společně v demokratickém systému. Každý, kdo by získal většinu, by mohl vládnout," uvedl dlouholetý vůdce Hamasu Ahmad Jasín nedlouho před svou smrtí v roce 2004 pro izraelský list Haarec.
Překvapující? Badatelé soudí, že jde spíše o doklad toho, jak vágní mají sami radikálové představu o případném islámském státu budoucnosti, po svém případném vítězství.
V zásadě se dokážou shodnout jen na důslednějším respektování islámských pravidel, šaríe. Islámští fundamentalisté k tomu dodávají, že Korán je ve všech ohledech třeba chápat doslovně. Z těchto proklamací orientalisté nebývají moudří, neboť kolik radikálů, tolik (obvykle mlhavých) představ.
Hamas navíc není v situaci, kdy by měl čas na filozofování o islámském státě. Pokud Ahmad Jasín naznačil, že by snesl i cosi jako demokracii západního typu, nemusel se přetvařovat. Palestinci jsou obvykle muslimy upřímnými, nikoli horlivými. Vize islámského státu je pro ně vzrušující asi jako obsah další rezoluce OSN - jde zkrátka o něco, co přinejmenším není na pořadu dne.
Mimochodem, deník Haarec rovněž v roce 2004 citoval Ramího Saáda, palestinského studenta a člena vojenských oddílů Hamasu. Ten si budoucí Palestinu představoval jako demokratický stát v hranicích nynějšího Izraele a palestinské autonomie, který by řídili volení politici, a to jak arabští, tak židovští.
Za schůdnou považoval koalici Hamasu s izraelskou stranou Šás, ortodoxními zástupci sefardských Židů. Palestinským sekularistům z hnutí Fatah pak Ramí dohazoval levicovou izraelskou Stranu práce, která se hlásí k sionismu, byť k jeho umírněné formě. Její lídr, nynější ministr obrany Ehud Barak, právě řídí operaci proti pásmu Gazy.
Fanatik, či sofistikovaná zbraň?
Sebevražedné atentáty prováděné obvykle mladými muslimy, považovanými pak zbožnými Palestinci za mučedníky, děsí Západ snad ještě více než vzácné veřejné popravy. Jak tyto akce, které cudně nazývají "operacemi", předáci Hamasu zdůvodňují?
"Každá akce má zápornou i kladnou stránku. Pokud převažuje ta pozitivní, má smysl i v dalším boji. Operace však mají také negativní následky: ubližují civilistům, způsobují tlak na palestinskou autonomii a její obyvatele, kteří pak musí nést následky," konstatoval pro izraelská média již zmíněný otec Hamasu Ahmad Jasín.
"Tyto operace mají ovšem i pozitivní výsledky - odstrašují druhou stranu, která zabíjí i vraždí. Proto považujeme tyto operace spíše za prostředek zastrašení než pomsty," konstatoval pak na adresu Izraele téměř slepý, na invalidní vozík upoutaný hamasistický předák, který zemřel po cíleném útoku bezpečnostních sil židovského státu. Cynické? Nikoliv v úvahách islamistů a vojenských analytiků.
"Proč se Palestinec rozhodne obětovat? Protože nemá helikoptéru a toto je vše, co může dělat. Pokud máte pistoli, nepoužíváte kameny," dodal Jasín.
Jistě, v Palestině se objevily i mystičtější teorie přirovnávající muslimskou obec k tělu, jehož krví se mučedník stává. Každý sebevražedný útok je aktem obnovy muslimské obce, která se cítí zraňována izraelskými vojáky.
Jde však především o psychologickou válku - pro západním stylem vychovaného člověka, tedy i Izraelce, je těžké bojovat s lidmi, kteří nejen neváhají zemřít, ale smrt vyhledávají.
