Na začátku letošního listopadu vyšla zpráva o stavu drog v Evropě, která naznačila pokles uživatelů marihuany a neklesající počet uživatelů heroinu. Jak byste stav v Evropě okomentoval vy?
S drogami je to obvykle tak, že proběhne jakási "epidemie", v rámci níž jde užívání některých drog nejprve prudce nahoru, a pak začne opět klesat, což je v některých zemích nyní případ konopí. Ve Spojených státech, v Austrálii a v Evropě tedy jeho popularita klesá, což může být dáno také způsobem konzumace. Kouření je na ústupu, lidé dávají přednost drogám, které lze užít jednoduše jako tabletku. Ve fázi poklesu ovšem narůstá popularita jiných drog, jak je tomu poslední době například u kokainu. Dalším trendem je také polymorfní užívání drog, tedy užívání více látek současně. Lidé také užívají zároveň legální a nelegální drogy: kombinují drogy s alkoholem, konkrétně třeba pijí alkohol před tím, než užijí drogy, aby jim drogy rychleji účinkovaly. A to je nebezpečné.
Jak na užívání drog v Evropě reaguje drogová politika?
Každý pátý Evropan drogy buď užívá, nebo je někdy v životě vyzkoušel, ve smyslu užil marihuanu před dvaceti lety nebo kokain včera v noci. My si musíme položit otázku: "Pokud je tomu tak, znamená to, že je zákon masově nevyslyšen?" Většina užívání drog v Evropě není problémová, a tak si jako občan říkáte: "Proč by měl někdo strkat nos do mého domu, když co tam dělám já, je jen můj problém?" Evropský přístup je tedy přístupem uměřeným. Chceme udržet užívání v rozumné míře a nechceme válku proti drogám. A tím se Evropa liší od řady zemí světa.
Máte na starosti evropský akční plán a evropskou drogovou strategii. Nakolik jsou tyto dokumenty pro jednotlivé země závazné?
Evropská drogová strategie nikoho přímo nezavazuje ke konkrétním a okamžitým krokům, ale můžete státům ukázat, že daný dokument podepsaly a přimět je k jeho postupné implementaci do národního práva. To je takzvaná "měkká moc", která se v Evropě vztahuje na neekonomické oblasti a je v podstatě nekonečnou tvorbou precedentů. Díky nim je stále obtížnější obrátit se opačným směrem. Vedeme evropské státy k určitým politikám; ovšem nikdo nedělá nic proti své vůli. V EU nikdo neříká Holanďanům, aby zavřeli coffee-shopy, a zároveň nikomu neříkáme, ať si je otevře.
život s drogouEvropa se dávno vzdala myšlenky světa bez drog. Tím říkáme, že drogy jsou něco, s čím je potřeba žít a vyrovnat se s tím. |
Takže říkáte, že každý stát má právo uspořádat si drogovou politiku tak, jak bude chtít?
Ne tak docela. Jednotlivé státy jsou limitovány konvencemi OSN a evropskými smlouvami. Kdyby se například Holandsko rozhodlo, že legalizuje drogy a bude je vyvážet, tak to možné není. Ale v Holandsku rozhodně vědí, že pokud máte dobrého právníka, můžete interpretovat konvence Spojených národů do velké míry podle svého. Nakonec je to také o politice více než o právních normách. Státy nechtějí být v EU izolované, takže se snaží přizpůsobit určitým standardům.
Jaká je v současné době nejzazší hranice pro liberalizaci drogové politiky?
Limitem liberalizace je formální legalizace - ta neprojde. Ovšem v mnoha evropských zemích probíhá dekriminalizace. Když dekriminalizujete, tak prostě přestanete zatýkat lidi, kteří mají po kapsách drogy. Možná je zadržíte a dáte jim varování, a třeba jim dáte pokutu, ale neposíláte je do vězení a nedostávají trestní záznam.
Jaké funkce zajišťuje evropská drogová politika centrálně?
Jak jsem řekl, evropská drogová politika je v rukou národních vlád. Evropská komise ovšem připravuje strategie, které se zaměřují jak na snižování poptávky - a to zejména v oblasti veřejného zdraví - tak na snižování nabídky. Snižování nabídky se soustřeďuje na zlepšování kooperace mezi členskými státy v boji s organizovaným zločinem. Evropská legislativa tedy centrálně pokrývá vymáhání práva a mezinárodní spolupráci v této rovině. Jinak je totiž obtížné přimět jednotlivé národní represivní orgány, aby spolu sdílely velmi citlivé informace.
Co jsou tedy aktuální otázky v oblasti potlačování evropského obchodu s drogami?
Evropa se stala jedním z center obchodu s drogami, a to především v oblasti Beneluxu a Nizozemí, kudy proudí obrovské objemy extáze. Evropská unie je největším vývozcem extáze na světě. Tento obchod má nesmírně sofistikované komunikační sítě a obchodní infrastrukturu, stejně jako obchod s kokainem. Ten je natolik efektivní, že se obchodníkům v Evropě vyplácí nakoupit kokain, který sem proudí z Latinské Ameriky přes Afriku a Španělsko, a re-exportovat ho například zpět ho Afriky.
Na co poukázala zpráva o drogových trzích, kterou si Evropská komise nechala v loňském roce vypracovat?
Zpráva se dívala na drogový trh jako na trh s běžnými komoditami a sledovala ceny na základě dostupných zdrojů. Je důležité si uvědomit, že ačkoli výroba drog představuje pro řadu rozvojových zemí výraznou část příjmů ekonomiky, tak například mezi bodem, kde pěstována koka, a bodem, kdy kokain opouští Kolumbii, nabere droga jen velmi malou přidanou hodnotu. Zatímco v Kolumbii je cena jednoho kilogramu po výrobě 650 dolarů a při vývozu ze země je to 1000 dolarů, na koncovém trhu se kokain rozprodá tak, že je celková hodnota jednoho kila 120 tisíc dolarů.
Co z té zprávy vyplývá pro intervence v oblasti drogové politiky?
Popravdě, hlavním cílem této zprávy bylo představit ji před zahájením jednání ohledně vyhodnocení desetiletého multilaterálního systému kontroly drog Organizace spojených národů - OSN totiž před deseti lety už poněkolikáté vyhlásila jako cíl svého snažení dosáhnout světa bez drog. Zasedání proběhlo letos v březnu, a Evropu tak v rámci předsednictví zastupovali odborníci z České republiky. Byla to zajímavá zkušenost. Zprávu jsme publikovali, udělali k ní tiskovou konferenci a snažili se o ní hodně mluvit, ovšem nemělo to valný dopad. Jakmile se totiž ocitnete na půdě Spojených národů a mluví se o drogách, tak se najednou ocitnete v diametrálně odlišných podmínkách, než které panují na úrovni Evropy.
kilo kokainuZatímco v Kolumbii je při vývozu ze země cena jednoho kila tisíc dolarů, na koncovém trhu stojí 120 tisíc dolarů. |
OSN ostatně publikuje vlastní zprávu o drogových trzích a užívání drog ve světě. Lišily se v něčem vaše závěry?
Nevyzdvihoval bych, v čem se ty zprávy lišily, jako spíše celkovou metodologii Světové zprávy o stavu drog z pera OSN (respektive UNODC, Úřadu pro drogy a kriminalitu OSN se sídlem ve Vídni). Když ji čtete, máte dojem, že v ruce držíte statistickou ročenku a že OSN má informace o všem, co se děje ve světě. Ale oni nejenže všechno vědět nemohou; existuje dokonce řada zemí, o nichž nevědí vůbec nic a ve zprávě to nepřiznají. Projevuje se to potom třeba tak, že občas nějaká země nově podá podrobnou zprávu o stavu, což je prezentováno jako náhlý nárůst všech indikátorů. Znám se s lidmi, kteří pracují v oddělení sběru dat. Jako příklad bych uvedl, že hledali statistiky o drogách na středních školách a neměli žádná data o Rusku. Vzali tedy americká data, extrapolovali je, tu něco přidali, tu ubrali a číslo potom publikovali jako fakt.
V čem je jednání o drogové politice na půdě OSN specifické?
Přístupy zvané evidence-based, tedy podložení drogové politiky výzkumem a fakty, v OSN prostě nehrají roli. OSN je tažená Spojenými státy a drogová politika v OSN je tedy americkou drogovou politikou. To znamená válku proti drogám, v rámci níž je braní drog považováno za zločin. Lidé na půdě UNODC (Úřadu pro drogy a zločinnost Spojených národů) ve Vídni, který uvedené cíle vyhlašuje a vede všechna související jednání, tak mluví úplně jiným jazykem než my. Je zajímavé, že to neplatí například pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), která pod OSN spadá úplně stejně jako UNODC. Ve WHO se tedy - na rozdíl od Vídně, sídle Úřadu pro drogy a kriminalitu OSN - setkáte s termínem "harm reduction" - snižování škod.
Je to zkrátka schizofrenní systém. Tím více ještě proto, že když se podíváte na praxi v jednotlivých státech USA, objevíte v něm jak služby harm reduction, tak čtrnáct amerických států, které uzákonily dekriminalizaci marihuany. Americká vláda ovšem nepřipouští termín harm reduction v žádné ze svých deklarací. V Evropě je to stejné ve Švédsku a Itálii - ačkoli obě země praktikují opatření harm reduction a obdobné sociální služby, nesmějí o tom mluvit. Na to narazil český vedoucí evropského předsednictví a současný šéf české rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Kamil Kalina.
Co se tedy v rámci českého předsednictví přesně stalo?
V rámci předsednictví EU musíte dát dohromady evropskou deklaraci o drogové politice a přednést ji na zasedání UNODC. k tomu také došlo, ovšem na samotném zasedání začaly Švédsko a Itálie protestovat, že deklarace neprojde s termínem harm reduction. Vždyť jste to dali do strategie, řeknete jim, a oni řeknou, že to platí v Evropě, ale ne v OSN. V OSN sedí diplomaté, kteří se obvykle nepotkávají s odborníky jako je Kamil Kalina nebo Tomáš Zábranský. Takže způsob, jímž české předsednictví postupovalo, byl sice zcela v pořádku, ovšem již odsouhlasené věci byly na vídeňském zasedání UNODC znovu otevřeny v rámci evropské skupiny.
Jaké znění strategie bylo nakonec přijato?
Text strategie připravený českým předsednictvím na evropské úrovni byl zamítnut. Byl přijat nový text, ve kterém se termín harm reduction vůbec neobjevuje, ovšem byl doplněn alespoň o tzv. vysvětlující stanovisko, které v zásadě říkalo, že některé pasáže v textu chápeme jako harm reduction.
Celou dobu mluvíme o jakémsi evropském modelu drogové politiky. Můžete popsat, v čem se liší od zbytku světa?
Evropa se dávno vzdala myšlenky světa bez drog. Tím říkáme, že drogy jsou něco, s čím je potřeba žít a vyrovnat se s tím. Když budete mluvit s Rusy nebo Číňany, tak oni to říct nesmí, protože by přišli o práci. Jedním z důvodu evropského postoje je, že v Evropě už žádná země nemá velkou ideologii. Vidíte to na tom, že většina vlád je středových, my jsme si totiž ideologii vyzkoušeli ve dvacátém století. Máme za sebou dvě světové války, zaplatili jsme svou cenu. Evropský model odlišuje od zbytku světa také to, že v našich drogových politikách hrají významnou roli lidská práva a práva pacientů. Na rozdíl od jiných zemí světa nenutíme lidi, aby se podrobovali testům na drogy ve školách nebo v zaměstnání, protože to neodpovídá ani naší kultuře, ani našim zákonům. Kdybych se dozvěděl, že moje děti mají být ve škole testovány na drogy, okamžitě bych je z té školy odhlásil, protože to je lékařská intervence prováděná pro policejní účely - a kde je zákon, který to povoluje? Je to invaze do základního práva jednotlivce, a je to typicky americké. Ale v OSN vidíte Rusy a Číňany, jak znuděně zívají, když něco takového řeknete.
Jaké programy jsou Evropskou unií financovány v oblasti drog?
Peníze v Evropě nejsou problém. Kromě vnitřních programů prevence užívání drog a kriminality Evropa financuje programy v rozvojovém světě. Jedná se například o 600 milionů euro v Afghánistánu, které jsou určeny na jeho celkovou rekonstrukci a podporu vlády, která by zamezila pěstování opia. Zároveň utrácíme asi 40 milionů eur ve střední Asii v zemích jako je Tádžikistán nebo Uzbekistán na vybudování přeshraniční spolupráce, aby tato oblast nebyla jakýmsi divokým západem, kudy proudí drogy bez jakýchkoli omezení. Momentálně posíláme také 300 milionů eur do Latinské Ameriky v souvislosti s omezením produkce koky.
Jaké programy v Evropě podle vás chybí?
Potřebujeme více evaluace drogových politik, a tedy více výzkumu. Z nějakého důvodu výzkum v Evropě nefunguje tak jako v USA. Evropská výzkumná komunita není zvyklá trávit část svého času získáváním peněz - sedí na univerzitách a čekají, co dostanou, a tato mentalita se musí změnit.
více o drogáchVíce informací najdete zde: European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (EMCDDA). |
Proč jste přijel do Prahy na předávání Cen adiktologie?
Česká republika má velmi dobrou pověst v oboru drogové politiky a je to z velké části díky lidem, jako je Pavel Bém. Máte civilizovaný a odborný přístup k problému. Důvod, proč jsem přiletěl na tuto událost, byl dát jasný signál mým přátelům z českého předsednictví, že mám velký respekt k tomu, co se snaží dělat, a chtěl jsem ukázat, že ze strany EU je o to zájem. Za důležité považuji i udílení anticen. Obdržel ji program antidrogové agentury Médea bývalého velitele Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse, který zcela vybočuje ze standardů kvality služeb v oblasti závislostí. Programy jako je tento, představují populistické lákadlo pro politiky, a to může být nebezpečné a nabrat velmi neblahé tendence.
Považujete nevědecký přístup k drogové problematice stále ještě za hrozbu?
Podívejte, důvod proč máme na evropské úrovni nějakou koordinaci drogové politiky je především v tom uchránit nás od extrémních přístupů a řešení, které by mohly přijít zvenku. Cílem není drogový problém radikálně vyřešit, jako spíš postavit kolem něj plot a říct: Tohle je naše záležitost, víme o tom a budeme situaci řešit po svém a nebudeme poslouchat nikoho, kdo nám neustále říká, jak jsme měkcí! Chráníme tak evropský způsob života.
Takže říkáte, že cílem snah na půdě Spojených národů není tolik prosadit opatření harm reduction jako spíše obhájit je pro sebe?
Ano, přesně tak.
Jaké změny může evropské drogové politice přinést lisabonská smlouva?
Je trochu předčasné o tom spekulovat, nicméně lisabonskou smlouvu se rozšiřuje pravomoc navrhovat strategie na úroveň evropského parlamentu a parlamentů národních států. Rozhodně mi nepřísluší je za něco kritizovat, ale přiznejme si, že politické přístupy mohou znamenat hrozbu pro výzkumem podložený přístup k drogové problematice.
