Stalo se to však, protože část sociálních demokratů nadřadila osobní sympatie a antipatie nad zájem strany. Klíč k případnému zvolení Jana Švejnara má tedy v rukou ODS. Může však po Špidlově zradě Zemana spáchat Sarajevo II na svého čestného předsedu? Ale pokud Švejnar získá jak komunisty, tak lidovce, bude modrá síla převálcována?
To je jen papírová úvaha. Obě malé strany se chovají rozumně: váhají s podporou toho či onoho. Tím zvyšují svou tržní cenu. Nemají vlastní kandidáty a podpora Klause či Švejnara je pro ně jen věcí politického handlu. Nuže, kdo jim může nabídnout víc? Soukromník z Ameriky, za nímž nepevně stojí opoziční ČSSD? Nebo ODS, která má měšec plný úřadů, prebend a výhodných úmluv?
Mirek Topolánek na jednom shromáždění řekl: "Nejde mi o to, aby byl Klaus zvolen. Získat těch dvacet poslanců a senátorů, které potřebujeme pro třetí kolo, je hračka. To umím sám. Já chci, aby vyhrál v prvním kole."
Šéf modrých je často považován za vejtahu. Jako jediný z našich politiků však až dosud naplnil všechny svoje cíle. Je samozřejmě možné, že lidovci a komunisté zahrají poker a budou svou váhu riskantně zvyšovat až do třetího kola. Je však naprosto jisté, že se ve finále přikloní k tomu, kdo jim dá víc.
Když Klaus vešel v listopadu na žofínské pódium, sklidil od delegátů kongresu ODS větší potlesk, než kdyby tam vystoupila nahá Lucie Bílá. Jeho kandidátský projev však nebyl hvězdný. Mluvil jako ten, kdo se o přízeň uchází, kdo ji nemá jistou. Uvědomil si, že s mnohými členy ODS má různé názory.
I další kongresová událost by mohla napovídat, že do modré hráze teče. Pavel Bém se skoro za každou cenu snažil prosadit, aby případný Klausův pád smetl i Topolánka z premiérské židle. Má skutečně prezidentův muž na radnici obavu, že by Topolánek mohl vrazit Klausovi do zad vývrtku? Chtěl je proto svázat uzlem smrti?
Topolánek a Klaus skutečně nejsou přátelé na život a na smrt. Před pěti lety označil odcházející otec zakladatel ODS svého nástupce za prázdného a falešného. Mnohokrát naznačil, jak se mu nelíbí Topolánkova "ideová nepevnost". Premiér totiž v honbě za středovými hlasy změkčil ostré, bodavé obrysy ODS. Premiér zase prezidentovi vyčítá, že mu nepomohl v nejtěžší době, kdy stíhán Paroubkem, spolustraníky i dvěma ženami slepoval stovkovou vládu.
Švejnar má jedinou šanci. Že Topolánek využije volbu k tomu, aby se zbavil Klause a Béma zároveň. Jenže to je natolik krkolomný politický kotrmelec, že by si při něm nejspíš zlomil vaz i mistr kouzel Houdini. Jak by vypadal? Muselo by to být nějak takhle: Klaus kvůli hlasům topolánkovců neuspěje hned v prvním kole. ODS je sražena na kolena, tohle nikdo nečekal. Předseda bere osobní odpovědnost za neúspěch.
Ale pak přichází jako spasitel. Liberální pravicový ekonom Švejnar se prohlašuje za kandidáta ODS… Topolánek sice utrpěl ohromné rány, ale žije. On i vláda. Klaus a Bém jsou mrtvi. Paroubek, který se považuje za elektronický mozek, znovu obehrán.
Že je to šílená myšlenka? Kalouskův povolební veletoč byl ještě šílenější a Kalousek nejen přežil, ale de facto posílil. Jenže jemu nic jiného než skočit po hlavě nezbývalo. Proč by se premiér vrhal do malströmu, který ho může stáhnout na dno, když mu pragmatický obchod s lidovci a komunisty sice nevynese tolik, ale je téměř bez rizika?
Tvrdohlavý impulzivní Valach by musel mít k takovému riziku motivaci, kterou neznáme. Ale pokud ji nemá, musí si Švejnar sehnat kouzelníka.
