Ale ani mě nenapadlo, že by měl zloděj šanci. Vždyť jsme jen zanesli babičce dort! Nebyli jsme v domově důchodců ani čtvrt hodiny...
Pak mi to došlo! Než jsme vešli do domova důchodců na zlínském Burešově, motali se před parkovištěm dva podivní chlápci s velkým černým psem. Vrátný, kterého jsem poprosila, aby zavolal policii, jen utrousil, že jsme v poslední době asi tak dvacátí, koho na parkovišti před domovem důchodců vykradli. To mě nadzvedlo.
Chtělo se mi smát i brečet. Proč někde nevisí cedule s varováním, že je to tady na denním pořádku? Zmateně jsem se pustila do pobíhání po okolí a prohledávala koše s odpadky, jestli tam zloději nepohodili moje doklady, které pro ně nemohly mít žádnou cenu. Marně. Nikde nic.
Vrátila jsem se na vrátnici a rychle jsem vytáčela telefonní linky, abych alespoň zablokovala bankovní karty. Po hodině čekání na policii jsme otráveně odjeli domů. Za půl hodiny z kriminálky volali, ať přijedu sepsat protokol. Byl pátek půl osmé večer. Den mých narozenin.
Další den jsem opět strávila v marné snaze dopátrat se alespoň dokladů. Objížděla jsem kolem supermarketu Kaufland - leží kousek od burešovského domova důchodců, jestli někde zloděje nezahlédnu. Prohledala jsem kontejnery, poptala se prodavaček, zašla do lesíka, kde se prý tahle dvojice často pohybuje... Samozřejmě všechno marné.
Uplynul týden a my se vydali s mámou a se psem opět za babičkou. Tentokrát pěšky. Auto jsem totiž měla v opravě. Vyšly jsme s babičkou ven, abychom si sedly ven na lavičku. A co nevidím! K lesu se kolem nás loudá chlapík s povědomou tváří. Byl to on!
Vyběhla jsem za ním a zpovzdáli ho sledovala. Parkoviště minul a pomalu se šoural dál. Přestal mě pro tento moment zajímat. Vracela jsem se zpátky, a hle! U zaparkované škodovky stojí druhý chlap z povědomé dvojice. Zahlédl mě pozdě - jasně jsem viděla, jak se loktem pokouší vyrazit zadní okénko. Když mě uviděl, lhostejně se odvrátil.
Křikla jsem na něj, co tam hledá. Pohodil hlavou, zavrčel, co si to prý dovoluju, a odkráčel jako vítěz. Zmizel za garážemi. K domovu důchodců teď jezdím opraveným autem, ale parkuji na chodníku před vchodovými dveřmi.
A mám oči na šťopkách! Tváře svých zlodějů znám. Fotoaparát nosím stále s sebou. Co kdyby šli znovu najisto? Policie přece potřebuje prokazatelný důkaz.
