Matka odsouzeného byla předloni na jaře po epileptickém záchvatu nalezena v bezvědomí s těžkým poškozením mozku. Podle posudku lékařů se už nikdy neměla probrat k plnému vědomí.
Syn ji přitom v léčebném zařízení denně navštěvoval, a tak se přesvědčil o tom, že naděje pro matku skutečně neexistuje.
Loni v srpnu jí pak do vyživovací sondy dal smrtelné množství uspávacích prostředků, aby, jak zdůvodnil, nemusela déle trpět a mohla zemřít důstojným způsobem.
Podle soudu však žena nemohla vlastní smrt odsouhlasit, ani o ni požádat. Ale i kdyby tomu tak bylo, eutanázie, tedy pomoc při odchodu ze života, ve Švédsku povolena není.
Soudci váhali mezi vraždou a podmínkou
Odvolací soud přitom ve svém pojetí případu nebyl jednotný. Zatímco jeden jeho člen usoudil, že v případu šlo o vraždu, a požadoval tvrdší sazbu, jiný člen navrhoval o poznání mírnější klasifikaci a pouze podmíněný trest.
Jsou-li soudci odvolacího soudu nejednotní tak, jako tentokrát, obvykle případ postoupí až k Nejvyššímu soudu, neboť se má za to, že může zásadně ovlivnit budoucnost švédské právní praxe. Zda tomu tak bude i nyní, však ještě není jasné.
Soudy nejsou při trestání eutanázie jednotné
V roce 1995 však byla v jiném případu ve Falunu jistá matka zproštěna obžaloby ze zabití poté, co předávkovala svou těžce nemocnou dceru tabletami.
Soud tehdy jednání matky ohodnotil jako pomoc při sebevraždě. V několika dalších případech pomoci při ukončení života však švédské soudy vynesly nepodmíněné rozsudky až do výše tří let vězení.
