Když se džihádisté přehnali v srpnu roku 2014 přes Ninivskou planinu v severním Iráku, dostali zdejší křesťané na výběr. Buď odejdou, konvertují k islámu, budou odvádět zvláštní daň, nebo zemřou.
Podle agentury AFP stihlo více než 120 tisíc iráckých křesťanů z území pod černou vlajkou chalífátu uprchnout, hrstka jich však musela zůstat. Ti, kterým se podařilo přežít, nyní vzpomínají na více než dva roky pod vládou Islámského státu (IS).
Ismaílovi Mattinovi bylo čtrnáct, když bojovníci IS napadli jeho rodné město Bartella ležící východně od Mosulu. Společně se svou nemocnou matkou spoléhal na příbuzné, kteří stihli utéct. Doufali, že se pro ně vrátí, nikdo však nepřicházel.
Sami se dvakrát pokusili taxíkem odjet do bezpečí, ale islamisté je vždy odhalili a vrátili zpátky. Nakonec oba skončili v mosulském vězení. „Cela vedle nás byla napěchována mnoha šíity. Jednoho z nich vyvlekli ven a přímo před našima očima ho střelili do hlavy,“ popisuje Ismaíl.
„Řekli, že se mé matce stane totéž, jestli odmítneme konvertovat k islámu. Tak jsme konvertovali,“ vypráví Ismaíl. Oba se vrátili do Bartelly, poté je přemístili do vesnice Šurichan na západním okraji Mosulu.
Ani tam ale život nebyl snadný. „Všichni naši sousedé patřili k Daeš,“ vzpomíná Ismaíl s použitím arabské zkratky pro IS. „Mohli kdykoliv přijít zkontrolovat, jestli dodržujeme právo šáría,“ říká Ismaíl. „Když například zjistili, že jsem se nebyl v mešitě modlit, zbičovali mě,“ dodává.
Jeho matka Džandar trpí chronickými migrénami a o dvouletých strastech nechce vůbec mluvit. S útrpným pohledem jen tiše sedí na posteli v církevním útulku pro uprchlíky v kurdské hlavním městě Irbíl, kde aktuálně se synem žije.
Při pohledu na svého syna se v její tváři přece jen objeví úsměv. „Ten chlapec je nejkrásnější dar vůbec. Spolu s Bohem a Pannou Marií nás zachránil před smrtí. Budeme navždy spolu,“ líčí Džandar.
„Modlila jsem se i za členy IS“
Zarífu Bakoos Daddoovou zastihl příchod islamistů v srpnu 2014 v největším íráckém křesťanském městě Karakoš, kde pečovala o devadesátiletého nemocného manžela. „Ve středu se jeho stav zhoršil, vzala jsem ho do nemocnice. Ve čtvrtek byl mrtvý,“ líčí 77letá Zarífa svůj příběh.
Stará žena žila dva roky u své přítelkyně. „Za celou dobu, co jsem bydlela u Badrijan, jsem neviděla naše lidi, jenom ty cizí chlapce,“ popisuje Zarífa bojovníky IS. „Občas nám přinesli jídlo a nechali ho u dveří domu. Starší se k nám chovali dobře, říkali, že se nemáme bát. S mladšími byly problémy,“ popisuje Zarifa život v okupovaném Karakoši.
„Jednou za námi přišel jeden z nich a strčil mě pušku do žeber. Chtěl po nás zlato a peníze,“ líčí Zarifa. Islamistovi vydala přes 300 dolarů, její přítelkyně dokonce nějaké zlato.
Jindy po ní asi dvacetiletý radikál požadoval, aby konvertovala k Islámu. Zarífa odmítla a řekla mu, že má svoji vlastní víru. „Chtěl, abych plivala na obraz Panny Marie a na kříž. Odmítla jsem to udělat, ale donutil mě. Celou dobu jsem Boha ve svém srdci ujišťovala, že jsem nic z toho nechtěla provést,“ dodává Zarifa.
Islámský státBUDOUCNOST: IS může mít novou základnu v jižní Asii HNĚV EUFRATU: Útok na Rakká DOBÝVÁNÍ: Iráčané dobyli šest čtvrtí v Mosulu ANALYTICI: IS po pádu Mosulu zmizí v poušti MISE: Čeští lékaři míří do Iráku ČESKO: Národní muzeum opraví památky KURDOVÉ: S Mosulem padne chalífát KRTCI: IS vykutal důmyslnou síť tunelů TAKTIKA: IS volí gerilovou válku MOSUL: Dlouho očekávaný útok začal |
„Věděla jsem, že mě Bůh slyší, protože se pokusil zapálit svatý obraz, ale přestal mu fungovat zapalovač,“ směje se dnes Zarífa. Když irácká armáda minulý měsíc dobývala Karakoš zpět, zůstala s přítelkyní uvězněna v domě bez jídla. Vojáci je našli až několik dní po obsazení města.
„Celou dobu jsem se modlila za své lidi, za město, ale i za členy IS, aby jim Bůh otevřel srdce,“ dodává Zarífa.
Do kostelů se vrací Bůh
Podobné vzpomínky mají i křesťané z města Keramlis, které padlo do rukou IS v srpnu 2014. Z místního kostela svatého Tadeáše podle agentury AP po řádění radikálů mnoho nezbylo. Rudé modlitební lavice islamisté vytrhali a spálili, ze zpovědnice si udělali záchod a soše Panny Marie urazili hlavu.
Mnoho obyvatel starověkého asyrského města nyní žije v táborech v kurdských oblastech. Stovky dalších prchly do sousedních zemí Evropy a do Spojených států. Po vyhnání islamistů se někteří vracejí do města, nad nímž se opět line zvuk kostelního zvonu.
„Cítím bezbřehý smutek, nevím, kdy a nebo jestli vůbec se sem vrátím. Myslím na své děti, bude tady pro ně nějaká budoucnost?“ ptá se Sahir Šamoun, který před IS utekl s rodinou do města Zakho poblíž tureckých hranic. Jejich dům sice zůstal stát, ale všechen nábytek a elektronika zmizela.
Křesťané představovali v Íráku značnou menšinu, jejich počet se ale od roku 2003 neustále snižuje. Po americké invazi mnoho z nich uteklo na Západ.
Sahir byl sám vysídlen pětkrát. Podle něj nečeká křesťany na Blízkém východě žádná budoucnost. „Položíš tady základní kámen svého domu, ale víš, že ti stejně nepatří. Jsme ale nezlomný lid, budeme stavět dál,“ dodává učitel atletiky ze severního Iráku.
