Odkud se vy dva vlastně znáte?
Němec:Prvně jsme se potkali na koncertě v Moskvě roku 1988. Tam měli perestrojku, ale u nás se ještě nic nedělo, takže bylo naší povinností vypadat uvolněně. Proto jsme jeli i my, zástupci alternativní hudby.
Svěcený: Hrála tam spousta muzikantů z oblasti klasiky i populární hudby. V noci si v hotelu všichni zajamovali a dodnes si pamatuju, jak jsem hrál s Mekym Žbirkou Beatles. To byl nářez. Už tam jsme se s Jablkoní dohodli, že bychom mohli spolupracovat.
Ta pro vás nebyla příliš divoká?
Svěcený:Naopak, byla mou krevní skupinou. Mám rád život s kontrasty, i v muzice hledám nové pohledy. A u Jablkoně jsem si řekl - tohle mi přinese svobodu. Dostal jsem se do nové hudební dimenze a místo opakování notiček klasiků jsem se začal projevovat po svém.
Jak vzpomínáte na natáčení první společné desky z roku 1991?
Svěcený: To bych mezi hráči klasiky nezažil - ve studiu se jedly kyselé okurky, byla tam zima a vlhko, hned vedle měl někdo farmu se řvoucími jaguár. V téhle atmosféře deska vznikala. A já obdivoval, jak je pro Jablkoň všechno potenciálním hudebním nástrojem. Hráli na mušle, hřebíky nebo plechovky od tenisových míčků.
Němec: Ve zkušebně máme bednu s haraburdím. Při natáčení ji otevřeme a hledáme zvuk, který se zrovna hodí. Děláme to dvacet let, a ty tendence má teď celý hudební svět. I na Michaelu Jacksonovi se mi líbilo, že umí barvičky do svých písní dostat.
Jak se lišila příprava společné desky z roku 1991 a té po deseti letech?
Němec: Tentokrát jsme směřovali desku výrazněji do vážné hudby. Třeba pro Jablkoň typické výkřiky jsme se rozhodli učesat. První deska byla živelná, ale teď jsme byli připravenější a měli jsme profesionálnější podmínky.
Co na vaše „úlety“ s Jablkoní říká komunita posluchačů vážné hudby?
Svěcený: Lidé sledující nové způsoby hudebního vyjadřování to kvitují. A ortodoxní okolí nic nechápe. Nepřesvědčím ho nikdy a ani mi o to nejde. Dělám muziku, která mě naplňuje, a chci ji s klukama dělat i nadále.
Jsou pro vás skladby Jablkoně náročné?
Svěcený: Některé houslové party velmi, v Bláznivém valčíku si vždy téměř vyvrknu všechny čtyři prsty na hmatníku. Jestli jednou budu učit, tak to budu dávat za trest svým žákům.
Němec: Já vždy houslovou linku složím, a pak přijde Jarda a říká: „To bych musel mít osm prstů.“ Nakonec se s těmi obtížemi obvykle dokáže vyrovnat, ale vystupuje na pokraji hratelnosti.
Kdekoho překvapila účast zpěvačky Leony Machálkové.
Svěcený: K muzice Jablkoně má Leona blízko, poslouchala ji, ale bohužel se prezentuje jen tím estrádním stylem. Je v ní daleko víc, což na Mumlavě dokazuje. Na veřejnosti ukazuje jen pětinu svého hlasového rejstříku.
Němec: Ta spolupráce byla úžasná. Její hlasové možnosti mě dokonce až překvapily, škoda že jsme jich nevyužili víc. Možná to přijde na příští desce Jablkoně, která bude znovu písničková - jak my říkáme Malá lesní.
Takže spolupráce Jablkoně s houslistou opět načas končí.
Svěcený: Chceme ji spíše rozšířit, protože třeba v Německu lidé stále víc hledají novinky. Vždyť bachovský houslový koncert si mohou koupit v šedesáti nahrávkách, tak proč natáčet šedesátou první? Zato u nás je podhoubí posluchačů vážné hudby velmi konzervativní. Kdo zkusí něco nového, odlehčenějšího, je považovaný za komerčního. Zpočátku jsem se tím užíral, ale na to je život příliš krátký.
 Světoznámý houslista Jaroslav Svěcený a kapelník skupiny Jablkoň spolu vydali desku nazvanou Mumlava. (11. prosince 2001) |
