Byl neuvěřitelně odporný a měl srostlé obočí. Nakonec jeho rakev vyklouzla a on žuchl do hrobu u kremelské zdi jako pytel brambor. Tak k tomu vtipu... Starý, komunismem unavený Brežněv ráno vstane, podívá se do zrcadla, přejede si dlaní svou vrásčitou tvář a opakuje si smutně polohlasem dokola: "Jsem stár… jsem stár…" Po chvilce si na pyžamo připne rudou hvězdu. Pohlédne zpátky do zrcadla a spokojeně vyjekne: "Jsem superstár!!!" Podobnou formulku může vyslovit vítěz letošního ročníku Vlasta Horváth, i když v trochu jiné souvislosti.
Nemá cenu se rozepisovat o světově "provařené" soutěži. Nechci soutěž snižovat. Je zkrátka určena pro byznys a všichni, kdo se jí účastní či ji organizují, to vědí. Já snad jen tiše závidím pánům v Anglii, kde nápad na SuperStar vznikl, jak sedí večer u mailu a dostávají zprávy o milionových podílech z mnoha desítek států světa. Tomu říkám příjemně strávený večer. Pár chytrých chlapíků donutí půlku světa, aby jim posílala dobrovolně peníze v domnění, že pomáhají mladým talentům. Geniální! Líbil se mi systém soutěže, dobrodružná dramaturgie i nápady, které obohatí každý další díl. Obdivuji porotu, která se sice stala snad slavnější než sami zpěváci, ale půl roku poslouchat některé pěvecké výkony je hodno ocenění nebo krátkodobé léčby u doktora Cimického, známého lékaře umělců.
Je zajímavé sledovat, jak svět televizního showbyznysu udělá z ucouraných hlávek zelí poměrně zdatné profesionály v krátké době.
Líbila se mi letošní porota. I když někdy lehce sarkastická, byla intelektuálně vyrovnaná a v oboru zkušená. Neodolatelný byl úsměv profesora Klezly, který při něm kolikrát sděloval soutěžícím ty nejtvrdší soudy. Většinou oprávněné.
Je úžasné, kolik se najde neobjektivních soutěžících, kteří absolutně neodhadnou své "umělecké" možnosti.
Ale je to hra a já to jako hru a televizní zábavu beru. Její sledovanost svědčí o tom, že pro komerční televizi je to dobrý druh zábavy.
Líbí se mi, že se pár mladým zpěvákům dostalo šance rozčísnout zvápenátělé a nudné vody české pop-music a že se něco děje.
Samozřejmě, že pravá hvězda showbyznysu nemůže vzniknout ze dne na den. Je třeba letité dřiny, pokory, dobrý realizační tým a neskutečná dávka trpělivosti a sebeodříkání.
Většina z finalistů soutěže podle mne do roka a do dne zapadne. Nenajde si svého skladatele a aranžéra, propere se pár lacinými skandálky v kilogramech bulvárních časopisů a po pár vypitých skleničkách se nechá ráda fotografovat na mejdanech senzacechtivých mejdanmakerů. To může být jejich konec.
Výborně se tomuto vyhnuly Aneta Langerová a Martina Balogová.
Pracují na sobě a hledají svůj styl, který nevede cestou nekonečných mejdanů a provinčních společenských akcí. Držím jim palce. A snad se to podaří i letošnímu vítězi.
Je škoda, že neexistuje více soutěží, jako je SuperStar, i v jiných oborech.
Domnívám se, že potřebujeme nové tváře nejen v oblasti popové hudby.
