Ani podporou unionistů z opozice by si vláda nepomohla. A opakování oposmlouvy? Trapné! Současná podoba vládní koalice je pro zúčastněné tím nejlepším ze všech špatných řešení, která jim výsledek voleb nabídl. Teď v září, stejně jako tehdy v červnu.
Tím spíš udivuje jejich hysterická reakce na první neúspěch, který je potrefil. V pátek svým hlučným chováním vyvolali v člověku dojem, že se snad zbořil svět. Přitom sněmovna záporným hlasem jedné unionistky a nepřítomným hlasem jednoho socialisty neschválila mimořádný balíček daňových zákonů.
Nic osudového, co by stát uvrhlo do chaosu nebo do hospodářských strázní, se nestalo. Pokud se vůbec stalo cosi vážného, pak jen v koalici samé. Potvrdila si svou vnitřní slabost. Prozíraví vládní politici s něčím takovým, jako byl pátek 13. museli předem počítat.
Už při sestavování kabinetu a sepisování programového prohlášení věděli, že oni tři - ČSSD, lidovci a unionisté - nejsou z jednoho těsta. Už tehdy premiér Špidla musel očekávat sérii politických sporů a karambolů. Najmě budou-li ve hře ekonomické zákony, kde i velká "pružnost" liberálnějších unionistů má jisté meze.
Víkendové drama prozradilo, jak slabá v kramflecích se koalice cítí. První konflikt, a hned se předělává vláda. Co bude následovat v dalších letech?! Před Špidlovým týmem jsou dlouhé čtyři roky, schvalování čtyř rozpočtů, reforma veřejných financí... Začnou se pak koaličníci navzájem vylučovat ze stran, upalovat rebely a "zrádce" pro výstrahu? Pokračování jakkoli rekonstruované vlády je momentální ctností z nouze. Vznikne však vláda ještě slabší, než byla ta dosavadní.
Vladimír Špidla bude nucen kormidlovat vládní bárku na neklidném koaličním moři. Hrozba předčasných voleb mu bude stát na zádi a na přídi bude naslouchat zpěvu komunistických Sirén. Co premiér spíš vydrží?
