Mnohem účinnější reklamu si však zařizuje jako premiér.
Nejen tím, že objíždí kraje a nechává se fotografovat v možných i nemožných pozicích. "Drobnými dárky" v podobě příplatků si získává vrstvy voličů.
Dobrý supermarket pozve na prezentaci výrobků i známé umělce. Podobně si počíná Stanislav Gross. I prodej jeho zboží bude provázet tlukot zlatých slavíků.
Tato řekněme pozitivní část je doplněna nevybíravými útoky proti ODS. Postavit do centra kampaně krátkou textovou zprávu Václava Klause o prázdném a falešném Topolánkovi, kterou vyfotografoval bulvární deník, se zdá chytré.
O Topolánkových schopnostech se debatuje i v ODS, nechtěná citace pana Klause může vzbudit dojem vtipnosti. O tom, zda "upřímné myšlení" a tupení soupeře jsou účinnou reklamní metodou, můžeme vést spor.
Bohužel však pouze teoretický spor. Nejúčinnější složkou Grossovy kampaně totiž nejsou plakáty a hesla, nýbrž jeho vládní funkce. Pan premiér objíždí zemi a odškrtává si, komu už přidal požitky. Komu ne, tomu dá příště.
Ve všech zemích a ve všech volbách mají vládní politici sklon využít své výhody, aby zvítězili. Veřejnost od nich neočekává, že jsou to samí svatí Františkové, a tak jim to sice s rozhořčením, ale toleruje.
Jenže vše má mít míru. Pan Gross ji překračuje bez uzardění. Jeden den si notuje s Gerhardem Schröderem o tom, jak je třeba šetřit, druhý den už zas rozdává jako Mikuláš.
Politika se točí v kruhu. Je podřízena jedinému cíli, a sice být zvolen. Pokud bude sociální demokracie zvolena, na příští období nabídne pod Grossovým vedením tento program: Budeme se snažit, abyste nás zvolili. A vezmeme si na to vaše peníze.
