Ministr Šimonovský oponou trhnul a změnil svět. Už jedenatřicet dnů patří vozovky takzvaným plžům. Řidičům, kteří místo devadesáti jedou raději osmdesát a místo padesáti pětačtyřicet.
Převrat na silnicích však byl vskutku nekrvavý. Mrtvých je méně skoro o polovinu, nehod ubylo víc než o čtvrtinu. Strach z trestných bodů, drakonických pokut a ztráty řidičské licence je silnější než romantická touha velkých dětí být aspoň cestou z Hradce do Poděbrad mistrem světa ve formuli jedna.
Potlesk? Ano, ale jen jednou rukou. V druhé můžeme klidně držet mobil a volat o pomoc. Krom toho, že silniční zákon zcivilizoval dopravu, odcivilizoval trochu smysl pro právo a spravedlnost.
Jaké jsou jeho hlavní vady?
1. Nepřiměřené tresty.
Cyklista, který spadne z kola a rozbije si koleno, má dostat dvacetitisícovou pokutu. Řidič, který nenalepil dálniční známku, má zaplatit statisíce. Ten, kdo, byť na chvíli, zaparkuje na místě pro invalidy, přichází o řidičský průkaz. Řidič, který má stopové množství alkoholu v krvi, dostane šest trestných bodů, pokud odmítne dechovou zkoušku, pozbude řidičské oprávnění. Pokud máte v krvi víc než promile, chce vás poslat policie před soud, aniž jste cokoliv zavinil (soudci jen vrtí hlavou).
2. Nerozlišení vážnosti přestupků a nejasná tolerance.
O tom, o kolik smí řidič překročit zákonnou normu rychlosti, rozhoduje sněm náčelníků městské policie - to je přece absurdní. Zákonem dané body a pokuty za držení mobilu či překročení rychlosti o jeden kilometr jsou nesmírně vysoké v porovnání se sankcemi za vyloženě nebezpečnou jízdu či za zavinění smrtelné havárie.
Tyto chyby zákon znevažují, a pokud nebudou rychle odstraněny, mohou ho připravit o zuby, kterých se piráti bojí.
Ještě horší hrozbou je pro něj chování takzvaného papalášstva, které se považuje za nadřidiče. Prohřešky policejního prezidenta Husáka, policisty Čaše a trapné výmluvy ministra Bublana dávají trumf do ruky těm, kdo říkají, že u nás nemá cenu dodržovat žádné zákony.
