Filip se ohání rozsudkem a vyžaduje, aby senátor respektoval právní a ústavní systém České republiky. Myslí tím, že platí rozsudek soudu a neplatí Mejstříkem nalezený dokument. Rozumějte – komunista neříká, že je jím podepsaný dokument falešný či nepravdivý, říká, že neplatí.
Zde jsme u podstaty věci: má pro lidskou společnost větší cenu soudní rozsudek, nebo skutečnost, která je s ním v rozporu?
Zdravý rozum by řekl, že rozsudek, který odporuje skutečnosti, je třeba změnit. Soud, který ho vydal, buďto nepracoval dobře, nebo neměl k dispozici dost důkazů, nebo nebyl zcela svobodný a podlehl nějakému tlaku. To vše se může v civilizované zemi stát.
Napravit tu věc by neměl být žádný problém – soudnictví na to má dost opravných prostředků. Ale málo chuti.
Komunista Filip má před očima dvě listiny: obě současně platit nemohou, protože buďto fízlem byl, nebo nebyl. Být fízlem není dnes kupodivu příjemné ani pro komunistu, který by na to měl být hrdý.
Filip dává soudnímu rozsudku přednost před skutečností, protože rozsudek se mu hodí, skutečnost ne. Tuto skoro nábožensky zanícenou operaci dělá s drzostí, nadutostí a hrubostí. Myslí, že hrubost jeho tvrzení změní v pravdu. Útočí na Mejstříka, srovnává členství v SSM s estébáctvím. Že se tak komunista chová, je logické.
Estébáctví nemůže komunista považovat za něco špatného – estébáctví bylo v jeho očích i víře ocelové koště pokroku. Filip se chová sprostě také proto, že si je svou věcí jist – komunisti ho pochopitelně podpoří, Paroubek ho už podpořil, protože je to jeho politický spojenec, a ostatní politický svět bude přinejmenším mlčet.
Nečetli jsme, nevíme, řeknou ti nejslušnější. Doba je vážná, nikdo neví, k čemu se může Filip s poslanci KSČM komu hodit. Je třeba udělat vládu. Takový úkol nelze zhatit jedním přiblblým estébáctvím. Filip tedy může arogantně strašit Mejstříka.
A lehce se dočkáme i toho, čeho jsme se už dočkali: spolupracovník StB bude zas místopředsedou parlamentu. Takový je svět politiky. Filip říká: "Mejstřík obrátil kabát. Hlásil se k socialismu a dnes je antikomunista. To je jeho problém. Každý má nějakou kontinuitu myšlení. Jdu pracovat."
Co myslí Filip tou kontinuitou? Kdo fízl byl, fízlem je? Co byl, ví Filip ze všech nejlépe. Říká: "Rozsudek platí, já nebudu zpochybňovat právní řád na rozdíl od pana Mejstříka."
Ale Mejstřík nic nezpochybňuje. Klade dokument StB – vázací akt fízla – vedle rozsudku, že fízlem nebyl. Filip říká: "Tím, že dal dokument, zpochybnil právní řád." Neboli: řád ať je slepý. Kdysi v rozsudku komunistický soudce, Filipův předchůdce, napsal: Hanobit socialismus se dá i pravdou.
Za dnešní nadutou aroganci komunistů vděčíme všichni Paroubkovi. Ten je rehabilituje, strká nahoru, omlouvá a bere vážně. Jestli to dělá proto, že komunisty potřebuje, nebo proto, že mu jsou blízcí, ví jen ten, kdo mu vidí do hlavy.
Svět soudnictví by měl být neutrální a měl by politické perverze korigovat. Dnes například by se měl chytit za nos a pustit se do revizí. Jak to s těmi soudy agentů StB bylo? Proč se objevil Filipův vázací akt až dnes – a jen díky senátoru Mejstříkovi? Pídí se soudci po skutečnosti dost neúnavně? Milují pravdu a jdou za ní světa kus i bosí?
Každý cítí směšnost těchto otázek, jako každý ví už deset i víc let, čím Filip opravdu byl a čím je naše soudnictví. Odpovědi pro nedovtipné: nohsled estébáků a nohsled politiky.
