"Vítáme rozšíření EU jako konečně dosažený trojzvuk románských, germánských a slovanských národů v Evropě. Právě sudetští Němci vědí, že české země jsou geograficky, historicky a kulturně hluboce evropské," praví se v prohlášení mluvčího německého landsmanšaftu Johanna Böhma, které na svých internetových stránkách zveřejnil rakouský landsmanšaft.
Mezi přijímanými státy jsou však podle jeho slov i takové, které by "chtěly být plně uznávány a respektovány jako spolubydlící v evropském domě, samy však ze svého bytu občany s jiným jazykem vyhodily".
To je rozpor, který musí být řešen, prohlašuje Böhm a požaduje od Evropské unie, aby svého člena Česko přiměla zbavit se "všech ještě platných bezprávných aktů".
Skupina vysídlenců žaluje ČR
Skupina 79 sudetských Němců podala u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku žalobu na Česko jako právního nástupce ČSR, a požaduje rehabilitace a navrácení či odškodnění zabaveného majetku.
Pod žalobu se podepsalo 55 německých, 22 rakouských a dva američtí občané a podpořila ji řada sudetoněmeckých organizací, jako Sdružení svazů zastupujících sudetoněmecké majitele nemovitostí, Sudetoněmecká iniciativa a Witikobund.
Jednotliví žalující vznášejí nárok na majetky v hodnotě od padesáti tisíc do čtyř milionů eur. Jejich požadavky plně podpořila rakouská nacionalistická strana svobodných (FPÖ).
Člen městského zastupitelstva Lince za tuto stranu, předseda Witikobundu Robert Hauer v této souvislosti zdůraznil, že "stát, který přistupuje do Evropské unie a současně uctívá zvláštním zákonem Edvarda Beneše, vlastně nemá v evropském společenství národů a hodnot co pohledávat".
Česko dekrety zrušit nehodlá, nevadí ani Unii
Pojem Benešovy dekrety se užívá pro soubor právních norem, které byly vydávány v letech 1940-1945 československým prezidentem Edvardem Benešem.
Vysídlenecké organizace napadají zejména dekrety o konfiskaci majetku a dekret o úpravě státního občanství. Ten až na výjimky potvrdil ztrátu československého občanství pro ty, kteří za války přijali občanství německé nebo maďarské.
V dekretech samotných však nebyl zakotven odsun Němců; o jeho uskutečnění rozhodly vítězné mocnosti na konferenci v Postupimi v srpnu 1945 s ohledem na roli, kterou německá menšina sehrála při okupaci Československa.
Česko dekrety považuje za součást svého právního řádu (stejně jako Slovensko) a o jejich rušení neuvažuje. Evropský parlament po debatách hodnotících kandidátské země došel k závěru, že dekrety nepředstavují překážku pro vstup ČR do EU.
