Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Konspiracím nejvíce věří radikálové zleva i zprava, zjistili Nizozemci

  19:48aktualizováno  19:48
Jak se stane, že člověk uvěří konspiračním teoriím, například že nás letadla práškují chemikáliemi usnadňujícími ovládání mysli nebo že Islámský stát vede agent izraelské rozvědky? Nová studie nizozemských vědců říká, že náchylnější k uvěření ve spiknutí mocných jsou lidé z okrajů politického spektra.

Jedna ze známějších konspiračních teorií je ta, že na palubě letounu sestřeleného nad Donbasem byla jen dlouhou dobu mrtvá těla a když je našli vesničané, světélkovala. Příbuzné obětí tato teorie ignorovala, protože do ní nezapadali. | foto: Reuters

Američané nikdy na Měsíci nepřistáli, letadla rozprašují ohlupující chemikálie, které lze neutralizovat octem, Islámský stát vede izraelský agent, ebolu vymysleli farmaceuti nebo rovnou Obama a zmizelý malajsijský boeing naložili Američané mrtvolami a nad Ukrajinou ho sestřelil ukrajinský letoun (i když dle „ruských důkazů“ vypadá pokaždé jinak).

Možná si ťukáte na čelo, ale lidé, věřící v to, že každá velká událost musí mít i velkou příčinu a zatajované vysvětlení, odlišné od toho dostupného v médiích, podobným věcem věří. Je jich tolik - respektive mají zejména díky sociálním sítím možnost oslovit publikum tak velké, že se o tom v předinternetové době nikomu nesnilo - že se fenomén konspiračních teorií stal i předmětem vědeckého výzkumu.

Zaostřeno na konspirace

Nově do něj přispěl tým nizozemských vědců se studií (najdete ji zde), na kterou upozornil web magazínu Pacific Standard. Studie na konkrétních datech potvrdila zajímavou hypotézu: větší sklon věřit teoriím o spiknutích mají shodně lidé z opačných pólů pravolevého politického spektra.

To se může zdát podivné kvůli tomu, že jde o protiklady. Na druhou stranu ale existují modely, které toto spektrum namísto přímky charakterizují spíše jako podkovu, jejíž konce se přibližují a mají leccos společného.

Pevné přilnutí ke svému vidění světa

„Lidé na pravém i levém okraji politického spektra mají sklon přilnout ke svému vidění světa natolik skálopevně, že pak politické ideje, k nimž se upínají, vnímají jako jediné řešení problémů společnosti,“ citoval jako jedno ze svých východisek výzkumný tým, který vedl psycholog Jan-Willem van Prooijen ze Svobodné univerzity v Amsterdamu.

„Studie se zaměřila na otestování hypotézy, podle níž političtí radikálové - na obou stranách spektra, vlevo i vpravo - jsou náchylnější na uvěření teorií o konspiracích. Výsledky získané čtyřmi výzkumy tuto hypotézu podpořily,“ uvedli vědci. Dodali, že u dotazovaných lidí víra v existenci spiknutí narůstala tím rychleji, čím více se identifikovali s jedním z pólů pravo-levého spektra.

Vlastní výzkum byl založen na analýze a syntéze poznatků ze čtyř výzkumů - tři se konaly v Nizozemsku, jeden ve Spojených státech. Například toho v USA se účastnilo 185 lidí, kteří sami sebe zařadili na sedmibodovou škálu od radikálně levicového po radikálně pravicový náhled na svět.

„Pak odpovídali na šest výroků týkajících se stavu ekonomiky. Například, že ‚finanční krizi záměrně způsobili bankéři a zkorumpovaní politici‘. (...) Ke konspiračním teoriím se více hlásili lidé vyhranění do toho či onoho extrému a méně pak politicky umírnění účastníci výzkumu,“ tvrdí studie.

Radikálové více věří v jednoduchá řešení

Jiný ze čtyř zmíněných výzkumů, který se konal v Nizozemsku na vzorku tisícovky lidí, kteří opět sami sebe zařadili na škálu pravice-levice, kladl otázku, do jaké míry zpovídaní souhlasí s tezí, že „se správnými rozhodnutími politiků lze problémy společnosti řešit velmi snadno“. Lidé zároveň na sedmibodové škále vyznačovali míru souhlasu či nesouhlasu s větou říkající, že „před rozhodováním o válce v Iráku ropné společnosti infiltrovaly politickou scénu“.

Výzkum ukázal, že lidé z okrajů politického spektra více než nevyhranění věří v existenci jednoduchých receptů na problémy společnosti. A stejně jako v prve zmíněném výzkumu z USA míní, že za velkými událostmi se skrývají spiknutí mocných.

Konspirace a čeští politici

Alternativní teorie vysvětlující dění pomocí utajených spiknutí rezonují i mezi politiky zavedených a vlivných stran. Loni v prosinci například Michal Hašek a Zdeněk Škromach z ČSSD sdíleli na Facebooku článek anynomy vlastněného serveru Aeronet - údajný rozhovor s anonymním expracovníkem mediální agentury popisujícím manipulace veřejným míněním. Údajný „insider“ si pletl i základní pojmy, nerozlišoval například „mediální agenturu“ od „agentury pro výzkum mínění“. Přesto Hašek a Škromach text kvitovali poznámkami „na každém šprochu pravdy trochu“ či „opravdu zajímavé počtení“.

Van Proojen se svými kolegy ve studii píše, že „víra ve spiknutí má s politickou radikálností společnou touhu dát dění ve společnosti smysl pomocí jednoduchých tvrzení“. Pokud se lidé odstřihávají od zdrojů informací, které nekonvenují jejich vidění světa (více o tom zde), tím hůře.

„Pro některé lidi je jednodušší věřit konspiracím než akceptovat skutečnost, že svět je složitější a méně předvídatelný, než jsou ochotní si připustit,“ uzavírá Pacific Standard.

Vyhraněný člověk, takže konspirační teoretik? To zase ne

Je důležité říci, že provedená studie má své limity a nelze ji uplatňovat plošně. I mezi politicky radikálními lidmi se vyskytují takoví, kteří konspiracím věří méně či vůbec. Nelze také jednoduše říci, že každá teorie uvažující o spiknutí je nutně z podstaty nesmyslná. Mnohé jistě ano, ale jeden příklad za všechny: aféra Watergate ukázala, že politici (či obecněji lidé) konspirovat umějí.

Van Proojen a jeho výzkumníci mají za pravděpodobné, že levicoví radikálové snáze uvěří jiným konspiracím než pravicoví. Třeba smyšlenkám o moci kapitalistických nadnárodních korporací, zatímco vyhraněně pravicoví lidé mohou namísto toho být náchylnější uvěřit v existenci spiknutí týkajícího se například imigrace.

Studie také upozorňuje, že korelace (tedy vztah mezi dvěma proměnnými - například mezi spotřebou margarínu v USA a rozvodovostí v Maine, který by mohl být jedním z učebnicových příkladů) ještě neznamená kauzalitu (tedy že jedna proměnná závisí na jiné).

„Na základě našich výsledků můžeme o kauzalitě popsaných efektů jen spekulovat,“ upozorňují autoři studie. „Předpokládáme, že vztah mezi politickou radikálností a vírou v konspirace je obousměrný, že se oba jevy vzájemně posilují. Politická radikalizace může vést ke snížení rozeznávacích schopností a víra v konspirace pracuje s klamy a nespravedlností, přičemž dojem nespravedlnosti může být předpokladem pro radikalizaci.“

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.