Nárok na odškodnění pro tyto studenty už platí, je ale omezen dobou od 25. února 1948 do 31. prosince 1956. Až dosud tak stát vyplatil přes 90 milionů. Současný návrh chce, aby období končilo až lednem 1990.
Resort školství neponechal nic náhodě a obrátil se na rektory vysokých škol se žádostí, ať mu sdělí počty studentů vyloučených z politických důvodů. Právě z těchto informací vychází odhadovaný počet 1 400.
I rektoři ale upozornili, že bude značně problematické dohledat hodnověrné dokumenty k tomuto způsobu persekuce. Klíčovým podkladem pro získání peněz zatím je a také v budoucnu bude rehabilitační dekret. Ten vydávaly rehabilitační komise na příslušném ministerstvu, pod které škola spadala.
Školy nemilosrdně vyčistíme!
Nyní navrhované delší období přitom už bylo jednou ve hře. Vláda ho ale zamítla a doporučila stávající omezení rokem 1956. Jedním z důvodů pro změnu je podle všeho i žaloba, kterou na školství podal člověk vyloučený ze školy v roce 1977.
Problematická je skutečnost, že odškodnění se týká všech škol. Tedy i těch armádních a policejních, například i vysoké školy SNB.
O tom, že vylučování bylo způsobem, jak se režim vypořádával se svými oponenty, přitom není pochyb. Například už v listopadu 1948 generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský popsal, jak si komunistické vedení představuje další budoucnost školství. Na zasedání ÚV KSČ tehdy prohlásil:
“Nemilosrdně vyčistíme střední a vysoké školy od reakčních studentů a postaráme se o to, aby převážná část studujících středních a vysokých škol se rekrutovala z dělnických rodin."
