Když prý pustil Formanův film konzervatoristům, neměli do inscenace příliš chuť. "Připadalo jim to těžké. Ono to opravdu těžké je, ale nakonec se to naučili velice dobře."
S nápadem udělat semaforskou operu přišel herec Tomáš Trapl, který na konzervatoři učí. Jiří Datel Novotný pak stanul před dvěma problémy. První byl počet studentů v ročníku, vyšší, než počet postav ve hře.
"Bylo jich devět a rolí jen pět. Vyřešili jsme to tak, že třeba tetu hrají tři studentky," říká režisér. Druhým problémem byla nahrávka hudby. "Hrajeme na poloviční playback s použití nahrávky studiového orchestru Dalibora Brázdy z roku 1965," popisuje Novotný.
"V některých pasážích té nahrávky však zůstal i zpěv původních interpretů a nešlo s tím nic udělat. Na scéně proto zazní jedna kratičká píseň, kterou zpívá Šlitr.Udělali jsme to tak, že dnešní představitel Šlitrovy role je tím jako zaskočen a pokouší se chytat playback. Pak tam zpívá jeden výrazný scat Eva Pilarová a současná herečka k tomu nastudovala takový druhý protihlas."
Pro tvorbu Semaforu není opera zrovna charakteristickým žánrem, přesto je i z Dobře placené procházky slyšet Suchého a Šlitrova písňová poetika. "To byl nápad Jiřího Šlitra, pokusit se o jazzovou operu. Chtěl se blejsknout coby skladatel a dlužno říct, blejskl se," vzpomíná dnes Jiří Suchý.
"Dnes je zajímavé slyšet tam například to, co v pětašedesátém vzbudilo nevoli některých kritiků. Suchý pracuje se slovy, jak se mu to hodí. Tak napsal verš Koukejte vypadnout, vy jeden zatracenej krávo! A některé recenzenty to tehdy pohoršilo," říká Jiří Datel Novotný.
Když má popsat děj opery, odkazuje na Suchého, který hru nazval lidovým surrealismem. "Vše se odvíjí od zápletky, kdy dosud nenarozenému dítěti mladých rozvádějících se manželů odkáže teta z Liverpoolu milion liber. Je to celé o penězích, o tom, co všechno je člověk pro peníze a za peníze ochoten dělat," popisuje režisér.
"Jsou tam nádherné písničky, o kterých dnes už nikdo neví, nebo neví že jsou z téhle opery. Třeba Nevyplacené blues - já přilepím si známku na čelo a razítkem omráčen přestanu vnímat. Je tam taky písnička Jsi ta nejkrásnější krajina, kterou si Šlitr považoval ze své tvorby nejvíce. Kupodivu se nikdy nestala takovým hitem" Novotný se domnívá, že autorská poetika Suchého a Šlitra je přenosná, že jejich hry mohou hrát i jiní interpreti.
"Vždy je ovšem problém, když se dělá něco, co je příliš spojeno s autorskou interpretací. To je třeba případ her Voskovce a Wericha," říká režisér. I v téhle hře jsou repliky a vtípky, napsané na tělo Šlitrovi. Ale dnešní publikum je, jak se zdá, přijímá bez výhrad,"dodal režisér. "Jestliže se ujímá našeho dílka další generace, je to další důvod k radosti," napsal tvůrcům inscenace Jiří Suchý. Další reprízy jsou plánovány na 2. dubna, dále na 14. a 28. května.
