Kodex totiž dostává na začátku školního roku každý nově příchozí a svým podpisem pod dokument podepsaný též ředitelem školy stvrzuje, že bere na vědomí, jak by se přinejmenším následující čtyři roky měl chovat.
"Už to žákům rozdáváme hodně dlouho - možná sedm osm let. Tehdy přišel můj zástupce s myšlenkou, že by bylo dobré oslovit žáky takovým souhrnem morálních informací," říká ředitel školy Jan Hildebrand.
"Jde o jakousi volnou smlouvu, kterou máme jen mezi sebou. Žádný postih za porušení kodexu pochopitelně nehrozí. Záleží na každém, do jaké míry se jím budou řídit."
Studenty a jejich rodiče zpravidla fakt, že něco takového na škole vůbec existuje, vykolejí. "Když to syn přinesl domů, nevěřila jsem vlastním očím. Připadalo mi to jako návod, jak být dobrým občanem socialistické vlasti. Teprve, když jsem se dozvěděla, že nejde o něco závazného, tak jsem si říkala: nejde vlastně o nic špatného," svěřuje se matka jednoho ze studentů. Nepřála si zveřejnit jméno, aby synovi neudělala ve škole nepříjemnosti.
Samotní studenti si z kodexu moc nedělají. "Důležité je dodržovat řád školy, jeho porušení se trestá. Etický kodex - no, možná bych ho ještě doma našel," řekl s úsměvem student druhého ročníku Petr.
"Škola nám řekla, co by od nás čekala, a tím to končí," míní jeho kamarád Martin.
Oba si z kodexu pamatovali především, že je pobavil bod tři. V něm stojí, že je třeba: "Odmítat nezdravé, všední a dráždivé prostředky i myšlenky vedoucí k nervositě a k nerovnováze duševního života."
"Chtěli jsme, aby se žáci vyvarovali svodům jako jsou drogy, pornografie či návštěvy nočních podniků," vysvětluje Hildebrand.
Svou vizi morální školy dotáhnul daleko: i ve zprávě školní inspekce se píše, že v jeho škole je udržován pořádek a čistota a že škola "vytváří podmínky pozitivního ovlivňování žáků".
