Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: Dilema ve Státech: vlastní blahobyt, či boj dobra se zlem?

  6:14aktualizováno  6:14
Václav Havel kdysi řekl: "Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu." S tím se dokonale ztotožňuji. Václav Havel byl velkým humanistou a filozofem v nadnárodním měřítku. V praxi si tuto ideu český národ ověřil mnohokrát. Příkladem i vztyčeným ukazováčkem nám může být éra fašismu a komunismu.

Upřednostnit zájmy své země, nebo bojovat proti zlu? Odpověď není jednoznačná. (Ilustrační snímek) | foto:  David Neff, MAFRA

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Přesto máme jako národní celek velice krátkou paměť a stavíme se k boji jednotlivce i celku vesměs vlažně. Nejsme příliš "velcí" bojovníci až na výjimky typu Jana Palacha, spíše tiše vyčkáváme, zda se situace vyvine pro nás vhodným směrem.

Studenti píší noviny

Studenti píší o síle světových supervelmocí a jejich etickém právu zasahovat do vnitřní integrity a suverenity země, která je zmítána válkou, terorismem, genocidou či hladomorem. Jsou pro, pokud nejde jen o záminku.

Co je nám také do cizích muslimských zemí třetího světa nebo do Severní Koreje, jejíž hlavní město nedovede většina Čechů ani vyslovit. Koho zajímá, že existuje reálná jaderná hrozba. Vždyť je to tak daleko.

Terorismus se nás netýká (alespoň prozatím), hladomor a genocidu jsme viděli maximálně tak v "hollywoodském bijáku" s Brucem Willisem a největším utrpením je pro nás trhání bolavých zubů. Jídlo a léky na každém rohu, teplo z ústředního topení a voda tekoucí proudem z kohoutku jsou absolutní samozřejmostí, banalitou.

Strach o svůj život ve skutečnosti nepociťujeme, jen lehký "diskomfort" při večerní procházce se psem napříč temným parkem.

Žijeme své privátní, sobecké životy v bezpečí, blahobytu západní civilizace a zapomínáme na existenci utrpení, bolesti a smrti ve světě, který nás obklopuje a jehož jsme součástí. Nejsme totiž pouhými řadovými občany jedné evropské země, ale především zástupci rodu Homo sapiens – tedy víceméně lidé. Na to by neměli zapomínat zástupci veškerých prosperujících světových velmocí.

V Iráku chemické zbraně nenašli

Může mít ale nějaká světová supervelmoc typu USA etické právo zasahovat do vnitřní integrity a suverenity země, která je zmítána válkou, terorismem, genocidou, hladomorem nebo jinými katastrofickými scénáři? Dle mého názoru ano, pokud je to skutečně nezbytné a nejedná se pouze o strategický tah – "záminku", která má více prospět dané vládě než obyvatelům válkou sužované země.

Všichni si ještě živě pamatujeme na chybějící chemické zbraně v Iráku nebo na "osvobozující akt" vojáků Varšavské smlouvy, našich milých bratrů Sovětů...

Proto vždy musí existovat kontrolní mechanismy, které zajistí objektivitu vojenského zásahu. Na druhou stranu sami z historie známe řadu situací – mnichovský diktát, kdy měly Spojené státy americké zasáhnout o poznání dříve a osudy řady evropských zemí by se vyvíjely jiným, snad lepším směrem...

USA na svá bedra vítězstvím ve druhé světové válce vzaly nevědomě převážnou zodpovědnost za bezpečí a mírumilovnost ve světě. Staly se tak globální policií, i když se v této pozici v posledních letech necítí příliš dobře a rády by svou zodpovědnost zmírnily nebo poslaly "černého Petra" jiné zemi. Bič, který si na sebe samy upletly, je stojí až příliš prostředků a životů.

Ať se jim tato zodpovědnost zamlouvá, nebo nikoliv, v současnosti nemají ve světě patřičnou náhradu. Rusko není dostatečně důvěryhodné, aby mohlo převzít otěže světového mírotvorce, komunistická Čína taktéž, navíc má nejvíce práce se stabilizací situace v Severní Koreji.

Německo, Anglie a Francie nemají patřičnou rezonanci ve světě a ani potřebné ambice stát se vůdčími státy v této ožehavé záležitosti. Rada bezpečnosti OSN a jednotky NATO jsou dobrými spojenci, ale nejsou schopny řídit a koordinovat mírové procesy a intervence v celém světě.

Mírotvorce musí především budit patřičný respekt, ne pouze chrastit zbraněmi. Využívat všech prostředků diplomacie a sankčních opatření, až posléze – pokud tyto páky selžou – volit vojenský vpád jako poslední a krajní řešení.

Bohužel USA jsou mírotvorcem pouze tehdy, pokud jejich vlastní země prosperuje, není zmítána vlastními vnitrostátními konflikty, pokud je příznivé společenské a politické klima, jak se nedávno sám přesvědčil Barack Obama, když neuspěl se svým návrhem na vojenskou intervenci do Sýrie.

Zásah znásobí počty nepřátel

Přitom chemické zbraně, které vedly k vojenskému zásahu v Iráku, způsobily v Sýrii smrt 1 400 mužů, žen a dětí. Strašlivá videa se zmítajícími se lidskými těly s pěnou u úst po zásahu nervovým plynem by v "obvyklé situaci" byla dostačujícím argumentem.

Bohužel pro USA ani pro zbylé západní země není vhodné vést vojenský zásah proti syrským rebelům, kteří by v případě svého vítězství podpořili americké zájmy, ani proti vládním složkám. Nebudou přece posilovat al-Káidu, i když jsou nevinní lidé masakrováni. Navíc by vystavili Blízký východ riziku destabilizace a USA vlně odporu a nenávisti. Nač si přidělávat další nepřátele, když už teď stojí v zástupech.

Na tomto příkladu můžeme krásně demonstrovat komplikovanost a ošemetnost pojmu globální policie. Neexistuje tedy jednoznačná odpověď, zda upřednostnit vlastní zájmy své země, nebo bojovat proti principu zla. Rozhodnutí je na našem vlastním svědomí a svědomí představitelů světového mírotvorce. Přeji si především, abychom jednoho dne nezjistili, že jsme se sami svou nečinností stali součástí onoho "zla".

Václav Ornst, ISŠ Cheb
Autor článku dostane knihu



Pelikán v Rozstřelu: Varování před půjčkami jako u cigaret? Nejsem proti





Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.