Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hudba sblížila lidstvo a vytvořila půdu pro toleranci a přátelství

  6:18aktualizováno  6:18
Sedím v přeplněném autobuse přecpaném znuděnými a znechucenými tvářemi zkřivenými do tichého protestu, které nedobrovolně vídám každé sychravé odpoledne cestou ze školy a ony stejně nedobrovolně vídají mne.
Hudba je dalším komunikačním mostem mezi lidmi, nesmí se tedy stát barikádou. (Ilustrační snímek)

Hudba je dalším komunikačním mostem mezi lidmi, nesmí se tedy stát barikádou. (Ilustrační snímek) | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Tyto rezignované masky lidských bytostí jako poslušné ovečky tvoří pravidelné zástupy a postupně vyprazdňují a naplňují kapacitu sardinkového autobusu jako úlovky moderní civilizace…

Za okny se mi rozpohyboval němý film nehostinné industriální krajiny zasněžené barevnými odpadky, tak stáčím zrak opět do mikroprostoru autobusové ponorky. Všichni mlčí a vyhýbají se očnímu kontaktu, slyším jen práskání gum a vrčení silného motoru...

Studenti píší noviny

Studenti píší o hudbě
a jejím významu pro člověka. Přemýšlejí třeba nad tím, jak se změnila role hudby v životě lidí za posledních padesát let.

Nasazuji stejně odevzdaně do uší sluchátka empétrojky – mé jediné drogy – a začínám v duchu rozebírat hudební vkus, tedy i životní styl a postoje osazenstva autobusu. Do uší i mozku se mi zavrtává punková hymna Ramones: Blitzkrieg Bop.

Odhaduji, že celá třetina mrskajících se lidských sardinek v rytmu autobusového kvílení je tenkými drátky připojena k jiné dimenzi a zároveň k jedinému úniku – hudbě. Nejsem tedy jediný. Zavalitý autobusman za volantem v černém tričku je určitě starý metalista ujíždějící na Zeppelinech, Metallice, Black Sabbath a Deep Purple.

Vydesignovanou slečnu přede mnou s růžovou kabelkou a růžovým myšlením tipuji maximálně na Britney Spears a Justina Biebra. Stejně starého kluka v odrbané bundě a kanadami osaměle postávajícího u dveří vidím jako typického zástupce grunge a punku... Moment, také má v uších sluchátka.

"Co asi poslouchá?" bleskne mi zákruty mozku, třeba také Ramones, Sex Pistols nebo Nirvanu?

Postaršího pána s hůlkou, licousy a vyleštěnými botkami vidím na dechovkáře a obdivovatele Evy a Vaška... Kluka s dredy, zamlženým pohledem a rasta čapkou na halucinogenního Boba Marleyho, Jimiho Hendrixe… Hezkou slečnu s havraním účesem oděnou do černých netopýřích křídel jako emoemotičku, maníka s proklatě nízko posazenými kalhotami na hiphopera, zarostlého dvojníka Jaroslava Hutky na zapřisáhlého lennonistu.

Našel bych zde snad všechny hudební směry od vážné hudby až k hardcoru. Všichni jsme chtě nechtě ovlivněni hudbou našeho mládí nebo eskalací vlastního vkusu více, než je na první pohled patrné…

Nás všech se dotkly hudební ikony, idoly mládí, nesmrtelná hudební poselství osvícených hudebních bohů, myšlenky, které určily směr korábům našich životů a zanechaly v nás nesmazatelné stopy zevnitř i navenek. Počínaje stylem oblékání a životním stylem, konče životními postoji a morálními hodnotami. Moderní hudba naši civilizaci tedy formovala více než všechna politická a ideologická hnutí dohromady, což je fascinující a děsivé zároveň.

Vždyť právě hudba posledních 60 let v podobě rock’n'rollu a následných hudebních směrů postupně začala smazávat rasové i náboženské rozdíly a předsudky. Sblížila nás coby lidstvo navzájem a vytvořila živnou půdu pro toleranci, respekt a přátelství kultur.

Hudba jako nabitá zbraň

Z pouhého občasného rozptýlení a vzácných hudebních okamžiků se zejména v současné době díky záznamovým médiím stala masová droga, nouzový východ, únikové tlačítko s nápisem "Nerušit", vnitřní "Better Place", jak zpívá Michael Jackson...

Bohužel nevím, zda je to tak dobře. Ponořeni do svých vlastních hudebních mikrosvětů totiž ignorujeme každodenní realitu kolem sebe a rezignujeme, stáváme se samotářskými ostrovy vůči svému okolí. Žádný člověk ale není ostrovem sám pro sebe, každý jsme kusem kontinentu, částí pevniny.

I když je opojné, že hudba transformuje naše pocity zmaru z tohoto světa na pozitivní i negativní emoce, přivodí radost i smutek, navodí nebo zaplaší samotu, nudu, stres i deprese. Je naším ventilem i roznětkou, drogou i lékem, učí nás být horšími i lepšími lidmi.

Je tedy nabitou zbraní, se kterou je nutné zacházet opatrně. Nezáleží tedy na tom, jakou hudbu právě posloucháme, tyto pocity nás všechny spojují napříč rasou, věkem i náboženstvím. Hudba je dalším komunikačním mostem mezi lidmi, nesmí se tedy stát barikádou.

Blitzkrieg Bop už pomalu doznívá v mých uších a já vyprošťuji své tělo z masy valící se z autobusu, srážím se s klukem v odrbané bundě a nesměle ho zdravím: "Ahoj, co zrovna posloucháš?"

Václav Ornst - ISŠ Cheb
Autor textu dostane knihu



Témata: účes, Živnost

Pelikán v Rozstřelu: Varování před půjčkami jako u cigaret? Nejsem proti





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.