Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: Host do domu, Bůh do domu. Chovejme se tak

  6:34aktualizováno  6:34
Když se zamyslím nad vlivem OSN, okamžitě se mi vybaví zpravodajské pořady sdělovacích prostředků. Není dne, abychom v nich neslyšeli o náboženských, rasových či sociálních nepokojích ať už u nás, či ve světě.

Pokud host přijímá pohostinství svého hostitele, má zároveň přijímat i jeho zvyky a obyčeje, tedy i pravidla daného státu. (Ilustrační snímek) | foto: Marcelo del PozoReuters

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Čím to asi je, že v době, kdy se díky moderním komunikačním technologiím stále zkracují pomyslné vzdálenosti mezi obyvateli jednotlivých států či světadílů, mají k sobě lidé tak nějak stále dál.

Je to pýcha, povýšenost, zahleděnost nás samých do svého já a neochota přijímat druhé jako sobě rovné, či jen ztráta schopnosti komunikovat s druhými a ztráta potřeby vzájemného sdílení?

Na stranu druhou tytéž postoje mohou vést k naší neochotě přizpůsobit se těm, od nichž očekáváme přijetí. Není dnešní kulturní, náboženská a společenská nesnášenlivost, která mnohdy ústí až v nesnášenlivost rasovou, jen logickým důsledkem morální krize společnosti? Společnosti, v níž je nadřazen byznys nad základní lidské hodnoty, jakými jsou láska a vzájemná úcta.

Snažíme se o vytvoření demokratické společnosti, která by měla být zárukou uznání rovných práv všech jejich občanů bez ohledu na kulturu, náboženství či rasu, ale nějak si neuvědomujeme, že bez obnovení základních lidských hodnot (tj. lásky a vzájemné úcty) to nelze.

Tyto základní lidské hodnoty měli naši předkové vkořeněné ve svém srdci a svědomí a vždy v historii, když na ně zapomněli, přineslo jim to jen bídu a utrpení, která je opět přivedla k oné lásce a vzájemné úctě. A že tomu tak opravdu je, nám dokazují povodně, které vždy semknou lidi k sobě bez ohledu na jejich náboženství či společenské postavení.

Na otázky, do jaké míry máme ctít kulturní, náboženské a společenské zvyky jiných národů, zda se máme snažit přizpůsobit, když žijeme jinde, a požadovat od jiných, aby se přizpůsobili našim pravidlům, když žijí u nás, mi odpověděli moji rodiče moudrostí svých prarodičů. "Host do domu, Bůh do domu."

Pokud host přijímá pohostinství svého hostitele, má zároveň přijímat i jeho zvyky a obyčeje. Onou moudrostí není myšleno to, že buddhista přijme křesťanství. Je tím řečeno to, že pokud se rozhodnu žít ve společenství lidí jiného národa, měl bych přijmout jejich zvyklosti a hlavně dodržovat pravidla daná v této společnosti.

Taktéž by se měli chovat ti, kteří se rozhodnou žít u nás, měli by přijmout zvyklosti a normy naší společnosti.

Martin Mališ, Střední odborná škola Frýdek-Místek
Autor článku dostane knihu







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.